Zavřít reklamu

Just Dance 4 – Recenze

Legendární taneční hra se vrací na naše konzole. Jak dopadl Just Dance 4 v hodnocení?

23. 10. 2012    

Položit ovladač, sednout ke klávesnici a začít psát byl úkol, o kterém jsem si myslel, že se mi nikdy nepovede, že mě k PC nedostanou ani párem volů. Když ona je ta hra tak neuvěřitelně chytlavá a člověk jí hraje hrozně rád, i když u ní většinou vypadá jak absolutní pako nebo když omylem zapne fitness mód. Ale když už jsem se odhodlal Wiičko konečně vypnout a odpočinout si, pojďme se podívat, co si pro nás Ubisoft ve čtvrtém díle Just Dance vlastně připravil.

Ti z vás, kteří již mají s Just Dance své zkušenosti, nemusím vysvětlovat, o co ve hře kráčí. No, pravděpodobně to každému dojde, ale kdyby se přece jen někdo našel: ano, v Just Dance jde opravdu o tanec, tanec a tanec! Ale dobrá, nebudu to všelijak okřávat a radši přejdu rovnou k věci, o kterou tu nejvíce kráčí. Zase TANEC, YEY!

Hitparáda se vší parádou

Co vám hned na začátku vykouzlí úsměv na tváři je velký set nabízených skladeb, sestavených převážně z aktuálních nebo velmi známých skladeb od interpretů jako Flo Rida, Skrillex nebo Justin Bieber (ano, opravdu je tam Justin Bieber, Mulder a Scullyová již vytvořili na oddělení Akt X záznam). Dobrá, přece jen musím přiznat, že Justina mám…rád, em.

Ale vraťme se zpět ke hře, přece jen kvůli ní tu jsme. Už na E3 a různých veletrzích (například na českém For Games) se stala hra jednou z velmi oblíbených her a to se v podstatě s hrou táhne až do teď, kdy je již na pultech obchodů. Hlavním důvodem takové oblíbenosti je míra zábavy, která je nezměrná, což už jsem v podstatě naznačil na začátku. Od konzole je opravdu těžké se odtrhnout a nedej bože, když hru vezmete na nějakou párty, to pak nezbývá, než doufat, že ještě někdy hru uvidíte. S tím souvisí to, že hru si hráč sám sice užije, pravá zábava ale začíná při hraní s více lidmi, hra tedy v podstatě hráče kope k sehnání více ovladačů. Pokud ale nemáte s kým hrát nebo prostě jen nechcete shánět další ovladač, vystačíte si i sami společně s mnoha možnostmi hraní.

Jaké to možnosti Just Dance 4 nabízí? Začněme od kraje, již jsem nakousl velkou škálu nabízených písniček, ve kterých si každý najde svůj hit, který bude hrát třeba 20 krát denně. Jen tak by to ale nebyl ten pravý odvaz, hra proto nabízí mnoho výzev a módů. Jednak je to pokořování rekordů, ke kterému stačí co nejpřesněji provádět pohyby, které vidíte na obrazovce a sbírat nejvyšší hodnocení. Pohyby jsou však v různém bodovém rozhraní, může se tedy stát, že se budete pohybovat v rozmezí hodnocení “Good – Perfect“, potom zkazíte dva nebo tři tzv. speciální pohyby a skóre může být o hvězdu nebo dvě menší. U některých písní, kde je obtížnost již větší, je tedy vypilování pohybů k dokonalosti otázkou času a zručnosti. Co ale dělat, když už jsou všechny rekordy jaksi pokořeny a výzvy odemčeny? Hra během hraní postupně ke každé písni odemyká tzv. Mash Up, což je mód, ve kterém sice tancujete na vybranou písničku, pohyby jsou však poskládané z kompletně všech písní, což vám mnohdy z tance vaší písničky udělá nezměrný chaos.

Opravdovou vytrvalostní výzvu ale představuje mód Non-stop Shuffle, ve kterém, jak již někteří tuší, se hráč pustí do tancování kompletně všech písní a to jen s miniaturní přestávkou během nahrávání písně nové. A když už hráči písničky dojdou, je zde možnost stažení dalších. Té se ale dočkáme až s DLC, které vyjde v listopadu.

Od párty k osobnímu trenérovi

Další výhodou hraní je možnost “přepínání hry“. Jak že to myslím? Jednoduše, z party taneční hry se během chvíle může stát interaktivní fitness trenér, ve kterém si můžete nastavit, jak dlouho chcete cvičit, na jakou píseň, jakým stylem a hlavně kolik kalorií chcete “vyhnat z těla ven“. Jednomu se to může zdát jako oddechová činnost, když se zrovna netančí, ale opak je pravdou. I když jsem zkusil nejlehčí a nejkratší verzi tohoto módu, po patnácti minutách, kdy mé utrpení konečně skončilo, ze mě lilo jako z konve. Nicméně to určitě není na škodu, občas si místo tancování zacvičit, i když zrovna já to moc nevyužiji a radši si zaběhám jinde.

Vida, přes mojí ukecanost jsem pominul stránku, kterou vždy načnu hned na začátku, stránku audiovizuální. Po stránce zvukové shrnu pouze doprovod v uživatelském rozhraní hry, která je opravdu příjemně složená a i vizuálně hra působí velmi přívětivě. Ovládání je jednoduché, hráč se v něm takřka nemá šanci ztratit, tady ale přichází první a jediná piha na kráse hry, která mě osobně štvala. Ať jsem totiž před konzolí skákal a tancoval, jak chtěl, a že jsem při tom vypadal velmi…nepřirozeně (buďme slušní), hra mi stejně někdy dala hodnocení Ok, když si však vzal ovladač někdo jiný a párkrát máchnul před obrazovkou, dostal hodnocení Good-Perfect. Přijde mi, že někdy se může hráč snažit sebevíc, ale hra mu moc nepomůže a ať se snaží, jak se snaží, tak se přes pohyb nedostane. Na druhou stranu, hráč tyto hodnocení v průběhu hry jaksi přestane vnímat a ani neví, co přesně za hodnocení dostává, prostě jede jako stroj, v čemž je hlavní síla hry: neskutečně dokáže upoutat.

Co závěrem? I přes to, že někdy vás pohyby pozlobí, budou vás dovádět šílenství a vaši přátelé a známí si o vás občas budou myslet, že jste se právě vrátil z ústavu pro choromyslné, musím hru každému doporučit.

Klady

- Výběr písní
- Různé módy a výzvy
- Hra se dá pohodlně použít jako fitness trenér

Zápory

- Hra se někdy hůře ovládá

Hodnocení: 85%