Dark Souls: Prepare to Die Edition – Recenze PC verze

Válka pohltila svět, boj je jediné co zbývá a přežít je velmi, velmi, velmi těžké. Věříte v posmrtný život? Zde budete žít mnohokrát po ještě větším počtu smrtí. Prostě Dark Souls.

11. 9. 2012  

Vývojáři od From Software se rozhodli zavrhnout všechny osvědčené metody a koncepty, nahradili je novými, originálními a právě pro tuto hru jedinečnými prvky. Přinesli nám brutální řežbu Dark Souls, nyní i pro PC. První zvěsti o konverzi zněly opravdu strašlivě. Absence komptability s myší a klávesnicí, pevně dané rozlišení i počet snímků za sekundu. A jak nakonec konverze dopadla?

Zapnu hru a…

První, co člověka zaujme, je ohromující počáteční video, které je úvodem do netradičního a hlavně temného fantasy světa, ve kterém budete tolikrát umírat, že hru vylomíte z mechaniky, pošlapete, poškrábete a spálíte na prach a popel. Jestli ale máte tu správnou krevní skupinu, zažijete největší PC řež svého života. V Dark Souls je smrt skvěle zakomponovaná do samého základu hry. Na rozdíl od konvenčního řešení, že je totiž něco špatně, restart je nezbytný a nelogické vrácení v čase nevyhnutelné, zde se s vaší smrtí počítá! Je to běžnou součástí hry stejně tak, jako zabíjení monster. Vše, co jste před smrtí vykonali, zůstává po oné události nezměněné, až na obtížně zabitá monstra, která se prostě jen tak respawnují. Jinak by ale brzo nebylo co dělat, protože se často pohybujete ve svých šlépějích. Vše ostatní zůstává po smrti nezměněné, včetně vystřílených šípů a spotřebovaných surovin. Ovšem duše, herní měna, a humanity, zprostředkovatel kooperativního režimu zůstává na místě úmrtí v podobě jakési éterické bubliny. Problém nastane, když zemřete i při cestě k ní. Udělá se totiž nová, s tím co právě máte – s ničím, a nahradí tu starou. Za duše pořídíte všechno – od zbraní a výbavy s jejich vylepšováním přes koupi kouzel a spotřebních předmětů až ke zvyšování úrovně, která stojí stále více a více duší. Přitom každou z osmi vlastností můžete dostat až k hodnotě 99!

Obtížnost je vysoká, a tím dává pojmu boj úplně novou úroveň, alespoň co se herní sféry týče. Smrtelná rána může přijít i od toho nejslabšího protivníka, tedy alespoň když si nedáte pozor, nebo neznáte jeho strategii. Každá nestvůra se chová úplně jinak, má jiné slabiny i své silné stránky. Dark Souls je první hra, kde jsem se bál duchů. Bez speciálního přípravku, který lehko dojde a je těžko k sehnání, je nezasáhne ani Chuck Norris. Dokážou procházet zdmi, podlahou a proplouvat vzduchem. Často těchto výhod využijí, a zničehonic zjistíte, že jste padli do léčky obklíčeni těmi, kdo straší malé děti, a navíc i chytře zatarasili vchod! Kdyby vám bylo i toto málo, přičtěte si k tomu fakt, že duchové žijí na temném hradě, kde při mráz po zádech způsobujícímu soundtracku občas vykřikne ze tmy vystrašená holčička. Zatímco jinde, když narazíte na bosse, tak se jaksi počítá se s tím, že jej ihned zabijete a až pak jdete dál, tak zde když narazíte na bosse, často radši utečete zpátky. Vracet se budete často a pořád, na což se pojí další skvělý nápad, jak udeřit na dnešní zhýčkané hráče. Žádná mapa! Zní to dost brutálně, ale tím si ještě více oblíbíte tento svět, který vás doslova pohltí. Lokace jsou skvěle vymyšleny s množstvím tajných, nebo zamčených cest. Klíč Buďto máte, teprve najdete, musíte jej koupit, anebo dveře otevřít z druhé strany. Tím se lokace skvěle propojují, z bodu A do bodu B se dostanete několika různými cestami, paráda!

