Of Orcs and Men – Recenze

Ork a goblin jako ústřední postavy ve světě, kde se to brzy začne přiostřovat. Recenze Of Orcs and Men.

11. 10. 2012   Vytukej - Redakce  

Když jsem se o hře Of Orcs and Men dozvěděl, měl jsem opravdu velkou radost. Jednak proto, že mám Orky rád, jednak proto, že se mi líbil jiný pohled na RPG. Je sice pravdou, že Geralt z Rivie není čistý člověk, ale drsné prostředí zelených hlav mě rajcovalo čím dál tím víc. A hra toho taky kumuluje mnohem více.

Dva výtečníci  

Hra se navlékne do klasického konfliktu. V RPG hrách přijde zlo z hlubin pekla, nebo se o to pokusí většinou chorý jedinec, skupina jedinců, či si to rozdá pár království mezi sebou. V našem případě je to válka mezi lidmi a Orky. Císař a jeho vojska plundrují a ničí domovské prahy všech zelených svalovců. A nedělají to jen tak. Jejich chování má brutální následky. Puče zde představují věšení, stínání hlav, upalování, tortura na každém kroku. A jelikož už si Orci nechtějí připadat jako ořezávátka, snaží se lidem (alespoň na začátku) dělat menší naschvály a výpady.

K tomu jste tady vy a jednotka Bloodjaws. Váš svěřenec se jmenuje Arkail. Ten se brzy seznámí s parťákem Styxem. Styx je ošklivý goblin, který se specializuje především na tichou práci, což se o Arkailovi říct nedá. Jejich kooperace mi stále připomínala Buda Spencera a Terence Hilla. Bylo to ale v trochu drsnější podobě a kulisách.

Vyprávěj

Pokud jste byli navýsost spokojení se způsobem podáním příběhu v Zaklínači, tady to bude velmi podobné. Interpretace je tvořena kvalitními videosekvencemi, tak vyprávěním skrze nehybné obrazy. Zde se do role vypravěče dostává Styx.

Samozřejmě by nic z toho bylo k ničemu, kdyby zde nebyla patřičná odezva v emocích a v textech. Orkové jsou sice hrdý a bojechtivý národ, ale rozhodně by si zasloužili dostat povinně lekce etikety u profesora Higginse. Jejich způsoby jsou vskutku barbarské, jsou hluční, neurvali, vulgární. Během cest za nepřátelskou linii, jsem si užíval psychologické počínání zeleného a olivového. Arkail a Styx se moc rádi nemají, to dokazuje špičkování, narážky nebo rovnou povzbudivá  slova jako „Jdi do…“ nebo „Po… jsem to.“

Zpětná vazba mezi nimi ale není tou jedinou překážkou. Podobně totiž takto reaguje celé okolí. Někdy z toho vyplyne to, že vám např. člověk pomůže a ork zase zaútočí. A jsou tu také morální dopady a rozhodování se, co udělat. Někdy to odlehčí vtipná situace, kde oba dva značně improvizují.

Já bodám, ty sekej!

Vymyslet funkční modely boje a levelování není nikdy snadné. Musíte dbát hlavně na pestrost a dynamičnost. Musím už teď napsat, že se mi oboje moc líbilo. Nejprve tedy k vyvíjení postav.

Celý proces levelingu probíhá velmi rychle. Za pár hodin si už tak můžete vesele odemknout pár triků. Oba kluci dostanou za jeden level dva body. Jeden investují do atributů (sílá, obratnost, výdrž, mysl) a druhý do skillů. Jsou zde tři třídy dělení. Útočné, obranné a speciální. Schopnosti jsou redukovány v nízkém počtu, ale můžete si vybrat vždy ze dvou vedlejších efektů u daného skillů. Měli byste si tedy už po pár úrovních určit další kroky do budoucna.

Bojový systém balancuje mezi rubáním v reálném čase a pauzováním ala Dragon Age. Před bojem si můžete napasovat odemknuté skilly. Arkail nebo Styx pak zopakují nastavené komba na cíl. Po chvíli musíte tuto práci zopakovat, protože pak už budou útočit zase primárním útokem. Neexistuje zde bohužel systém krytí, takže hodně závisí na statistikách  postavy nebo z nalezených předmětů. Samotné přepínání se pak provádí díky klapce Ctrl.

Množství komb pak inklinuje k vyzkoušení všemožných taktik. Já si oblíbil mrskání nožů z rukou Styxe, Arkail mezitím mydlil nepřítele v týlu. Libůstkou je pak Styxovo podřezávání krků ve stínu (doslova), Arkailovo vrhání…Styxem nebo Arkailův rauš. Pokud jeho hranice hitpointů klesne, popadne ho amok, kdy začne prudce máchat kolem sebe. Při tomto běsnění však může zabít i samotného Styxe. Ale jinak žádné strachy. Jestli jeden padne, stačí pobít všechny nepřátele v okolí a je to. Hra se velmi dobře ukládá, ale i tak doporučuji často ukládat.

