Zavřít reklamu

War of the Roses – Recenze

Koho by nebavilo sekat hlavy, zapichovat do noh na kopí nebo probodnout jablko na hlavě nepřítele, který prchá strachy bez sebe s větrem o závod a s kudlou v zádech? Multiplayerové Války Růží čekají.

8. 11. 2012    

Vážení čtenáři,

bude mi ctí vám představit hru o válce, jejíž vyvrcholení změnilo průběh anglických dějin (jako ostatně každá válka). V dobách krutého středověku, kdy se zabíjelo ještě pěkně ručně. Datuje se rok 1455 a Yorkové mají s Lancasterama vážný problém, a proč že? To by vás stejně nezajímalo. Důležité ale je, že kvůli tomu bojovali 30 let a to je to, oč tu běží, boj!

Dějový kontext, nebo spíše dějové zasazení je také jediné, co zde, alespoň co se děje týče, máme. Jedná se totiž o multiplayerovou  hru a nějaký příběh tu tedy nemá místo. Jediné, čeho se u singleplayeru dočkáte, je tutoriál s historickým nádechem.

Nádech autenticity

Jestli-že jako první, ještě před tím, než se vrhnete do spárů natrénovaných hráčů, pokud opravdu jako první spustíte tutoriál, neprohloupíte. Objevíte se totiž v jedné z bitev války růží, jako předem zvolený typ jednotky, který máte za úkol se naučit. V tomto režimu vás bude hra vést za ručičku jako malého caparta a bez uposlechnutí autority budete krutě potrestáni ztrátou času, což ale nehrozí, že ano. Tak to prostě v tutoriálech chodí.

Zabít lze na mnoho způsobů. Buď na smetaně, na mrkvi, nebo na česneku, ale ze všeho nejlépe na koni. Takový rytíř s dlouhou zbraní v ruce má vskutku velkou převahu. Také se na všechny může dívat pěkně svrchu (ten povýšenec).  Bojový systém je uzpůsobený tak, abyste si připadali jako v opravdovém boji. Například kůň se lépe otáčí za klusu, rytíř má tak více prostoru pro zamíření, ale menší šanci protivníka zabít, protože jak zákon síly praví, čím rychleji do cíle naběhneš, tím spíš mu probodneš hlavu.

Kůň může být snadno skolen šípem z luku či zásahem z kuše. Trefit se ale nemusí jednoduché a to hlavně pokud protivník zvolí kličkovací taktiku. Zatímco lučištník míří, hlava padá dolů. A to nožem či mečem, halapartnou nebo bojovou sekerou. Největší bitevní vřava rychlým tempem plyne ve středu dění v prvních bojových liniích. Nestačí ale pouze stisk kouzelného tlačítka, jak tomu může býti u jiných multiplayerových počinů, je totiž nutno zamířit a mít, jak se říká, pořádný skill. Místo máchání mečem ale budete máchat myší. Totiž, do kterého směru udeřiti toužíte, tam také myš posunouti musíte. Pěkně zprava, zleva, zatlouct do země tahem vzhůru a bodnout pohybem dolů.

Každá zbraň jde účinné používat specifickým způsobem a s každou se v konečném důsledku bojuje úplně jinak. Neexistuje tak nejlepší, nebo nejhorší zbraň. Člověk vždy musí zvážit kompromis mezi sílou a účinností, dosahem a přesností a vybrat právě tu, která mu nejvíce sedí. Kuše a luky jsou kategorií samy o sobě. Takový luk a šíp je opravdu náročný na techniku a je velmi nesnadné se trefit tam, kam oči míří a srdce touží. Zato protivahou je smrtící účinek a rychlost, kterým může skrytý sniper skolit nepřítele. Je-li odhalen, katastrofa ovšem. Kuše je také skvělá zbraň. Má v obrovské míře vyšší přesnost, protože vypálí svůj projektil mnohonásobně větší silou, jež není snadno nashromáždit. Takový balista natahujíc své náčiní je prakticky bezmocný!

