NHL 11 – Recenze
Ledová recenze NHL 11!
27. 10. 2010 Vytukej - Redakce
Máme tu dvacátý díl série EA SPORTS NHL s názvem NHL 11, který přináší fantastický zážitek z hokeje a určitě jak fanoušci celé série, tak i jen příležitostní hráči si přišli opět na své. Bohužel již nepřináší tolik inovací oproti předchozím dílům, což je rozhodně škoda. Asi tou největší novinkou je to, že hra vyšla pouze pro konzole Playstation 3 a Xbox 360. Tvůrci se rozhodli definitivně skončit s PC verzí a udělali správně. Protože 2K přestalo dělat svůj hokej, nemá teď EA žádnou konkurenci, a proto si může dělat s NHL prakticky cokoliv.
Zpátky v plné síle
I když se hra nazývá NHL 11, tak nenabízí jen tuto nejslavnější světovou ligu, ale i spoustu dalších soutěží, které tu nesmějí chybět. K dispozici je několik evropských lig včetně české a nechybí ani kanadská liga CHL, ve které hrají spíše mladí hráči, kteří čekají na svou příležitost. Je velká škoda, že ruská hokejová liga KHL opět chybí, a tím výrazně oslabila Český národní tým, ve kterém chybí hvězdy jako Jaromír Jágr, Roman Červenka, Tomáš Rolinek a spousta dalších. Do hry také přibyl nový mód Ultimate Hockey Team, ve kterém si sestavíte svůj vlastní tým snů a s ním po síti vyzíváte další hráče. Více výher pro vás znamená více bodů k jeho stálému vylepšování. Je to opravdu zajímavé, ale že by to přineslo až tak něco revolučního, to tedy ne. Další dva módy Be a Pro a Be a GM prošly menšími úpravami. První zmiňovaný se propojil s kanadskou CHL a druhý se více přiblížil situacím v NHL, a tak budete muset více přemýšlet o tom, kdo ve vašem týmu zůstane a kdo ho urychleně opustí. Také si můžete zahrát Playoff, Tournament, Season mode a samostatné nájezdy. Ty jsou parádní, ale protože jsou jen po třech, tak si je asi moc často nepustíte.
Přelsti a vystřel
A teď pojďme na to, jak se vlastně změnilo hraní během zápasu. Celková hra se o trochu zpomalila, a tak je více času na rozmyšlení, co vlastně chcete udělat, a jak. Přihrávky už nejsou tak přesné, a proto vám někdy nezbude nic jiného, než puk nahodit dopředu a rychle za ním ujíždět. Obrovským plusem tohoto dílu je nově vyřešený způsob vhazování. Pomocí analogu se rozhodnete, z jaké strany se postavíte k puku a poté jednoduše rozehrajete. Také se naskýtá možnost nahrát do stran či rovnou vystřelit na brankáře. Buly prošly zásadní změnou, na kterou jsme dlouho čekali. Ovládání hry pomocí analogu, které bylo uzpůsobeno přímo na konzole je skvělé, ale raději jsem zůstal u klasického nastavení ovladače. Záleží pouze na tom, na co jste byli zvyklí. Dalším nedostatkem bylo lámání hokejek, ale vývojářům se konečně povedlo tuto možnost dostat do hry, tak aby působila co nejvíce věrohodně. Hůl se vám zlomí při nepovedené střele a poté se úlomky válí na zemi a často vás připraví o skvělou střeleckou situaci. Hráč bez hole po chvíli pádí ke střídačce, kde si vezme novou a opět se naplno zapojí do hry.
Brankáři dostali mozek
Fyzika byla také upravena a díky tomu všechny útoky na vaše protivníky jsou opravdu až někdy brutální, ale jen v případě, když si útok správně načasujete. Ale ani soupeři vás šetřit nebudou. A tak často skončíte obličejem na ledě. Umělá inteligence je na vysoké úrovni a vaši spoluhráči se snaží najíždět do co nejlepších pozic a tím vám ulehčit trápení s pukem, když nevíte co s ním. Brankáři obdrželi několik nových pohybů a tím se stali až někdy nepřekonatelnými. Klíčem k úspěchu není jen bezhlavě střílet či se spoléhat na úniky. Mnohem lepší je pozvolný přechod do útočné třetiny a tam začít kombinovat a ve správnou chvíli vyslat smrtící střelu, která projde za záda brankáři. Bohužel jsem často narazil na to, že laciné střely dělají gólmanům problémy a naopak s nechytatelnými si dokáží poradit, a vám zbude jen nepochopitelný výraz, jak to mohl jen udělat. Alespoň už nezmatkují před bránou jako dříve, když vyrazili puk před sebe. Lépe si poradí i s pukem za bránou.
Stále je to velká show
Škoda že ve hře zůstala spousta nezáživných až otravných animací, které byli k vidění již v předchozích dílech. Sice přibylo pár nových, ale to je málo. Ani komentátoři nijak hru neoživí, spíše naopak. Stále dokola opakující se komentáře začnou nudit a kazit zážitek z jinak perfektního hokejového utkání. Výběr soundtracku byl opět velice úspěšný, a tak se během přerušení alespoň nějak rozptýlíte. Pro mě nejlepším songem je Final Countdown od Europe. Grafické zpracování se moc neliší od NHL 10 a hra tedy vypadá prostě pěkně. Hráči si jsou většinou podobní, a proto není co namítat. Občas jsem zaznamenal menší záseky, ale nejedná se o nic, co by vám nějak bránilo v hraní. Během zápasu to na stadiónu žije a fanoušci se vás snaží podporovat.
Pokud jste dlouhodobým fanouškem série, tak pro vás NHL 11 nepřinese až tak moc vylepšení, ale spíše úpravy funkcí, které škobrtaly v předchozích dílech. Já, jakožto skoro nováček jsem byl uchvácen realističností z hokeje a už se těším na další díl. Jen aby měl co nového nabídnout. A tak mi nezbývá nic jiného, než vám NHL 11 doporučit, pokud si chcete užít opravdu co nejzábavnější hokej.