Ještě k inventáři a předmětům. Ty lze najít v truhlicích nebo v pytlích. Řazení je účelné, a pokud najdete předmět pro Arkaila nebo Styxe, hned se do jeho inventáře předmět dostane. Nemusíte tak zbytečně otevírat směnné okénko. Prodávání pak probíhá v hlavním táboře, kde předměty prodáváte za obchodní body. Ty získáváte především na misích.

Koukni na mě

Grafická stránka se ve hrách řeší až s chorobnou zarputilostí. Po zapnutí a vypnutí hry to vypadá se hrou dobře. Nejvíc vás asi upoutají hrbolcovitá těla orků (jsou to fakt hezouni), jejich záhyby na kůži a v obličeji se krásně napínají. Ani s okolím to nevypadá vůbec špatně. Nasvícení, stínování, vykreslování v temných katakombách ani v centru města není k zahození. Hardwarová náročnost na PC není nikterak záludná, za dobu hraní jsem nezastihl horší záškuby, loadingy  se nahrávají velmi rychle.

Při boji vám zabrnká basa, bouřka zní jako tajfun z Japonska, dabing je na velké úrovni. Na umocnění zážitku – senzace!

A teď to horší

Nikdy se mi o chybách ve hře nepíše snadno. Vlastně se jim chci pokud možno vyhnout. Of Orcs and Men ale chyby má. Předně je to nemožnost nastavit si klávesové zkratky podle svého. O mnohem horší je ale to, že klávesnice sem tam nereaguje při boji na zvolená komba a může dojít k zbytečné smrti. Ani přepínání není zrovna ideální. Proto radím, hrajte radši na gamepadu. Není to sice devastační záležitost jako v Dark Souls, ale rozhodně  se nemůže měřit se Zaklínačem.  

Při boji jsou postavy někdy tak prkenné, že vám to připomene Risen 2: Dark Waters. Ovšem pravou nechuť vyvolá kamera. Ta je fixována výhradně na myš. Koukání přes rameno s tímto skloubením není zrovna vhodné. Majitelé nižších rozlišení na větších monitorech tak mohou dostat nefalšovaný psotník. Bohužel si musíte hlídat i to, koho si Arkail nebo Styx zaměřili, takže přepínání a zapauzování občas kazí zážitek z bitvy.

A dalším problémem je obtížnost, ta totiž z nepochopitelných důvodů neustále kolísá. Někdy se vám povede projít pasáž na první pokus, jindy vám skupinka nepřátel dá pěkně do těla. Ovládání vám moc nepomůže, a vy musíte mít až příliš často pořádný kus štěstí. Tuto škodolibost vyváží nepřátelé. Párkrát se mi stalo, že někteří během bitky přestali bojovat, a já je tak mohl snadno poslat do rakví.

Poslední výtku mám ke světu jako takovému. Zdálo se mi, že až příliš často se posouváte skrze úzké koridory bez možnosti odbočit jinam. Chápu, že jsou potřeba nějaké limity, a že není třeba dávat všude open RPG s tisící akry, ale osekat zajímavé prostředí nudlovými uličkami jako v Diablu III je trochu nerozum.

Na druhou stranu tato výtka vám vadit nemusí, Of Orcs and Men se totiž soustředí především na hlavní příběh. A to mu jde náramně. Do děje letmo zasáhne i vedlejší událost, kterou můžete vyřešit. Neangličtináři se musejí obejít bez českých titulků, tady si klad nebo zápor zhodnoťte dle svého uvážení.

S Of Orcs and Men je to jako s vínem. Pijete ho, užíváte si jeho chuť, přesto ale nemáte plné uspokojení. Hře velmi uškodil laciný přístup k PC verzi, především neposedná kamera, která mi rozvášnila můj tep. Ale ať už zažijete mírnou pachuť u tohoto likéru, hra vás dokáže odměnit plnou měrou. Je to drsné a osobité RPG, které nabízí netradiční pojetí a hlavně dva sympaťáky, kteří nejdou pro meč a dýku daleko. V paměti vám tak zůstanou povětšinu času ty dobré chvilky (a dejte si bacha na inkvizitora, který škrtí jako Sith), herní doba je na dobré úrovni, a je tu i možnost se občas rozhodnout podle svých tendencí.  Ve vyprávění to není jako Zaklínač a není to obsáhlé jako Skyrim, ale toto víno nevyhodíte do kontejneru. Ve vašem vinném sklípku si mezi jinými lahvemi místo určitě najde. Studio Cyanide si tak může s úlevou oddechnout, další „Gothic 4″ to není.