The Division 2 – Recenze
The Division 2 kráčí hrdě ve šlépějích předchůdce, ale lehce si vydupává vlastní cestičku.
22. 3. 2019 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Tři roky už nás dělí od doby, kdy jsme se vydali do New Yorku a společně s agenty Divize se snažili nastolit pořádek a řád. Problémem prvního dílu The Division se ukázalo být zejména minimálně využití po dohrání. Zkrátka chyběl další obsah, a proto na něj spousta hráčů rychle zanevřela. Nicméně to byla škoda, jelikož se jednalo o podařený titul, jen mu něco chybělo k dokonalosti. Jak je na tom tedy pokračování, které před pár dny dorazilo z dílen Ubisoftu?
Washington jako jedno velké hřiště
The Division 2 se s tím nepáře. Rovnou vás hodí do zdecimovaného Washingtonu a v rámci úvodu vás požene do Bílého domu, který nyní slouží jako hlavní centrála pro agenty Divize, kteří operují v rámci hlavního města USA. Na Washingtonu D.C. se podepsalo to samé, jako na New Yorku. Zpustošil ho jed, který zasáhl celou Ameriku. Bohužel se toho opět víc nedozvíme a Ubisoft zde ignoruje i základní prvky příběhu.
Možná je to trochu škoda, určitě by sérii prospělo, kdyby měla nějaký příběhový základ. Takhle si na nějaký děj nevzpomenete za celou dobu hraní. Nečekejte z hlediska hratelnosti žádnou revoluci. Autoři dobře věděli, co funguje a co ne. Proto se zaměřili na všechny aspekty, tak jak jim v podstatě poradila i komunita. Díky tomu tu máme mnohem vypiplanější variantu looter-shooter akce.
Přestřelky fungují pořád stejně dobře. Nepřátelé se kryjí a využívají kdejakých manevrů, aby vám vpadli do zad a nadělali co největší paseku. V tomto ohledu je třeba vyzdvihnout jejich umělou inteligenci. Na vyšší obtížnost totiž hra představuje poměrně slušnou výzvu a líbí se mi, jakým způsobem se posouvá koordinace jednotek v poli. Rozhodně to nejsou žádná polena. Nicméně se tím poněkud zhoršuje courání po městě. Až mě kolikrát překvapilo, že se i na třetí pokus nemůžu dostat k úkrytu, neboť Hyeny číhají na každém kroku, a i obyčejná trojice vás dokáže snadno popravit.
Velmi dobře funguje i střelba a fanoušci do výbavy a arzenálu se mohou těšit na různé zbraně. Nechybí opět pistole, brokovnice, granátomety, kulomety či SMG. K tomu všemu jsou tu různé typy granátů a hlavně udělátek, kterými oplývají agenti Divize. Díky tomu můžete stavět různé střílny, vysílat drony do akce či si vyslat uzdravujícího drona. Dost velkou část ve hře zabírá také stavění, respektive sběr surovin a jejich kompletace. Díky tomu si můžete pořídit suroviny a nejrůznější vychytávky.
Chybí pořádný děj
Bylo již zmíněno, že ve hře nelze příliš očekávat nějaký sofistikovaný příběh. Nechybí ale dějová linka, která nabízí několik příběhových misí a různé vedlejší. Popravdě jde pouze o to, aby byly střílecí pasáže také zabalené do nějakého hávu, a tak sem tam dostanete za úkol někoho zlikvidovat nebo naopak zachránit. Město je poměrně rozlehlé a vám se postupně odemykají bunkry a rovněž místa k rychlému cestování, a to včetně hlavních kempů.
Hra toho nabízí hodně i po dohrání příběhové linky. Ono totiž v samém počátku bojujete s frakcí, která se nazývá Hyeny. Ve chvíli, kdy je konečně usměrníte a má ve Washingtonu začít alespoň nějaký řád, tak se objeví Black Tusk, který začne budovat novou nadvládu. Postupně se tu díky tomu navyšuje obtížnost a nechybí tu ani náročné dobývání pevností.
Washington je poměrně živoucí, neustále vám někdo dupe na paty. Snaží se vás přimět k akci. Ať už je to volání o pomoc nebo dobývání území a míst znovu pod svá křídla. To je velmi zajímavý aspekt. New York hodně trpěl tím, že tam nebylo co dělat. Tady je takzvaných náhodných událostí opravdu hodně.
Hodně oceňuji novinku, v níž se hráči mohou připojit do existujícího klanu nebo si dokonce založit vlastní v němž mohou operovat. Postupně se tato uzavřenější komunita dá pořád budovat dále a získávat vyšší level v rámci celé skupinky. A nyní také trochu k Dark Zones neboli Temným zónám. Ty totiž nechybí ani ve Washigtonu. Tady se vám postaví nejen výborná AI, ale i živí hráči. Všichni zde touží po luxusním lootu, a tak tu probíhají tvrdé boje. Klasické Temné zóny jsou stejné, jako tomu bylo v první hře. Pak jsou tu ale speciální Okupované Temné zóny, které jednou za čas obývá Black Tusk. Zde je to určeno pro ty nejostřílenější z vás. Tvrdší výzvu budete ve hře hledat jen velmi těžko.
Velmi pěkná podívaná
Hra vypadá velice slušně. Ostatně už první díl ukázal, že engine Snowdrop dokáže hodně, ale rozhodně nejde o nějaký výkřik posledních technologií. Pro účely hry je grafická stránka více než dostačující a nechybí ani spousta detailů na ulicích, které jen podtrhují atmosféru zdevastovaného města. Na Washingtonu se mi líbí, že je tak napůl temný. New York působil temně a ponuře téměř pořád, a to i v případě že bylo plné denní světlo.
Až jsem se divil, že po dobu hraní mě nesužovali žádné velké problémy. Jen výjimečně se stávalo, že hra se nemohla z prvotního menu připojit k serverům. Zde na rozdíl od nedávno recenzovaného Anthemu vše funguje bez větších komplikací. Zvukový doprovod a zejména hudba jsou opravdu skvělé, krásně to doplňuje dění na obrazovce. Třešničkou na dortu je pak česká lokalizace, která sice někdy používá krkolomné překlady, ale budiž jí ke cti, že usnadňuje hraní mnoha hráčům.
Popravdě jsem od The Division 2 moc nečekal. Obával jsem se toho, že tvůrci zabřednou v tom, co vytvořili již minule, ale opak je pravdou. Oni to dotáhli do mnohem lepší podoby a prostředí zvolili velmi vhodně, ačkoliv se přiznám, že bych si podobnou hru rád zahrál v některém z evropských států. Hra má navíc slíbenou i širokou podporu do budoucna, takže se rozhodně vyplatí ji hrát i v následujících týdnech a měsících. Kdo stále váhá, tak nemusí. V rámci looter-shooter je to nyní jasný kandidát na nákup.
The Division 2 nabízí kompletní české titulky