Vyšší šarže

Za svou oddanost rodu a neochvějné hrdinství si zasloužíte nějakou tu odměnu, nemyslíte? Většina relevantních akcí je ohodnocena tím či oním počtem takzvaných battle point, které potom krásně transformují do podoby expu a peněz. Je až s podivem, když jich ale nasbíráte více za takové ty vedlejší akcičky jako je oživování spojenců, jejich uzdravování, nebo poprava nepřítele. Na něco takového nestačí nic jiného, než stisk onoho kouzelného tlačítka. Může potom zamrzet, když tak jednoduché počínání převýší to hlavní úsilí, a totiž prolévat krev.  Ať už je to jak chce, zajišťuje to kooperaci na vysoké úrovni. Motivace pomáhat je vysoká a nevyplatí se hrabat si jen na svém písečku.

Za získané expy jsou zpřístupněny nové typy hratelných postav a až si všechny odemknete, můžete si začít tvořit svou, přesně vám na míru. K tomu slouží skvěle provedené menu s relativně vysokým počtem zbraní a zbrojí. Vše je přehledně strukturované a i konečné zbraně jsou modifikovatelné v mnoha a mnoha parametrech. Ne všechno je přístupné ihned každému a to závisí zase na těch všemocných expech. Další na řadě je volba schopností a bonusů, jejichž repertoár je vysoký a každý má svůj smysl. V kombinaci obou složek se dá stvořit přesně taková postava, o které každý sní.

Audiovizuál

Realističnost typu GTA V nečekejte, ale ani žádnou pohromu. Detailů moc není, ale ono by to bylo vlastně ke škodě. U podobných her je plynulost prioritou číslo jedna, takže jestli není vyloženě ošklivá, řekněme budiž. Ale já byl s grafikou spokojen. Hudební zpracování je příjemné, ale nikterak rozsáhle – není pro to ani moc prostoru.

Kde a jak

Důležité jsou mapy, to každý ví. Bez nich by se člověk jen proháněl s mečem beztvárnou a bezbarvou krajinou, jako v chybně naprogramované simulaci matrixu, jejíž účel je trénování bojových schopností. Neo může drtit protivníky až v několika bitevních sekvencích, jejíž průběh pravděpodobně nebude historicky autentický a konečný dopad nulový. V opačném případě by to samozřejmě nebyla zábava, bohužel ale ani nuda, jen setsakra vážná věc.

Prostředí je velmi interaktivní a každá mapa se hodí pro trochu jiný způsob boje. V některých je velké množství skrýší pro lučištníky, jinde velký prostor pro obrněné jezdce. Úzké uličky jsou vhodné pro únik z boje, či nachystání pasti a nakonec všechno je to tak různě zkombinované.

Škoda jen, že jsou jen dva mody, ve kterých se lze vyřádit. Buď team deathmatch, ve kterém záleží jen na zabíjení, nebo conquest, kde záleží také jen na zabíjení; No dobře, jsou v něm navíc ještě vlaječky, takže místo hromadných úmrtí není až tak chaotické.

Verdikt

Jestli jste si nepřečetli předmět dotyčný v titulku (velmi nízká šance), a dosud jste tápali, o kterou že hru se to jedná, pak vězte, že jsem recenzoval War of the Roses. Nápad je to vskutku originální, boj autentický a zábavný, jen kapku obtížný, což může nováčky odradit, ale veterány udržet. Velká škoda, že není alespoň kratičká úvodní kampaň, nebylo by od věci nějakým způsobem seznámit hráče se soudobou situací a pak ho teprve vypustit do boje. Boj je zábavný, nýbrž holý a koho hra nechytne, toho může brzo omrzet. V opačném případě se však jedná o silně návykovou záležitost. Takže vy, jež trpíte nedostatkem času a vy, kdož máte nedostatek síly vůle, osud Anglie leží ve vašich rukou, a to doslova (zároveň však jen hypoteticky).

Klady

- Boj
- Skvělá přizpůsobitelnost postav
- Ještě jednou boj

Zápory

- Absence příběhu
- Obtížnost (zároveň kladem)

Hodnocení: 76%