Kholat: Mrtvá hora – Recenze
Kholat: Mrtvá hora se vám pokusí dát přednášku z alternativního dějepisu. My se na něj mrkli v recenzi.
15. 6. 2015 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PC (hra je exkluzivním titulem této platformy)
Kholat: Mrtvá hora je další z her, která se chce svézt na aktuální vlně popularity her Dear Esther, Gone Home a také Vanishing of Ethan Carter. Zkrátka atmosferická a hluboká hra, která se snaží hráče zaujmout svým provedením. Ale je to skutečně takový klenot jako jiné již zmíněné tituly?
2. února 1959
Kholat vychází ze skutečných událostí. Zhruba před půl stoletím se stala podivná událost kolem výpravy studentů. Takzvaný Djatlovův incident nebyl dodnes objasněn. Skupina studentů totiž mířila coby výprava k hoře Otorten, respektive na její vrchol. Výprava však zůstala na úbočí Cholat Sjachyl. Zde byla výprava následně nalezena – stany byly rozervány, těla byla doslova zmasakrována a nikde ani stopy po zápasu. Dodnes není hromadná smrt této skupiny objasněna. Existují také různé konspirační teorie. Hra právě staví na své vlastní. Snaží se vám tedy po svém nastínit co se 2. února 1959 skutečně stalo.
Perfektní je podání celkové atmosféry. To se autorům daří na jedničku. Zpočátku vás hra potěší zajímavou procházkou po ruském nádraží s brilantní hudbou, aby vás následně poslala do skalisek, kde je vaším úkolem najít útržky deníku již zmíněné skupiny studentů. Kholat se vám tedy pokouší nenásilnou cestou vysvětlit co se tehdy stalo.
Pekná podívaná, ale žádná hra
Všemu hodně přidává samotné zpracování. Hra totiž běží na zatím příliš nepoužívaném Unreal Enginu 4 a zvuky včetně hudby, jsou perfektní. Často budete mít pocit, že je něco hrozně špatně a budete se ohlížet všude kolem sebe. To je to co dělá Kholat ve své podstatě unikátním. Problém však nastává v jiných aspektech.
Ačkoliv je Kholat hrou, příliš tak nepůsobí. Během hodiny totiž zjistíte že hra toho po hratelné stránce příliš nenabízí a to je strašná škoda. Největším problémem je že kromě chození a sbírání předmětů vlastně nemáte co na práci. Ještě k tomu je zde navigace naprosto příšerná. Na mapce vlastně nevíte kde jste, kam máte jít, no zkrátka vůbec nic. Byl to sice evidentní záměr autorů, jenže díky tomu budete často bloudit a nebudete vědět co máte dělat.
Nekonečné cesty
Ve hře se nedá skákat ani lézt, nehledě na to, že hlavní hrdina je, no skoro se dá říci že kripl. Vše mu trvá strašně dlouho, takže si přičtěte zhruba dvě hodiny k reálné tří hodinové herní době. Vše další totiž zdržuje neskutečná pomalost hlavního hrdiny. Jen než se někam dovlečete, tak tím strávíte půl dne, abyste nakonec zemřeli.
Kupodivu je ve hře dost míst na kterých se dá zemřít. Buďto spadnete do nějaké jámy s bodci anebo vás zabijí stíny. Těch je ve hře poměrně dost. Problém je v tom že některé snadno najdete a některé zas nejsou vůbec vidět. Jakmile vás chytne stín, tak jste vyřízení. Bohužel s tím se dost pojí checkpointy, které jsou občas příšerně daleko od sebe.
Kholat je zkrátka prvotina. Jednoduše řečeno je Kholat: Mrtvá hora zajímavou hrou na samém počátku. Později se dostaví stereotyp a pro mnoho hráčů velká nuda. Kholat vás totiž neudrží delší dobu u obrazovky i přesto že má délku při které by se dala hra dohrát za jedno jediné odpoledne. Pokud dokážete překousnout jisté nedostatky a nevyznívající příběh, pak vás hra zaujme. Příště ale bude třeba se ze strany autorů více snažit.
Kholat: Mrtvá hora nabízí českou lokalizaci v podobě českých titulků