Battlefield 3 – Recenze

Recenze očekávané vojenské střílečky.

28. 10. 2011   Vytukej - Redakce  

Ano, po dlouhých devíti měsících, kdy byly spolu s první teaserem vypuštěny první oficiální informace se Battlefield 3 konečně dostal na pulty obchodů po celém světě a jako první tak udeřil v souboji proti Modern Warfare 3. Bude ale opravdu tak dobrý, jak DICE a EA tvrdí nebo jsme se opět stali obětí masivního hypu? Především na to se vám pokusím odpovědět v této recenzi singplayeru (verdikt nad multiplayerem i kooperací vyneseme až po řádném testování v následujících týdnech).

Zápisky z hraní den první: Konečně, po menší rozepři s digitální službou Origin a smutným potvrzením faktu, že Battlelog bude i v konečné hře (což mimo jiné znamená nutnost být při každém spuštění připojen k internetu) spouštím tolik očekávaný a vychvalovaný Battlefield 3. Poté však následuje ledová sprcha, jež mé naděje smyje s vervou čističe oken na extázi. Bugy, absolutní tunel, místy trhající zvuk a skriptovaná akce. Po dospění do přibližně poloviny kampaně hru víceméně znechuceně vypínám a jdu hrát multiplayer. Tohle má být TEN třetí Battlefield? I přes nadprůměrnost se zkrátka odmítám smířit s tím, že jsem dostal ten samý, velký, otevřený, nadupaný, produkt jaký jsem očekával.

Příběh zde začíná poměrně netradičně, kdy vás hra bez jakéhokoliv rozpakování mrští rovnou do akce. Po kratičkém intru, kde se mi mimo jiné podařilo vyhodit z okna metra neviditelného protivníka, či postupovat tak rychle, že se nepřátelé začali zákeřně spawnovat metr za mnou se vracím o několik hodin zpět. Poručík Blackburn je právě vyslýchán vojenským soudem za podezření z vlastizrady za účelem zabránění velkému atentátu a vypráví o tom, jak probíhaly operace jeho týmu po celém světě, včetně Evropy. Díky této scénáristické berličce se tak v celkem 12 misích dozvídáme stále více o až příliš uvěřitelném válečném konfliktu v Iráku, teroristické organizaci PLR a také proradných zpravodajských službách. Zvláště v druhé půli kampaně se tak celá hra promění spíše v napínavý špionážní thriller ve stylu Jasona Bourna, či 24 hodin. S tím rozdílem, že je celý příběh zasazen mezi příslušníky americké armády.

Jak již asi tušíte, či víte z našeho preview, celou kampaň, jejíž délka, ač z počátku poctivě natahována pomocí „hluchých“ přesunů vám ani na nejtěžší obtížnost nezabere více, jak 8 hodin rozhodně neprojdete pouze za jednoho vojáka. Jestliže DICE nechtělo udělat z poručíka Blacka superhrdinu, jenž zvládá vše od pilotáže bojové stíhačky po nadmíru složité ovládání bojového tanku, nemělo jiné volby. Na, k mé lítosti malou chvíli se tak zúčastníte masivních tankových bojů, či si v zápětí spolu s pilotkou efektně, avšak poněkud prkenně zalétáme.

Hlavní devízou třetího Battlefieldu je ale pěší akce, čehož si je studio DICE dobře vědomo. Boje, jak nablízko, tak na velkou vzdálenost působí od první chvíle velice reálně a prostorně. Pokud ale začnete nad okolním prostředím alespoň malou chvíli přemýšlet, ihned vám dojde, odkud vane vítr. Až příliš jsou zde totiž znát stovky hodin, které vývojáři věnovali hraní Call of Duty. Bojovníci se tak chovají přesně dle předepsaných skriptů, jejich těla odpuzují kulky lépe, než Chuck Norris a přesnost jejich střelby urazí i záporňáky z filmových béček. Lokace, na jejichž krásu se po prvních gameplay záběrech těšil snad každý, bohužel také moc rozptýlení nenabídnou. I přes částečnou rozmanitost velkou část herní doby stejně strávíte plížením, či zběsilým během v zastavěné a pobořené aglomeraci. V zásadě se tak jedná o prachsprostý tunel, z něhož sice lze odbočit, ale ne po větší dobu, než pět sekund, což právě zde vysloveně zamrzí všechny příznivce otevřenějších her i ty, kteří podlehli sladkým slovům švédských tvůrců. To samé vás bohužel čeká i poté, co své kolegy ve zbrani znatelně předejdete, takže mohou nastat podobné situace jako neviditelné bariéry, spawnování nepřátel těsně vedle vás, u nichž nezbývá, než se s nadhledem smát. Ničeho jiného zde totiž nezbývá, jelikož v poslední době neblaze známý „day one patch“ bohužel moc chyb neopravil.

