Zavřít reklamu

Red Faction Armageddon – Recenze

Akční recenze na vesmírnou střílečku Red Faction Armageddon

28. 6. 2011    

Vývojáři ze studia Volition nám již třikrát ukázali, že akční hra, jejíž hlavní náplní je ničení a destrukce je nejen lákavá pro hráče, ale navíc se skvěle prodává. I proto se tento rok můžeme vydat na Rudou planetu znovu s Red Faction Armageddon. Může se ale lineární střílečka, jejíž větší část se odehrává v podzemí vyrovnat svým vynikajícím předchůdcům, či je dokonce překonat?

Počtvrté na Rudou planetu

Hra se stejně jako její předchůdci odehrává na kolonizovaném Marsu, kde od poslední hráčovy návštěvy uplynulo 50 let. Hlavní postavou je tentokráte vnuk Aleca Masona, hrdiny z Red Faction Guerilla, drsňák Darius. Ten pracuje spolu se zásahovou jednotkou, a tak když na terraformovací zařízení začnou mít zálusk teroristé, právě on je spolu se zbytkem týmu vyslán vše zachránit. Bohužel plán nevyjde přesně podle jejich přestav ale nejenže je díky Dariovy stanice kompletně zničena, ale unikne i hlava teroristů, pološílený Adam Hale. Povrch Rudé planety se následně postupně stane neobyvatelným a zbytek populace se tak musí stáhnout do jediného bezpečného místa, do podzemí.

O deset let později si lidé na živoření v jeskyních již poměrně zvykli a Darius se po opuštění speciálních jednotek dal na dráhu nájemného žoldáka/dělníka specializovaného na nebezpečné operace v opuštěných dolech. I proto přijme podivnou zakázku, jejíž cíl ho přivede do podzemního, tisíce let starého chrámu, kde omylem vypustí prastaré obyvatele Marsu, příšery, které rázem zamoří všechny kolonie. A tak Dariovy nezbývá, než všechny své omyly napravit a nakopat. A tak Dariovy nezbývá, než vetřelce rozdrtit legendárním kladivem.

Destrukce 2.0

Red Faction Armageddon na hráče dýchne svou osobitou atmosféru hned v první minutě a díky temným tunelům se hra podobá spíše hororovému Dead Space, ale s tím rozdílem, že je zde daleko větší důraz kladen na akční část a samozřejmě destrukci, kterou zajišťuje vylepšeny Geo Mod 2.0.

Ta oproti mému očekávání skvěle funguje i v uzavřených a v uvozovkách malých jeskynních, které samozřejmě nelze přímo zničit. Naopak všemožné domy, konstrukce, sloupy i mosty se na váš povel k zemi budou poroučet velmi ochotně. Díky tomu se každá větší bitva, v níž se ocitnete, promění v uhýbání se hroutícím se domům nebo jejich posílání vstříc nepříteli.

Hra i prostředí, ve kterém se budete pohybovat také od minula doznaly řady změn, z nichž tím nejpodstatnější je daleko větší příklon k linearitě a koridorové hratelnosti. Po celou dobu hráč kráčí poměrně omezeným tunelem, který se občas větví, takže lze nepřátele obejít, ale ve výsledku stejně skončíte u co nejrychlejšího přesunu z místa na místo bez zbytečného zdržování. Nedočkáme se tedy ani žádných vedlejších, či nepovinných misí.

Na obranu tvůrců musím podotknout, že jednotlivé mise jsou vcelku pestré a neodehrávají se jen v podzemí, od kterého si odpočineme zejména v druhé půli příběhu. Ten se zde spíše chová jako zástěrka k oprávněnému zabíjení teroristů a dávných obyvatel Marsu, takže nečekejte žádné promyšlené a srdce trhající dějové zvraty.

Černé díry a Nanoboti

Jelikož je děj hry zasazen o půl století dále než Guerilla. Změnil se samozřejmě i Dariův arzenál. Ten celkem obsahuje přibližně patnáct zbraní, které se diametrálně liší svými vlastnostmi a účinností. Jednou z nejlepších zbraní se pro mě stala díky neomezenému počtu nábojů i velké účinnosti Magnet Gun. Její princip je jednoduchý – nejprve vystřelíte žlutý projektil na část budovy a poté druhý modrý náboj umístíte přesnou ranou na tělo příšery. Následně již jen sledujete, jak betonové trosky doslova smetou blížící se monstrum.

Mimo klasických zbraní jako pistole, samopaly, či brokovnice zde ale najdeme i skutečné unikáty. Mezi ty nejzajímavější kousky patří například puška střílející náboje s Nanoboty, kteří rozloží vše, čeho se dotknou, či kanón tvořící malé černé díry, jenž vše kolem sebe nejdříve pohltí a následně vybuchnou. Doslova lahůdkou se poté stává dětská hračka Mr. Tooth, kterou však dostanete až po dohrání kampaně. I díky tomu se přestřelky v Red Faction Armageddon stávají daleko zábavnějšími, než jak tomu bylo v minulém díle.

Hra však nabízí i opačnou stranu mince, než jen ničení. Tou je technologie Nanoforge, jež umožní hlavnímu hrdinovi dát zničené věci do původního stavu. V průběhu hraní ihned jasně pochopíte, proč vývojáři tento prvek do hry začlenili. Po použití ničivějších zbraní se totiž velmi často stane, že zničíte větší část cesty vedoucí k místu, kam směřujete. A tak aby se hráči nemuseli prakticky celou mapou díky vcelku malému počtu záchytných savepointů probíjet znovu, mohou si cestu nahoru, či dolů rekonstruovat, což v praxi vypadá tak, že zmáčknete kolečko u myši, namíříte na polorozbořené schody a počkáte, dokud se chybějící kusy postupně neobjeví.

Další příjemnou změnou je také jednoduchý RPG systém, kdy za peníze nakupujete Dariovy různá vylepšení. Můžete si tak zvýšit kapacitu zásobníků, zpřesnit střelbu, či zdvojnásobit zdraví.

A něco navíc…

Red Faction Armageddon sice nabízí na poměry klasických stříleček poměrně dlouhou kampaň, kterou se mi podařilo dohrát za necelých 20 hodin, ale přesto se hráči dostane něco navíc. To něco jsou zde dva více, či méně módy Ruin a Infestation. V prvním jmenovaném pomocí online žebříčku závodíte v tom, kolik bodů získáte za ničení na určité mapě. Naopak v módu Infestation se spolu s až čtyřmi živými spoluhráči bráníte vlnám nepřátel.

Shrnutí: Red Faction má na první pohled všechny předpoklady k tomu, aby se stalo jednou z nejlepších her roku. Nechybí mu zajímavý příběh, temné prostředí, ani propracované akční části. K úplnému vrcholu však hře kupodivu schází to, co jinde bereme jako samozřejmost. Na mysli mám velkolepé pojetí příběhu a jakási epičnost, která zde však chybí. A tak místo hrdinského souboje s mimozemšťany o bití a nebytí, dostaneme jen holou kostru, jež se téměř nemůže hýbat, protože ji někdo zapomněl obalit masem. Na druhou stranu se čtvrtý díl hravě vyrovná svým předchůdcům, i přesto, že místy to autoři s linearitou přehnali. Ve výsledku zde však stále máme kvalitní akci s více než vrchovatou mírou destrukce.

Klady

- destrukce
- zajímavý námět
- kooperace

Zápory

- přílišná lineárnost
- příběh

Hodnocení: 80%