Vampyr – Recenze
Studio Dontnod nám nachystalo výborné akční RPG s názvem Vampyr. Dokážete zachránit Londýn?
5. 6. 2018 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PlayStation 4 a Xbox One
Přiznám se, že jsme měl vůči hře Vampyr určité předsudky. Mé pochybnosti pramenily z toho, že hru vydává Focus Home Interactive a ten má tu smůlu, že jeho projekty jsou zajímavé, nápadité ale vždy jim něco málo chybí k tomu, aby byly opravdu dobré. Je ale pravdou, že v posledních letech se objevují zajímavé kousky i z jejich produkce, které se mohou měřit s ostatními. Dobrým příkladem budiž hra The Surge. Jak se tedy podařil Vampyr?
Her s upíry vychází málo
Hra má obrovskou výhodu hned na samém počátku. Her s upírskou tématikou vychází opravdu málo. Sám si naposledy vybavuji snad jen Castlevania: Lords of Shadow 2, a to už je dobrých 5 let. Autoři si tak vybrali opravdu dobré téma, které mohli velmi dobře zužitkovat. Mrkněme se tedy o čem Vampyr pojednává a kam hra hráče zavede.
Vše se odehrává v Londýně, konkrétně v roce 1918. Londýn má potíže s epidemií španělské chřipky, což znamená, že na ulicích jsou mrtvá těla a mezi nimi leží umírající. Hra je rozhodně poměrně drsná, což jsem popravdě tolik neočekával. Nicméně to výborně napomáhá utvářet atmosféru daného světa. Herní mapa nabízí pár čtvrtí Londýna, v nichž se budete pohybovat. Tvůrci se mírně inspirovali populární Dark Souls sérií, co se designu čtvrtí týče. Nechybí tak různé zkratky a uličky pro urychlení průchodu.
Hlavním hrdinou je Jonathan Reid. Ten zde působí jako lékař, ale shodou okolností se z něj nakonec sám stává upír, přičemž ještě v touze po krvi zabíjí svou vlastní sestru. Příběh Jonathana je vcelku zajímavý. Navíc se jej Dontnod snaží rozkrývat postupně, protože na samém počátku vám toho moc vysvětleno není a jste vrženi rovnou do kruté akce.
Jonathan Reid a jeho noční můra
Hra nakonec Dark Souls, potažmo Bloodborne připomíná více, než by se na první pohled mohlo zdát. Jonathan totiž využívá podobného soubojového systému. Nechybí tak různé úhyby, výpady a samozřejmě ukazatel staminy. Nicméně jako takovou vložku navíc přidali i možnost omráčení. Ta pak umožňuje Jonathanovi, aby svou oběť vysál. Krev je vůbec důležitou esencí hry. Díky ní můžete být rychlejší, silnější a využívat i některé speciální schopnosti.
Protivníků je celkem dost. Nechybí totiž kromě klasických lidí také další upíři, ale i vlkodlaci a další obludy. Trochu chaotické se tu někdy stávají hromadné bitvy, kdy na vás útočí více protivníků najednou. Řekl bych, že tento systém ještě nemají tvůrci tak podchycený. Možná je škoda, že hra nemá více větších nepřátel, případně bossů. Bossové zde tvoří zajímavou skupinku monster, která je třeba zabít určitým způsobem. Určitě ale nepatří do kategorie, která by se nedala pokořit. Ačkoliv si hra hodně bere ze Souls univerza, tak netrpí tím, že by jí hráč nedokázal projít.
Jonathan svým konáním ve hře nebude jen likvidovat své protivníky, ale tak nějak netušeně bude určovat osud celého Londýna. Je totiž třeba se starat o to, jak v které čtvrti budete působit. Tím je myšleno, zda budete hodně zabíjet nebo se snažit lidem pomáhat. Ano, hra má poměrně sofistikovaný systém karmy, který se pak promítá do celé čtvrti.
Pokud se rozhodnete lidem pomáhat, tak to má příznivý vliv na to, že čtvrť má mnohem lepší mínění o vás samotných. Nicméně Jonathan na tom dost trpí, neboť mu tolik nepřibývají XP a je celkově jako postava slabší. Někteří lidé jsou klíčový. Pokud si s nimi promluvíte, dostanete nějaké body už jen za to a následně je můžete ještě vysát, což vám přidá další bonusy. Jenže každé zabití může stát životy dalších, kteří jsou na něm závislí. Hra má tento systém poměrně dobře promyšlený. Pochopitelně může být Jonathan upírem na plný úvazek, to však bude znamenat pro londýnské čtvrti doslova chaos a smrt.
Získané zkušenosti je také třeba nějakým způsobem zužitkovat. Ty získáváte z nepřátel, důležitých NPC a rovněž také za plnění úkolů. Investovat se následně dají do speciálních schopností, díky čemuž vylepšujete staminu, životy a mnoho dalšího. Vylepšit lze kromě schopností i dostupné zbraně a následně lze i vyrábět vlastní lektvary a léčivo. Systém je to díkybohu jednoduchý a nabízí
Vampyr je přesně typem hry, kdy si jej projdete alespoň dvakrát a na tom je hra i postavená. Druhé hraní vám umožní zvolit jiný přístup a jinak se zachovat. Což znamená, že vývoj hry je odlišný, a i Jonathan buďto je naprostým přízrakem anebo žijící troskou. Hra zabere nějakých 12-15 hodin dle toho, jestli se snažíte splnit i vedlejší záležitosti které nabízí. Druhé zahrání se pak pohybuje kolem 10-12 hodin a slouží ke změnám a také k získání trofejí či achievementů. Ty má Vampyr vcelku rozumné.
Vampyr je výborný kousek
Hra se nemůže technologicky měřit s takovým skvosty, jako byly v poslední době God of War či Detroit: Become Human. Nicméně běží na Unreal enginu 4 a vypadá poměrně solidně. Velmi dobře je vystihnuté prostředí a atmosféra. Dalo se však více zapracovat na samotných postavách. Poněkud hra trpí svým stavem. Ne že by to bylo až tak špatné a nové updaty to trochu vyladily, přesto jsou pasáže, kdy má hra propady framerate a někdy se tak zvláštně škube. Titul má velmi dobrý soundtrack, který skvěle doplňuje nepříjemné mrazení v zádech, které budete mít díky všudypřítomné hrůze. Dost zklame fakt, že u tohoto titulu se český distributor nepostaral o české titulky.
Vampyr je takovým nenápadným kouskem. Nevedl žádnou progresivní kampaň, tudíž o něm zřejmě spousta hráčů možná ani nevěděla. Musím konstatovat, že s výsledkem jsem hodně spokojen a společně s The Surge mě hra přesvědčila o tom, že Focus se již může řadit po bok těch nejlepších. Výborně zvolené téma vzalo za své a hra vás pohltí. Rozhodně si tak budete chtít Jonathanův příběh projít až do samotného konce.
Vampyr nenabízí žádnou formu české lokalizace
Hru na recenzi poskytla společnost Comgad.