Jak už jsem říkal, hra vás pohltí

Vtáhne vás bojem, protože boj je to, oč tu běží. Nenajdete tu desítky útočných komb a stovky právě možných alternativ, jak zaútočit, sloužících vlastně jen pro efektnost, jen pro okrasu. K dispozici je jen meč a štít. V jednoduchosti je síla, ale ono to přeci jen není tak jednoduché. Každá zbraň má své unikátní vlastnosti absolutně měnící způsob boje. Obrovská možnost volby spočívá i v upgradu zbraně. Pro nošení jsou třeba určité vlastnosti, bez nich sebou po rozmachu zakymácíte, div že neupadnete. Někdy pomůže uchopit zbraň do obou rukou.  Ten komu se nelíbí obouruč, tomu štít zajistí perfektní skryt těla i duše, kterou by neztratil pouze jednu. Štítem lze i odrazit útok a záhy poté zaútočit supersilným kombem. Háček je ale v tom jej odrazit, pokud se vám to nepodaří, bude to z vás téci. Bohužel už ne jenom pot. Vlastně nejste omezeni jenom na meč a štít, i když ruce máte jen dvě, a tyto věci patří k absolutnímu základu. Místo štítu nebo zbraně lze vytáhnout jeden ze tří magických předmětů, každý pro jiný typ kouzel. Na manu zapomeňte a vlastně na všechna klišé tohoto žánru. Každé kouzlo má omezený počet použití na jednu odpočinkovou relaci a počet právě nesených kouzel je omezen v závislosti na statistikách, v končeném výsledku tak rozhoduje zase taktika boje. Ani kuše, ani luk v žádném případě nesmějí chybět (a taky nechybí). Kam se na ně jaké kouzlo hrabe se svým dosahem, poctivé dřevo a hrot doletí daleko, o tom žádná.

Údiv

Majitelé PC si budou muset vydloubat oči a potom je radši ještě rozdupat po koberci, aby jim nevadilo mizerné rozlišení hry a vše stvrzujících 30 snímků za sekundu. Nevím, co to je za psychologickou fintu, ale v základním nastavení jako by se nic nedělo, rozlišení zjevně přizpůsobit lze. Ve skutečnosti ale můžeme nastavit jen tvar obrazu, a jakým způsobem jej natáhneme, nebo smrštíme. Opravdu? Na první pohled hra vypadá, jako by byla z minulého tisíciletí. To ovšem přeháním a s opravným fanouškovským fixem je ihned lepší pohled na svět. Nutno dodat, že fix údajně trval stvořit pouhých 23 minut a proto se ptám, proč s ním nepřišli sami vývojáři? Grafika výrazně povýší a v nejnovější verzi toho jde nastavit dost hodně. Když se hráč otřepe z počátečního šoku a zvykne si na její kouzlo, teprve pak ji začne obdivovat. Má neskutečně temný nádech. Krásné detaily se nejvíce projeví v podzemních místnostech a v kanálech, kde mokré zdi odráží jediný zdroj světla, vás. Značnou část hry strávíte v naprosté temnotě. Pohled do dálky není nijak detailní a to ani za pomoci dalekohledu, ale je velmi zvláštní a hlavně – temný. Je tu ale něco, co vymrští všechny dojmy z grafiky vysoko do nebes. Bossové! Právě to, že na ně narazíte na každém rohu, ještě víc umocňuje obdiv z jejich zpracování, které je naprosto skvostné. Tak krásní bossové nejsou v žádné jiné hře! Často už samotný jejich zjev dokáže hráče zahnat zpátky, odkud se ve své pošetilosti odvážili vtrhnout, často dělá hráč i dobře.

