Zavřít reklamu

Nintendo Land – Recenze

S launchem konzole Nintendo Wii U vyšla kolekce her Nintendo Land. My se podíváme, jaké tyto hříčky vlastně jsou.

31. 3. 2013    

Nintendo Land je klasickým launchovým titulem pro Nintendo. Dal by se shrnout asi tak, že se jedná o kolekci nejrůznějších hříček, které jsou napěchované v jednom jediném centru, z něhož si poté vybíráte. Tento koncept známe už z předchozího Wii a jeho klasických Wii Sports a také Sports Resort.

Tož se takhle Mario, Luigi, Yoshi a celá banda sešli…

Nintendo Land je tedy soubor miniher v jednom balení a dá se říct, že nabízí poměrně slušnou porci zábavy, neboť hříček je rovných 12 a každá z nich v několika obměnách a samozřejmě s různým počtem hráčů, kteří ji mohou hrát. Co se týče singleplayerového hraní, tak s tímto kouskem byste si dlouho nevystačili, ale pokud seženete partu kamarádů nebo minimálně jednoho kolegu, rázem je srandy kopec.

Nejprve se objevíte na vysoko zdvižené plošině, která je umístěna na centrální věži celého Nintendo Landu, tedy jakéhosi zábavního parku. Už poprvé co se z ní rozhlédnete, zjistíte, že kolem je celkem 12 různých vstupních portálů do jednotlivých miniher, které jsou povětšinou variací velkých titulů, které za dlouhá léta můžeme znát z konzolí od Nintenda – Mario, Zelda, Metroid Prime a další. Zpočátku musíte se svým Mii avatarem běhat po svých a vybírat si minihry. Za každé úspěšné zvládnutí některé výzvy a určitého levelu se vám odemykají nové věci do celého zábavního parku a také vám poté hra umožní konečně přepínat mezi jednotlivými hrami už skrze menu, což značně urychluje zábavu.

Abychom to v rámci recenze poněkud rozlišili, tak nejdříve se podíváme na zoubek takzvaným singleplayerovým kouskům, které tedy můžete hrát i sami, bez nutnosti nabírat další kolegy. Samozřejmě vše se ovládá skrze Wii U gamepad, který plní úlohu komplexního zařízení pro nastolení té pravé zábavy.

Yoshi’s Fruit Cart

První si vezmeme na paškál Yoshi’s Fruit Cart. To je poměrně zajímavá hříčka. Pokud nemáte představu jak využít vlastnosti tablet-gamepadu pro Wii U, tak tato hra vám to dokonale ukáže. Vy totiž máte na televizní obrazovce plochu, kterou musíte projet tak, abyste posbírali veškeré ovoce a zároveň se přitom vyhnuli nejrůznějším pastím. Takto to vypadá velmi snadno, ale opak je pravdou, protože tato hra se neovládá klasicky skrze analogy a tlačítka, ale vy na dotykové plošce musíte nakreslit trasu, po které se má Yoshi vydat. Na tablet-gamepadu samozřejmě vůbec nevidíte, kde se předměty nachází, a tak vás čeká porovnání s televizorem a následné odhadování. Další levely jsou poměrně náročné a Yoshi mu dá hodně zabrat, než se mu podaří se svým vozítkem nasměrovat, tak jak potřebuje. Tato hra se ukázala jako jedna ze zajímavějších a rozhodně se u ní nějaká ta hodinka strávit dá.

Octopus Dance

A máme tady další hru. Jde o Octopus Dance. To je neskutečná, neskutečná, ale opravdu neskutečná nuda. Ukazuje se, že autoři měli některé hry promyšlené dobře a některé jsou zde vyloženě jen do počtu. Například právě tato. Ta totiž stojí na velice primitivním konceptu, kdy se snažíte analogovými páčkami vychytat daný rytmus. To že vás to pobaví jen na chvilku je asi zřejmě už jen z popisu. To co se například povedlo v Pataponovi, se nepovedlo zde, neboť se neustále jedná o to samé a brzy to unaví.

Balloon Trip Breeze

Tato hra vypadá v základu velmi primitivně, ale umí překvapit. Jde o starou školu, tudíž hra je klasicky 2D. Vy se chopíte vaší postavičky, která je připevněna k balónkům a snažíte se proletět celým levelem, tak abyste nespadli a posbírali přitom co největší množství balónků a různých dalších serepetiček. Postavičku ovládáte pomocí dotykového displeje, rovněž určujete rychlost a směr letu. Vždy je nutné se dostat z jednoho místa na druhé, přičemž poté začínáte další level. V Balloon Trip Breeze, máte na tablet-gamepadu zobrazený jen přiblížený kousek z úrovně, proto doporučujeme zde spíše sledovat dění na televizní obrazovce.

