Zavřít reklamu

XCOM: Enemy Unknown – Preview

Tahová akce se po dlouhých letech vrací, aby ovládla naše monitory.

25. 8. 2012    

Kolik z vás si stále ještě vybavuje herní klenot z počátku 90. let jménem UFO: Enemy Unknown? Nejspíše alespoň část z vás stále ještě se slzou v oku vzpomíná, jak jsme se za pomocí mezinárodní organizace XCOM pokoušeli odvrátit útoky nepřátelských mimozemšťanů a hodiny zvažovali taktický postup zcela náhodně generovanými mapami. Tvůrci z Firaxis pod záštitou 2K Games se rozhodli probudit značku z dlouholeté hybernace a letos na podzim nám přinesou XCOM: Enemy Unkown, jež ačkoliv k tomu název vybízí s chystanou a stále odkládanou akcí XCOM souvisí velice, velice okrajově. Nenechte se mýlit, jak tvůrci v jednom z interview přesvědčují, nové Enemy Unknown opravdu není jakýmsi remakem původního dílu obohaceném o lepší textury a pár misí, ale spíše dalším dílem, který se značným zpožděním přispěchá na naše monitory.

Hráč na počátku přebírá velení organizace XCOM založené a různě dotované všemi státy světa, jež má jediný úkol – zabránit stůj, co stůj mimozemské invazi a bránit celou Zemi, nejen vybrané státy. K dispozici vám tak jsou jak podzemní základna, z níž vysíláte vojáky do akce, zkoumáte mimozemské vybavení a dáváte pozor na případné nepřátelské ataky, ale také mnoho dalších radarů i vojáků po celém světě. Hned od první míse ale bohužel procitnete do kruté reality. Jen velmi obtížně lze díky množícím se útokům ubránit celou planet, a tak je třeba dělat obtížná, avšak taktická rozhodnutí. Pokud obětujete jeden stát, značně se zmenší příliv financí a naopak obětování druhé země vás připraví o velkou část satelitních systémů. Vše souvisí se vším a peníze mohou být za chvíli to nejmenší, co vás trápí. Podlehnutí země se totiž negativně otiskne na obranu i reputaci a než se nadějete, z náhodného neúspěchu se stane dlouhá nekončící série.

Autoři spoustu práce vložili i do vzhledu hry. XCOM sice na první pohled nenabízí nejmodernější grafiku, ale Firaxis vyhradilo velké místo častým efektním animacím, ale především plně destruktivnímu prostředí, jež ve hře zastupuje větší roli, než si myslíte. O něm ale později. Zdaleka nejpůsobivěji však vypadá zobrazení základny, jež kombinuje funkčnost a přehlednost. Hráči se zobrazí jednoduchý 2D průřez všemi místnostmi základny, kterými lze volně přecházet. Podívat se tak můžete do kasáren, kde lze najímat nové vojáky, měnit třídy, výbavu, ale i samotný vzhled. V odpočinkových místnostech je naleznete při relaxaci a zábavě, v laboratořích můžete investovat do nových systémů nebo velice důležitého zkoumání mimozemské techniky, bez níž budete v pozdějších částech hry zcela ztraceni. Nejdůležitější je ovšem místnost se samotným radarem, jenž bleskurychle zahlásí výskyt jakýchkoliv létajících talířů po celém světě.

Přesuňme se tedy boji, který byl a doufejme bude jednou z domén obou dílů. Ihned po oznámení hry se množství hráčů zděsilo omezení počtu vojáků na pouhé čtyři, v pozdějších fázích až šest. Ale po množství videoukázek i značném přesvědčování vývojářů musím uznat, že snížení nemusí být, zvláště u tohoto žánru na škodu. Hráč se díky tomu musí i u té nejjednodušší mise soustředit, prozkoumávat viditelnou část mapy a vědět o tom, co nepřítel udělá, dříve, než to udělá. Ztráta jednoho člena hned na začátku další boj značně ztíží, ale ztráta dvou a více se rovná téměř jisté prohře. To však opět nutí k daleko větší opatrnosti a tedy i promyšlenější taktice. Malé jednotky navíc většinu bojů poměrně zpřehlednili a k tomu přispívá i přepracování samotných soubojů. Ty jsou sice opět řešen tahy a ne přímou akcí, ale tvůrci je rozdělili do dvou zón. Zatímco v té bližší rozkládající se okolo vojáka se lze pohybovat a navíc po doběhnutí například do zákrytu ještě vykonat jednu akci navíc a pokropit tak nepřátele palbou, vzdálená zóna již druhou akci neumožňuje a voják tedy po přesunu již nereaguje. Celý systém je na pohled velice intuitivní a nevidím důvod, proč by měl selhat.

Již několikrát jsem napsal, že XCOM: Enemy Unknown si zakládá především na taktice a tvrdit opak by byl hřích. Členové jednotky mají množství míst, kde se ukrýt a přikrást se co nejblíže k nepřátelům kvůli větší šanci na zásah a je nutno brát v potaz i profese. Zatímco obyčejný voják jde co nejblíže do akce, sniper na celou situaci dohlíží ze střech a čeká na svou příležitost. Při každém pokusu o zásah se zobrazí přehledná informace o šanci na zásah a zdraví různých druhů mimozemšťanů, mezi něž patří staří známý ko Sectoidi, Mutoni či Chryssalidové, ale i Berseker nebo místní obdoba agenta Smitha. Nikdo zde ale tupě nečeká, až ho zabijete. Všichni nepřátelé se aktivně přesouvají, brání pozice a navzájem se kryjí, stejně jako vy. Autoři například nastiňují situaci, kdy jsou všichni členové jednotky pod palbou mimozemšťanů skrývajících se na místní benzínové pumpě. Stačí jeden přesný hod granátu a cisterna příhodně zaparkovaná poblíž vchodu udělá z většiny budovy trosky.  Sniper v kombinaci s raketometem se poté postarají o zbytek. Ke slovu se tedy dostává právě destrukce, která bude hrát v taktice obou jednotek velkou roli. Firaxis dokonce slibují, že hrubou silou budeme moci zničit téměř vše, což zní velice lákavě.

Enemy Unknown ovšem není pouze o singplayeru, ale také se vůbec poprvé dočkáme i multiplayerové složky, jež vypadá ještě zajímavěji, než kampaň. V deathmatch módu se proti sobě utkají dva hráči, kteří na začátku dostanou určitý počet bodů, za něž nakoupí své vojáky i dodatečnou výbavu. Můžete tak sestavit tým pouze z lidí, emzáků, ale i jejich směs. Vše záleží jen na vašem vkusu i taktice. Poté již můžete vyrazit do boje, který se pravidly téměř neliší od singlplayeru, jen na tah má každý z hráčů 90 sekund, aby hra příliš nevázla. Tvůrci se navíc dušují, že se nemusíme bát jakéhokoliv propojení obou částí titulu a ani různých penalizací, což je jedině dobře.

XCOM: Enemy Unknown sám sebe po detailním představení pasoval do role černého koně tohoto roku, zvláště když je v tomto žánru v poslední době zastoupeno čím dál tím méně kvalitních titulů. Doufejme tak v kvalitní „pokračování“ kultovní strategie, jež se nedá zastínit svým předchůdcem a nabídne to, v co všichni hráči doufají. Taktickou akci, skvělou hratelnost a tísnivou atmosféru napadené planety.