Need for Speed Shift 2: Unleashed – Recenze

Recenze dalšího dílu závodní série Need for Speed

25. 5. 2011   Martin Pilous  

Základna fanoušků závodní série Need for Speed je poměrně velká, ale po všech těch nepovedených ideálech značně rozpolcená. Někteří by nejraději i nadále unikali policejním vozům, nadělali ve městě co nejvíce škod a pak jen tak zmizeli, jakoby se nic nestalo. Další by NFS raději viděli jako realistický simulátor jízdy a někteří by jej už nejraději neviděli vůbec. Nicméně EA se v poslední době snažila vyhovět všem, a tak zároveň s Hot Pursuit vznikal i druhý díl poměrně vydařených Shiftů. Dokázal však přesvědčit i napodruhé?

Stále to samé?

Již na samém začátku bylo jasné, že Shift 2 nebude moci oslnit tak, jak tomu bylo v případě prvního. Hra zůstala arkádou nicméně o něco těžší, ale stále jí je. Vy vstupujete do jednotlivých závodů, které se vám po dosažení příslušné úrovně odemykají a odjíždíte je jeden po druhém. Po určitém čase je to také nuda, ale tenhle stereotypní efekt se dostaví snad u každého závodního titulu. Základním kamenem hry je tedy mód kariéry a samozřejmě také závody, které si můžete pustit jen tak, když se vám zachce. Nechybí ani multiplayerový režim s Autologem. Zdálo se nám ale, že v kariéře se až příliš rychle posouváte neustále dopředu, takže během několika hodin jste již na 10. úrovni a jezdíte s těmi nejsilnějšími vozy, což není zrovna dobře. Autolog je tu samozřejmě zejména k porovnávání online výsledků mezi jezdci. Kdo ale má neustále náladu na to, aby se honil s ostatními.

Poněkud šílené jsou zde závody v noci, které vytvářejí efekt takový, že vidíte jen kousek před sebe, a tak většinou reagujete až na poslední chvíli a upřímně v některých vozech jsou tyto disciplíny nezvladatelné. Co se týče vozového parku, ten je opravdu ohromný, leč na Gran Turismo 5 opravdu nemá. Nicméně lépe mohl být řešen systém ohodnocování jízdy, jelikož mnohdy během závodu neskutečně otravuje. Možná se systém hodnocení přeci jen mohl promyslet jinak, čímž by také došlo k útlumu arkádovitosti, kterou hra rozhodně nepostrádá.

A pojďme tedy upravovat!

Velkými změnami prošel mód tuningu. Auta si můžete skutečně vyladit do nejmenších detailů. Dá se nastavit snad každý parametr a stejně jako minule, pokud něco nastavíte špatně, může vám to v závodě i uškodit. Proto jsou některá nastavení přístupná až poté co potvrdíte, že se v něm vyznáte. Je tu opravdu vše – tření, tlak gum, citlivost volantu a mnoho dalšího. Nechybí ani možnost základních úprav, jako karoserie, kola a další. Pokud se však necítíte na nějaké to nastavování, automat je schopen vše nastavit za vás. Bohužel nějaké pěkné úpravy přímo na designu vozu se tu nekonají, a to je velká, opravdu velká škoda.

To nejlepší co ale Shift 2 přináší je jednoznačně požitek z jízdy. Ten je totiž poměrně realistický a oproti jiným hrám nezapomenutelný. Auto působí dojmem, že ho opravdu máte pod kontrolou, tedy za předpokladu, že umíte trochu jezdit. Dále je tu pohled z helmy, který tomu všemu dává úplně jiný rozměr a nechybí ani perfektní kolize s ostatními jezdci, při nichž se opět ozve hluboký nádech vašeho jezdce a obraz se třepe, dokonce to někdy působí, jako kdyby na chvíli jezdec zavřel oči. To dělá ze hry právě ten originální jezdecký počin. Autoři místo, aby se zařadili po bok konkurentů, tak nějak naplácali všechny prvky dohromady a vznikl Shift.

Arkáda nebo simulátor?

U hry je však těžké určit, čím vlastně ve skutečnosti je? Arkádou? Simulátorem? Podle všeho ani jednou z těchto variant. I když je jízda parádní a vlastnosti jednotlivých vozů se značně liší, nedokážeme Shift jednoznačně zařadit ani do jedné z těchto žánrových škatulek. Jde o jakéhosi křížence, který si bere ty nejlepší vlastnosti z obojího a předkládá nám je v jednom. Je to ale dobře? Hodně hráčů zřejmě bude mít dilema o tom, zda jim za to Shift stojí.

Shift 2 stejně jako první díl žene dopředu jeho neuvěřitelně realistické zpracování. Úchvatně vykreslená auta k tomu dokonale věrné tratě, propracované interiéry a mnoho dalších detailů, díky kterým hra vypadá naprosto úchvatně. Co se však dá vytknout, tak to je stále poněkud nepromakaná fyzika vozů, které dokážou v některých momentech provádět šílené kousky. Poměrně slušně je zvládnuta i hudba a veškeré zvukové efekty. Soundtrack však není příliš pestrý a točí se stále dokola. Hodně potěšil i nový pohled z helmy, kdy při nájezdu do zatáčky se například kamera trochu posune do strany, jakoby tam jezdec skutečně hleděl, což je poměrně zajímavý prvek.

Shift 2 je dobrou závodní hrou, u které se dá vydržet i dlouhé hodiny. Perfektní jízdní model, krásné zpracování a pocit z jízdy. To vše v jednom balení. Bohužel s přihlédnutím na předchozí díl je to stále to samé, a pokud vlastníte první díl, jen těžko si půjdete pro ten druhý, jelikož ten nenabízí o nic více. Podle všeho je ale druhý díl posledním a my musíme konstatovat, že šlo o slušnou odbočku v sérii Need for Speed, která nebude zapomenuta, tedy možná ne.