Zavřít reklamu

Sniper Elite V2 – Recenze

Sniperská recenze Sniper Elite V2

8. 5. 2012    

Psal se rok 2005, když světlo světa spatřila nečekaně dobrá stealth akce Sniper Elite z tehdy ještě populárního období, druhé světové války. Dnes, o sedm let později tvůrci z Rebellion přichází s jejím pokračováním, Sniper Elite V2, jež je pojmenované příznačně po zbrani, která měla být jednou z posledních nadějí Německa na příznivý obrat války. Vývojáři slibovali kvalitní stealth akci a inteligentní nepřátele. Jak ale hra dopadla?

Píše se rok 1945 a spojenci již pomalu utahují smyčku okolo rozbombardovaného Berlína. Do toho všeho je vysazen nejlepší americký odstřelovač, tedy vy, aby napáchal nacistům co největší škody, ale především pátral po tajných materiálech, vědcích a ničil strategická místa. Aby tomu nebylo málo, krom nacistů se vaše práce příliš nezalíbí ani Rusům, kteří si samozřejmě co největší kus koláče pro budoucí raketové závody chtějí ukořistit sami. Ačkoliv se celý koncept zdá téměř ideální pro otevřenou hru, kde se hráč volně pohybuje po rozlehlých lokacích a plní důležité úkoly, tvůrci se uchýlili k pravému opaku. Většinu kampaně i kooperace vás totiž bude provázet poměrně zdařilá kopie „Call of Duty tunelu“. Ta o sobě možná nedává tolik vědět a skvěle se maskuje za vcelku uvěřitelnými troskami domů, ale pamětníci vzpomínající na první díl si mnohdy jen marně zastesknou po tehdejší definici uzavřené akce. Ano i Sniper Elite samozřejmě nabízí otevřenější lokace.  Je jich však trestuhodně málo, což u hry podobného zaměření vyloženě zamrzí.

Abych ale Sniper Elite V2 nekřivdil, pokud se jednou ponoříte do příběhu a do celé hry, budete příjemně překvapeni plížíce procházet misi za misí, které nabízí souvislý inteligentní děj i zajímavou zápletku. Samotný scénář, ať celkově, či jednotlivých úkolů se pohybuje v až nečekané kvalitě bezesporu srovnatelné se špičkovými AAA tituly. Na podobné úrovni je avšak i grafické zpracování včetně filmových animací, jež po aktivování takzvané „slow motion“ funkce buď zpomaleně ukážou brutální smrt nepřítele, nebo jeho rentgenový snímek, zatímco mu kulka drtí kosti a orgány. Vcelku obstojně ale dokresluje atmosféru i engine, na němž jsou sice patrná léta, ale stále dokáže vykreslit, když ne fotorealistickou, tak alespoň pěknou grafiku, jež alespoň částečně ubírá vývojáři prezentovanému Berlínu na jednotvárnosti.

Ale zpět k náplni hry, která, ač se autoři snažili sebevíce, kulhá především na špatně vybalancované umělé inteligenci. Hráč má například za úkol dostat se bez odhalení z bodu A do bodu B, cestou poctivě klade pasti, pokládá miny, zabíjí nepřátele za zvuků vybuchujících bomb někde v dáli, aby nebyla odhalena jeho pozice, ale najednou světe div se skrze budovu ho zahlédne jakýsi nácek nejspíše disponující speciálními schopnostmi. Poplach, ani následnou střelbu ze samopalů, za jejíž přesnost by se nemusel stydět ani Chuck Norris ani nemusím popisovat. Na druhou stranu podobné „kiksy“ umělé inteligence jsou spíše výjimkou. Nepřátelé se kryjí, zmateně pobíhají, pokud se aktivuje vaše past a dokonce se zdánlivě domlouvají na dalším postupu. AI vám tak dá nejednou zabrat, na což bohužel v posledních letech nejsme moc zvyklý. K tomu přispívá i vaše zranitelnost. Stačí pár přesně mířených ran od nepřátelských vojáků a začnete smutně vzpomínat, s jakou lehkostí jste prošli poslední díl Battlefieldu.

Ačkoliv je nové Sniper Elite V2 především zaměřeno právě na stealth akce a vzdálené odstřelování důležitých cílů, do rukou se vám již od samého začátku samozřejmě dostanou i jiné zbraně. V praxi, totiž klasická mise povětšinou probíhá zmapováním okolí pomocí dalekohledu, postupném zabíjení stráží, a když vás nepozornost odhalí, nezbývá než v inventáři šáhnout po něčem rychlejším. Ke slovu se tak dostane i lehký samopal Thompson a pistole s tlumičem. Právě zde však narazíte na další problém. Zatímco práci i chování odstřelovací pušky mají autoři skvěle vybalancovanou dle obtížnosti a lze se tak rozhodnout, jestli chcete na nejnižší obtížnost zabíjet bez rušivých vlivů, u střední již se započítanou gravitací a tepem, či jako profesionál s aktivovaným větrem a dalšími rušivými faktory, které lze dokonce nastavit dle libosti, u ostatních zbraní se setkáte s tupou ignorancí. Autoři nejspíše nechtěli, aby hráč prošel celou mapu stylem Call of Duty, nicméně především samopal neuvěřitelně kope a trefit se s ním, či dokonce zabít protivníka i na střední vzdálenost je téměř nadlidský úkol. Tomu odpovídá i počet nábojnic, jež lze najít, či sebrat z mrtvých těl. Nepamatuji se, že bych kdy narazil na větší počet nábojů, než pět u jedné zbraně.

Dohrání Sniper Elite V2 se pohybuje přibližně od 9 do 11 hodin, což je na současnost stále lehký nadprůměr. Hraní vám navíc může prodloužit i kooperativní multiplayer, který jsem si také alespoň částečně vyzkoušel.  Zjednodušeně tak v několika misích můžete procházet Berlín s kamarádem a plnit zadané mise, což na první pohled možná nevypadá, jako kdovíjaká zábava, ale opak je pravdou. Pokud se sejdete s někým, koho znáte, rozdělíte si úkoly, např. upoutej pozornost stráží a já je zatím obejdu nebo začnete synchronně pálit do nácků ze dvou různých míst, vypukne ve zničeném městě ta pravá zábava, která přebije celou kampaň pro jednoho hráče. Škoda jen, že kooperativních misí je tak málo.

Sniper Elite V2 je bez pochyb nadprůměrnou stealth akční hrou, kterých vídáme každým rokem méně a tím spíše, že je zaměřena pouze na odstřelovače. Po trochu nostalgickém návratu do druhé světové války budete s radostí procházet lokacemi, tiše likvidovat nepřátele a postupovat tak v zajímavém příběhu, což je rozhodně více, než jsme čekali. Zážitek přece jen poněkud kazí občas špatná umělá inteligence nebo nesouhlasící zvuky, vesměs jde ale o drobnosti, které většinou umlknou hned poté, co vítězoslavně zasadíte první headshot.

Klady

- propracovaná střelba
- nadprůměrný příběh
- chytlavá kooperace

Zápory

- koridory
- špatné chování zbraní
- chyby v AI

Hodnocení: 72%