Více v jednom

Inovativní, to je to správné slovo pro multiplayerový způsob hraní, kterým vývojáři od From Software obdařili tuto hru. Dark Souls je hlavně singleplayer, žádné rychlokvašné módy, co brzy omrzí, nečekejte. Pomocí vzácného humanity se totiž můžete zbavit prázdnoty a vrátit se do světa živých lidí. Ti mají to privilegium, že mohou spojit své síly na tu lačnou bestii, jež má zuby, jako vy paži. Zubů má více, než vy vlasů a z pusy chrlí oheň. Zvláštním způsobem probíhá vnitřní výběrové řízení mezi těmi, koho můžete povolat do boje. Výběr by měl upřednostňovat hráče s podobným levlem, popřípadě stejnou frakcí, ke které patříte. Skvělý nápad. Mělo by se tedy stát, že po připojení hráče s hrůzou nahánějícím zjevem, by bylo po boji zhruba po dvou úderech sekerou? Mně se to stalo! Hráči mohou napsat na zem pro jiného vzkaz, ale jejich úmysly jsou ne vždy šlechetné. S tím jsem si taky užil. A konečně, hra umožňuje několik promyšlených způsobů, jak proniknout do cizího světa a tam ho zabít. Klidně se tak může stát, že při čekání na pomoc se dostaví vaše zkáza. Po smrti už se samozřejmě vrátíte mezi mrtvé a jiné světy vám budou uzavřeny. Slušné možnosti na singleplayer hru, ne?

Kdo se bojí myší? No přeci Dark Souls…

To nejhorší na konec. Ovládání! Je až hanba, jak může někdo pro přístup do menu použít tlačítko end! To svět nezažil! Na myši a klávesnici obecně je hra dosti krkolomně ovladatelná, avšak můžeme býti velice rádi, že i to nám bylo umožněno. Původně je Dark Souls nemělo vůbec podporovat. Je velmi doporučováno si připojit gamepad. Tvůrci hry vlastně ani nepočítali, že by ji někdo chtěl hrát na klávesnici. Tu hra nabízí jen tak pro jistotu, kdyby někdo neměl jinou možnost. V tutoriálu může totiž být PCčkář velmi zmaten při nabádání ke stisku L1. Ani na některých gamepadech to není procházka růžovým sadem. Na tom mém se překvapivě jako alternativa startu z ps3 ovladače vyjevilo R3.

Po zvukové stránce hra exceluje a některé NPC jsou namluvená tak dobře, že nebudete věřit vlastním uším. Někteří z vás si možná všimli, že jsem se nezmínil k příběhové části hry. To proto, že tu prakticky žádný ani není (v podstatě se jen dostat k hlavnímu bossovi). Hra je boj, boj a jenom boj! Ale zatraceně dobrý boj. Začáteční výběr třídy je velmi brzo nedůležitý a každý hraje prostě tak, jak chce. Ve způsobu boje je tu neuvěřitelná volnost. Obtížnost je sice vysoká, ale bez ní by to nebyl právě ten zážitek, který je pro Dark Souls jedinečný. Boj vás vtáhne do hry, a už nepustí. Singleplayer, který v sobě snoubí pvp i pve prvky, jak je tomu zvykem i u největších MMORPG her.  Boj, který je tak návykový, že můžete za stejnou postavou hrát novou hru znovu a znovu novými způsoby a proti mnohem silnějším příšerám. Herní doba se pohybuje kolem sta hodin, ale vpodstatě nelze odhadnout, záleží na tempu každého jedince. Někteří zabijí finálního bosse během 20-ti hodin a jiní, tzv. speedruneři se předhánějí v rekordech už pod necelou hodinu! Celé je to zabalené do originálního fantasy světa, který by ve škole dostal jedničku, možná i s hvězdičkou. Dark Souls není pro každého, ale komu se stýská po časech, kdy se hry hrály proto, aby se dohrály a nejen pro nasbírání maximálního počtu achievementů, ten, kdo hledá skutečnou výzvu, pro něj je Dark Souls jako stvořen. Tuto geniální hru možná kazí jen ten nevyvedený port na PC. Není to ale nic, co by se nedalo lehce spravit. Lovu zdar!

Pošli to spoluhráči!

Klady

- bossové a multiplayer
- propracovaný a propletený svět
- systém vylepšování
- znovuhratelnost a herní doba
- boj!

Zápory

- špatná konverze
- není pro každého

Hodnocení: 91%