Příběhy ze Severské mytologie – 1. část
V pořadí druhý díl našeho speciálu o Severské mytologii.
14. 2. 2018 Vytukej - Redakce
Úvodní část, kterou jste si mohli přečíst minulý týden, je pouze začátkem našich povídek a faktů o Severské mytologii. Důvod, proč Vás chceme uvést do ledového či mrazivého světa, je přicházející titul God of War, kterého se dočkáme 20. dubna 2018. V minulém díle jsme se bavili spíše o bozích, kde jsem Vás uvedl do Severské mytologie, do které patří především Odin, Thor a Loki, ale jak to vlastně bylo před nimi? Kdo stvořil jejich svět a kolik je vlastně světů? V dnešním speciálu Vám na to odpovím a zaměříme se spíše na to, jak vznikl celý svět, co bylo před počátkem a co po něm.
Velké nic
Před počátkem nebylo téměř nic – žádná nebesa, planeta nebo hvězdy či obloha. Byl jenom mlhavý svět, který neměl tvar, byl neohraničený a neustále plápolal ohněm.
Na severu ležel Niflheim, svět plný temnoty. Právě tady se mlhou plazí jedenáct jedovatých řek, které vytékají ze stejného pramenu v samém středu všeho. V Niflheimu panuje šílený mráz a vznáší se nad ním těžké a temné ovzduší, které všechno zahaluje, což znamená, že mlha je převážně mrazivá. Dostáváme se na jih, kde nacházíme Múspellheim. Múspellheim je oheň, všechno na něm hoří a žne. Na rozdíl, co je Niflheim šedý a pokrytý mlhou, Múspell je světu zářící, žhavá láva, která nemá pevninu ani žádnou oblohu. Jsou zde jenom jiskry a výbuchy, rozpuštěné skály a žhavé uhlíky.
V Múspellu, na okraji výhně, která spaluje mlhu na světlo, stál Surt (obrovský ohnivý obr), jenž žije mnohem déle než bohové. Stojí tam i nyní a drží planoucí meč. Bublající láva s mrazivou mlhou jsou pro něj jedno a totéž. Říká se, až nastane Ragnarök (konec světa), teprve tehdy opustí Surt své stanoviště. Svým odchodem s říše vezme planoucí meč, se kterým sežehne svět a bohové před ním budou jeden po druhém klesat na kolena.
První život
Mezi Múspellem a Niflheimem je propast, která je bez tvaru. Řeky mlžného světa tečou do propasti, která se nazývá Ginnungagap. Během dlouhých let, jedovaté řeky v prostoru mezi ohněm a mlhou pomalu ztuhly v obrovité ledovce. Led na severní straně byl pokryt zmrzlou mlhou a kousky ledu, zatím co na jihu, kde ledovce hraničily se zemí ohně, na něj dopadaly uhlíky a jiskry z Múspellu.
Tam, kde se oheň a led setkaly, led roztál a ve vodách se objevil život. Byla to podoba bytosti větší než celé světy, byla ohromnější než jakýkoli obr, který kdy byl stvořen. Bytost nebyla muž ani žena, ale obojí. Tento tvor byl předkem všech obrů a říkal si Ymi. Ymi nebyla jediná bytost, který při tání ledu vznikla. Objevila se i bezrohá kráva, která byla větší, než si kdokoli dokáže představit. Olizovala slané ledové kvádry, aby se nasytila. Poté bylo z jejich čtyř struků do řek vyřinuto mléko, kterým se Ymi živil. Obr pil mléko a rostl. Ymi krávu pojmenoval Audhumla, která později z ledových kvádrů vylízala lidské postavy. Trvalo ji celé tři dny, než vylízala postavu může, který se jmenoval Búri, což byl vlastně předek bohů. Zatím co Ymi spal, narodily se děti. Z levého podpaží se zrodil obr a obryně, později z jeho nohou vznikl šestihlavý obr. Všichni obři jsou potomci Ymiho dětí. Búri si mezi těmito obry našel manželku a narodil se jim syn jménem Bor. Ten se oženil s obryní Bestlou a měli tři syny: Ódina, Viliho a Véa. Jak vyrůstali, viděli v dálce plameny Múspellu a temnotu v Niflheimu, ale věděli, že na obou těchto místech by nalezli smrt. Bratři byli navždy uvěznění v Ginnungagapu, hluboké propasti mezi ohněm a mlhou. Bylo to stejné, jako by nebyli nikde.
Pokud chcete vědět, jak příběh pokračoval, počkejte si příští týden na další díl našeho speciálu, ve kterém se budeme bavit o tom, zda si synové nechali líbit jejich vězení nebo učinili rozhodnutí, které jim naprosto změnilo životy. Jestli máte nějaké připomínky, podělte se o ně v komentářích, můžeme je prodiskutovat.