Na neschopnost využít skvělé vizuální kulisy však doplácí především FrostBite engine 2.0, jehož největší síla spočívá především v umění dokreslit atmosféru perfektní grafikou, která dle mého určitě patří mezi nejhezčí, jaké jsem kdy u počítačových her viděl. Bohužel i tady se ale projevuje fakt, že studio DICE zkrátka ze svých výtvorů neumí nebo nechce vydojit maximum, což je patrné zvláště u prvků destrukce. Většinu opravdu největších WOW momentů, jenž engine umožňuje již bohužel známe z gameplay videí, či jsou bohužel naskriptovány a mimo ně okolní prostředí zkrátka není tak zničitelné jak tvůrci i hráči očekávali. Doslova výsměšně poté působí dřevěná židle, která i po zásazích dvěma granáty stále posměšně stála na svém místě podtrhujíce nenaplněné možnosti.

Naopak absolutně bez výhrad zůstává zvuk, který je přímo skvělý. Střelba v uzavřených prostorech, tříštění se padajícího skla, kulky narážející do betonu, či létající kolem vaší hlavy. To vše zcela perfektně zaplňuje některé praskliny v atmosféře i hratelnosti, takže si leckdy opravdu připadáte, jako uprostřed nejtěžších bojů. K tomu ovšem také pomáhají perfektně zvládnuté animace, jejichž věrnost vás mnohdy příjemně překvapí. Každý z vojáků má trochu odlišnou chůzi i celkový pohyb a mnohdy se přistihnete u toho, jak s němým obdivem sledujete jejich gestikulaci nebo unavené vydechování.

Pokud bychom Battlefield 3 měli brát, jako spíše oddychovou a arkádovou střílečku, tak zpracování zbraní i vlastního boje se řadí o řád výše. Nepřátelé věrně padají po pár přesných ranách z desítek pečlivě vymodelovaných typů zbraní od těch nejlehčích, až po ty opravdu ničivé. I vás však po několika zásazích mířících zvláště do oblasti hlavy leckdy překvapí smrt a zvláště ošemetné jsou v tomto ohledu granáty. To vše ale ještě více nutí ke krytí i přesné palbě, tedy reálnějšímu chování. Rambo styl podobný CoD zde však rozhodně nezkoušejte, jelikož nepřátelé mají i přes svou demenci mušku opravdu přesnou. Co je to však platné, když neustále nabíhají ve vlnách a po stále stejných cestičkách…

Zápisky z hraní den druhý: Po menším odhodlávání jsem konečně dohrál i druhou půli. Jedním dechem. Jestliže byla první část Battlefieldu 3 poněkud nudná a pod moje očekávání, tak druhá mi konečně přinesla alespoň částečnou podobu hry, jakou jsem očekával. Z nudy se stala napínavá akce místy přecházející do thrilleru, což korunovalo téměř filmové finále. Nejsem spokojen, ale přece jen nelze upřít kvalitu, jakou kampaň Battlefieldu 3 bezesporu má.

Nejnovější dílo DICE má alespoň co se týče singlplayeru značné rezervy, většinu z nich naštěstí zachraňuje nádherné audiovizuální zpracování i schopnost perfektně vtáhnout do hry. Vše poté do značného nadprůměru vynáší skvěle zpracovaný příběh s vynikajícími animacemi. Jestliže mě ale na Battlefieldu 3 něco opravdu zklamalo, tak je to právě až přílišná podobnost s Call of Duty, která na hráče dýchne z poza každého rohu. Neříkám, že je to špatné, neříkám, že to neprodá více kusů, ale čekal jsem více, čekal jsem Battlefield!