Takamaru’s Ninja Castle

Takamaru’s Ninja Castle má sice šílený japonský název, ale nebojte, jedná se o jednu z lepších hříček, kterou můžete vyzkoušet pro jednoho hráče. Ninja Castle je velice svižná hra. Musíte rychle reagovat na vaše nepřátele, kteří se noří odevšad. Pochopitelně se dle názvu jedná o nejrůznější třídy ninjů, které musíte trefit hvězdicemi, jenž na ně posíláte. Ovládání je opravdu snadné. Pomocí dotykové plochy posouváte prstem směrem tam, kam chcete vystřelit. Za svižnou akci a rychlé odsýpání, palec nahoru.

Captain Falcon’s Twister Race

Captain Falcon’s Twister Race je další z méně zábavných her. Jedná se o variaci závodní hry, kdy v podstatě díky pohybu tableto-gamepadem doleva a doprava udáváte, kam má vznášedlo zatočit. Je to opravdu nuda a opět se jedná o hříčku maximálně na několik desítek minut. Na televizi vidíte komplexní trať, zatímco na tablet-gamepadu máte jen jakousi mapku.

Donkey Kong’s Crash Course

Donkey Kong’s Crash Course je záměrně až na závěr, pokud jde o singleplayerové kousky. Je to z toho důvodu, že se dle nás jedná o nejlepší kousek z těchto her pro jednoho hráče. Hra už podle názvu vychází z předlohy obřího opičáka v hlavní roli. Vy jedete na jakési kolejnici, kdy se snažíte překonat poměrně dlouhou opičí dráhu a při cestě se ještě snažíte sbírat nejrůznější blbůstky. Je to hodně o postřehu a trpělivost, protože nezřídka kdy se stane, že to nezvládnete. Ovládání je zde poněkud složitější, pokud jej porovnáváme s ostatními hříčkami, neboť musíte ovladač naklánět, používat analogy a zadní tlačítka a jemným foukáním do mikrofonu ještě poháníte vrtuli. Podle nás jde o nejlepší kousek pro jednoho hráče a jednu z nejlepších her celé kolekce.

Tak to bychom měli. Tím se dostáváme ke druhé části naší recenze Nintendo Landu, kde se podíváme na zoubek hrám, které je nutné hrát ve větším počtu hráčů. Co je však problém, tak to zřejmě ve většině případů bude nedostatek ovladačů. Zde se po vás vyžaduje tablet-gamepad, který logicky v balení máte, ale zbytek alou do obchodu dokoupit a to se vám asi zrovna chtít nebude. My měli to štěstí, že tu pár kousků klasických Wii ovladačů máme z původního Wii, tudíž jsme neměli problém, ale rozhodně jsme nemohli vyzkoušet plný počet hráčů pro některé minihry. Některé hry vám umožní hrát na tabletu a k tomu na čtyřech klasických ovladačích, což je vydatná porce.

Luigi’s Ghost Mansion

Luigi’s Ghost Mansion je jednoznačně jednou z nejlepších her. Zde se ocitáte v tajemném, strašidelném bludišti a snažíte si vyhnout místnímu strašidlu v podobě ducha. Toho ovládá hráč, který má v ruce tablet, ostatní (až 4 hráči) se připojí přes klasické ovladače a utíkají bludištěm, přičemž se snaží ducha odhalit. Duch má za úkol vystrašit všechny čtyři postavy, respektive ostatní postavy, které po bludišti běhají, přičemž on sám na obrazovce vidět není. Ostatní jej mohou odhalit pomocí baterek. Přítomnost ducha prozrazují pouze mírné vibrace ovladače. Tato hra je skutečně super, neboť hráči, kteří se snaží duchovi utéct a zároveň jej zlikvidovat se po vylekání nemohou hýbat, to ale není konec, neboť jejich kolegové je mohou znovu postavit na nohy.

