Limbo – Recenze
Ponurá recenze na Limbo
27. 8. 2011 Martin Pilous
V dnešní záplavě her, aby člověk dobrý titul pohledal. Jednou za čas se v herním světě urodí nějaké to geniální semínko, které nakonec vyklíčí a je z toho prvotřídní záležitost. V lavině každoročních Call of Duty a podobně ohraných písní, pak tyto tituly působí jako zjevení samotného Krista. Jednou z takových her je i Limbo, které se nyní dostalo i na PC, poté co si našlo cestičku skrze microsoftí mašinky. Malá indie hra nadělala ve světě divy a hráči na ní nedají dopustit. Jde totiž o naprosto geniální počin a pokusím se vám říci proč.
Všude dobře, v Limbu nejlíp
Jak sám název hry napovídá, ocitáte se v Limbu. Tady těžko říci, zda je to myšleno tak, že je hlavní hrdina mrtev a nebo pouze v kómatu. Každopádně svět, ve kterém se ocitá, je celkově odporný, temný, tajuplný a zatraceně nebezpečný. Co je však cílem hry? Pouze dojít až na samý konec a nalézt svou sestru. Nic víc, nic míň. Jenže nebude to tak snadné.
Limbo je obyčejné 2D kdy ovládáte malého chlapce a snažíte se s ním dojít ke zdárnému konci. Na začátku se probouzíte kdesi v lese a vaší jedinou možností je se vydat doprava a běžet stále tímto směrem a hele ono to občas chce přeskočit nějakou propast, dostat se přes řeku či dokonce utéct před odporným velkým pavoukem.
Hra hodně vsází i na atmosféru. Ta je poměrně pochmurná, ale dokonale vystihuje vaši situaci. Chlapec se snaží utéct veškerým nástrahám, které jsou před něj nastrčeny a nemá ani příliš času na odpočinek, jelikož jste neustále taženi dopředu právě tou myšlenou, zda se z toho opravdu dostanete. Vše zde nádherně podkresluje hudba, která se ani hudbou příliš nazvat nedá. Hra v určitých okamžicích zkrátka spustí podivné tóny, při nichž vám naskakuje husí kůže.
Nejvíc ale na atmosféře přidává celkový vzhled Limba. Tento nehostinný svět je totiž celý v černém, a tak pouze sem tam narazíte na prosvítající paprsky světla. Budete si tedy neustále připadat jako v hrozivé noční můře, z níž není návratu. Úžasně jsou však ve hře zpracovány různé malé detaily, jako například voda či tráva. Rozhodně si nelze stěžovat na to, že je Limbo pouze o dvou barvách, které ještě před pár lety okupovaly většinu tuzemských televizorů.
Deprese, strach a žádná naděje
Pokud zemřete, není nic ztraceno, ocitáte se přesně před onou překážkou, která vás připravila o hlavu či jinou část těla. Nejtěžší na celém Limbu jsou však právě logické hádanky. Zpočátku máte pocit, že hrajete obyčejnou hopsačku, ale chyba lávky. Po několika úspěšných lezeních po žebříku, přesunutí beden a následném přeplavení místní řeky, se před vás postaví mnohem těžší nástrahy.
Začnou se objevovat cirkulárky, hladoví pavouci, nejrůznější elektrická vedení, ohromné propasti a také změny gravitace. Opravdu se vám nejednou stane, že se ve hře zaseknete a nebudete vědět jak dál. Velkou chybou, kterou jsem zpočátku dělal, se ukázala být snaha o přežití. Nebojte se a zkoušejte. To že chlapec zemře, je sice morální bolístka, ale není to nic, z čeho si musíte dělat velkou hlavu, zkrátka tuto část zopakujete, a to klidně několikrát. Limbo je hodně o přemýšlení a v dnešních hrách je tento pojem téměř neznámý. Nicméně mnohdy se ukázalo, že hádanka jen těžce vypadá ale má naprosto triviální řešení. Je to však skvělý pocit, když se dokážete přes záludnou pasáž, která váš půl hodinky zdržela, konečně dostat. Bohužel se přiznám, že během hry jsem 2x došel k místu, kde jsem zkrátka musel využít návodu, jelikož jsem nebyl schopen nástrahu překonat. Občas je také dobré dělat pauzy na nějakou delší dobu a zase se vrátit, abyste uklidnily myšlenkové pochody a znovu mohli řešit zapeklité situace.
Limbo není obyčejnou hrou je výzvou. Výzvou pro všechny, kteří si chtějí odpočinout od běžné klasiky, která nás zasypává ze všech stran, a nechají se unést jednoduchostí samotných herních principů. Nicméně váš mozek se rozhodně potrápí. Co by se dalo hře vytknout tak to je možná její délka, která se na druhé dohrání dá pokořit za zhruba tři hodiny. Jinak je to vskutku geniální kousek, který je vhodný téměř pro každého.