Medal of Honor: Warfighter – Recenze
Medal of Honor: Warfighter je dalším z novodobých pokračování populární série. Stojí o ně někdo?
9. 5. 2013 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PC
Medal of Honor je dnes značka, která to má velmi těžké. Své nejlepší dny už má dlouho za sebou a to zejména proto, že jí EA nechalo příliš dlouho v ladu a skladu. V roce 2010 došlo k jejímu oživení, a i když se nám v redakci líbil, už chyběla ta stará dobrá hratelnost a dokonce i tradiční hudba se uhnala jiným směrem. Medal of Honor: Warfighter je prozatím poslední kousek série a je z něj silně cítit, že mu došla pára velmi brzy.
Příběh v nezajímavé době
Stejně jako v předchozím Medal of Honor se ocitáme v dnešní době, kdy světem zmítají teroristické činy, psychické potíže hlavních aktérů, problémy v osobním životě a mnoho dalšího. Ty poslední dva aspekty by možná působili zajímavě, ale rozhodně ne ve hře, ve které střílíte na vše, co se pohne. Zejména hlavní postava zde řeší své potíže, které hráče, který je nažhavený jít do akce vůbec zajímat nebudou. Příběh je rozvětven mezi několik postav, přičemž časem dojde k souvislostem a spojení děje. Bohužel veškeré zvraty, na které dojde, tak nějak ani nebudete pořádně vnímat a pustíte se hned do další mise.
Příběh pochopitelně malinko navazuje na to, co se stalo v předchozím díle a díky tomu se vrací staří známí, ale musím se přiznat, že i z prvotního dobrodružství si sotva pamatuji jejich přezdívky natož pak nějaké detaily o nich samotných. Objeví se tedy Mother (pokud u toho budete sedět dlouho, tak se objeví i ta vaše), Preacher, Voodoo atd. Celým problémem je nyní riziková výbušnina nazvaná jako PETN. Hrozí využití v teroristických kruzích a je třeba tomu zamezit.
Herní doba stále pokulhává
Misí není kdovíjak mnoho. Je jich zhruba 13, přičemž první tři jsme měli za sebou v podstatě během půl hodinky, takže hra vás příliš nezdrží. Při maximální obtížnosti (při nižší tak 6) to vidíme tak na 8 hodin čistého herního času. Hra vás zavede do nejrůznějších lokací po celém světě, ale upřímně design jednotlivých levelů také nějak zvlášť nenadchne a jde o pouhý koridor, kterým se tak nějak musíte prostřílet na druhou stranu a doufat, že vás přitom dříve nezabije horda nepřátel. Problémem, jsou zejména pak vaši kolegové, kteří jsou příšerně pomalí, a vy na ně musíte neustále čekat, ale k tomu se ještě dostaneme.
Co je zásadní problém, tak to je samotná hratelnost. Konkrétně u novodobých Medal of Honor je cosi špatně a dodnes jsme nepřišli úplně na to, co konkrétně. Zkrátka hrajete půl hodiny a pak si říkáte, proč u toho vlastně sedím? Vždyť je to hrozná nuda. A ono to tak je. Ačkoliv je na první pohled Medal of Honor: Warfighter klasickou střílečkou, tak jako ostatní, nějak si nedokáže udržet naší a zřejmě i vaší pozornost. Střílení je bezduché a ničím zajímavé. A neokoření to ani takové blbosti, jako že vám například váš kolega může podat nezbytně nutné náboje, které zrovna nemáte.
Zpracování je na slušné úrovni
Pojďme se mrknout jak na tom je Medal a jeho AI. No, není o čem moc vypovídat, je to žalostné. Vaši nepřátelé jsou totální tupci. Povětšinou se vám po nějaké té chvilce rozběhnou přímo proti hledí automatické pušky a sebedestruktivně se nechají oddělat. Pokud jde o vaše ostřílené kolegy, tak ti jsou ostřílení leda z toho důvodu, že nejsou pořádně schopní se schovat a jejich střelba jde většinou totálně mimo, zcela jednoznačně proto, abyste většinu protivníků pokosili vy sami. No je to prostě utrpení. Poté co si autoři vyhráli s poměrně slušnou grafickou stránkou, nezabývali už se tím, jak se jejich dílko bude chovat, hlavně že nějak vypadá. Úžasné je také to, že vaši spolubojovníci nepřebíjí, což je dost příšerně viditelná idiocie a nejvíc vás bude vytáčet všudypřítomné vyrážení dveří. Vždy s ním musíte počkat na ostatní, a že se někdy načekáte. Poté to spočívá v tom, že vyberete způsob jak je odstranit z cesty a jdete do akce. Čas se zpomalí a vy díky různým headshotům a podobně odemykáte nové způsoby otvíraní dveří. Tomu se tedy říká RPG nádech novoty, který nestojí za nic.
Dost ale překvapilo grafické podání. Ačkoliv jsem většinou proti Frostbite enginu (jakékoliv jeho verzi), tak zde se povedlo si s ním vyhrát naprosto výborně. Na rozdíl od jiných her zde předvádí skutečně vítanou podívanou a mnohonásobně lepší než třeba opěvovaný Battlefield 3. Efekty jsou výrazné a skvělé. Textury ostré a dodatečné efekty vás vtahují do situace. Velmi dobré je i ozvučení, kdy mi přišly zvuky zbraní o něco autentičtější než v jiných střílečkách a dabing je také na slušné úrovni, jen žel ten tupý příběh, který je potápí. Škoda ale je, že Medal of Honor: Warfighter je jeden obří skript, který se značně snaží kopírovat to, co předvádí Call of Duty už dlouhá léta. Zkrátka tvůrci příliš tlačili na pilu, což mělo za následek že Medal of Honor se vás snaží uchvátit svými scénami, ale příliš se mu to nedaří.
Multiplayer zvedá laťku nahoře
Hratelnost na plné čáře zachraňuje multiplayer, který vynahrazuje frustraci ze singleplayeru. Určitě bude spousta hráčů nadšena tím, že se může přidat na stranu vlastní země a snažit se o to být tím nejlepším. Smutné ale je, že se tu nedočkáte vůbec ničeho nového. Hra těží z klasických multiplayerových klání a není tu žádný nový prvek, který by multiplayer oživil.
Medal of Honor: Warfighter je velice, ale velice nedotažená hra. Je z ní cítit jasná snaha o to, být čímsi originální, což se skutečně nedaří. Neustálé vykopávání dveří, plytký příběh, nudná akce, snaha o inovace díky válečným botům atd. Nic z toho nefunguje tak jak by mělo. Warfighter nebyl ve své podstatě dělán špatně, jen byly namixovány prvky, které k sobě nejdou a poté co hru dohrajete, tak si z ní zhola nic neodnesete. Dá se očekávat, že EA se své značky nevzdá a další díl nás čeká zhruba za rok. Otázkou je, nechtělo by to větší pauzu?