Animal Crossing: Sweet Day

Animal Crossing: Sweet Day je trochu šílená hra. Funguje na podobné principu nahánění hráčů jako předchozí Luigiho bludiště, ale s jistou obměnou. Tentokrát totiž hráč s tabletem má možnost ovládat najednou dvě postavičky, což znamená, že může hráčům nadbíhat. Ti mají za úkol posbírat na obrazovce všechno ovoce. Tentokrát sice strážce vidí, ale to neznamená, že je snadné jim utéct. Rovněž se jedná o jednu z lepších her a zábava je zde skutečně velká.

Mario Chase

Mario Chase je v základu velice jednoduchá hra a nijak zvlášť nápaditá, ale líbila se nám pomalu nejvíce. Je to zejména proto, že je dosti návyková. Tentokrát, jakoby se oproti předchozím hříčkám role obrátili a hráč, který má v ruce tablet musí uniknout ostatním. Aby měl přeci jen trochu šanci jim utéct, tak má k dispozici mapu, na níž vidí ostatní hráči, takže může rychle strategicky plánovat, jak se jim vlastně vyhnout. Ostatní se jej skrze televizní obrazovku snaží chytit, přičemž zpočátku netuší, kde se hráč pohybuje.

Pikmin Adventure

Název už napovídá, že se hráči zhostí role Pikminů a vydají se do světa, který funguje tak trochu na styl Maria. Zkrátka musíte skákat, sbírat serepetičky, porážet soupeře a hlavně se snažíte kooperovat. To je zde velmi důležité, protože v některých pasážích je tato hříčka poměrně těžká. Trochu zamrzí, že je tato hra dost krátká, ale proč si ji nedat znovu. Pikmin Adventure je taktéž jednou z lepších her této kolekce.

Metroid Blast

Metroid Blast je jednou z posledních dvou her a ihned na začátku můžeme opět říct, že je to nuda. Další z her, která působí, jako kdyby byla vytvořena jen proto, aby se zaplácla pomyslná díra v kolekci. Hra má tři módy, v každém z nich ovládáte vznášedlo, jen plníte jiné zadání. V jednom z módů se snažíte střílet do náhodně se objevujících tokenů. V druhém módu máte za úkol sestřelit veškeré nepřátele, kteří se vám postaví do cesty, a v posledním musíte takzvaně sejmout toho, kdo ovládá speciální loď skrze tablet, která útočí na ostatní. Vše se samozřejmě hraje v několika hráčích.

The Legend of Zelda: Battle Quest

The Legend of Zelda: Battle Quest je mezi hříčkami obří zklamání, to bezesporu. Hra využívá názvu téměř nejoblíbenější série na Nintendo. Jenže Zelda v tomto podání je hrozná. Hrajete za postavu jménem Link, přičemž ona chodí sama a vaší jedinou činností je včas vyřídit nepřítele mečem nebo do něj střelit šíp, když k vám koridorem nabíhají. Nejedná se zrovna o zábavnou hříčku a dokonce ji pasujeme za jednu z nejhorších, neboť není ničím nápaditá a je poměrně frustrující, neboť když ji hrajete sami (dá se hrát i v jednom), tak moc nestíháte nepřátele vyřizovat a ve vyšším počtu hráčů si zase vzájemně překážíte.

Pokud se máme vyjádřit ke zpracování, tak je velmi povedené. Zvuková stránka je odvedena skvěle, a co se týče té grafické, tak také není důvod si zoufat. Ono v podstatě každá z her vypadá jinak, ale každá si drží svou specifickou stylizaci, která vychází zejména z předlohy oné minihry. Tudíž některé hry vizuálně opravdu oku lahodí, jiné jsou velmi obyčejné, ale skutečně účelně.

Jak tedy komplexně zhodnotit Nintendo Land? Jedná se o zajímavou kompilaci nejrůznějších hříček, které jsou skvělé, zejména pokud máte při ruce více kamarádů. Bohužel jako samostatný titul, pokud jej nedostanete přímo ke konzoli, to nevidíme jako příliš dobrou volbu. Taktéž je nutné mít dostatek ovladačů, takže se jedná spíše o záležitost pro předchozí majitele Wii. Některé hry vyloženě pobaví a docela se u nich vyřádíte, některé naopak není příliš důvod vlastně vůbec spouštět. I tak jde ale o povedený titul pro launch konzole Wii U.

Klady

- u některých her tuna zábavy
- poměrně slušný výběr

Zápory

- některé hry jsou vyloženě nudné
- občas špatné ovládání

Hodnocení: 73%