Zavřít reklamu

James Bond 007: Bloodstone – Recenze

V rámci blížícího se data premiéry nové bondovky Skyfall recenzujeme poslední herní agentovo dobrodružství.

6. 8. 2012    

Legendární agent MI6 James Bond se na naše PC vrací teprve ve druhé hře, která není inspirována žádným filmem a tvoří tak samostatnou odnož celé špionské ságy od Iana Fleminga. Nutno ale říci, že má vše, co má správná bondovka mít – akční přestřelky, automobilové honičky, sličnou bondgirl i dějové zvraty. Velká očekávání mimo to stupňoval i fakt, že se na scénáři podílel Bruce Feirstein, autor filmů Zlaté oko či Zítřek nikdy neumírá. Jak to tedy dopadlo? 

Svérázného agenta, který rád prohání Aston Martiny a ženské sukně, který rád pije vodku s martini a který již několikrát zachránil svět před jistou katastrofou, asi netřeba představovat. S takovýmito charakteristikami vystupuje Bond ve filmech – a teď se to stejné snaží převádět i na našich počítačích a konzolích. A docela se mu to i daří.

Že tvůrci pojali Blood Stone opravdu velkolepě svědčí mimo jiné i dabing Daniela Craiga či Judi Dench, která propůjčila hlas agentově nadřízené, paní M. Pro tuto hru byla dokonce složena i zcela nová titulní píseň, kterou nazpívala Joss Stone, o spolupráci se známým scénáristou filmových bondovek, Brucem Feirsteinem, nemluvě. Hra se opravdu jeví jako trhák, ovšem někdy první pohled opravdu klame. Vezmeme to ale pěkně od začátku.

Nutno přiznat, že BS má opravdu skvělou otevírací misi, ve které budou M i Bond v kostce představeni. A to opravdu stylově – stealth útok na nepřátelskou jachtu vystřídá adrenalinová honička v motorovém člunu po řeckém pobřeží, při které vše efektivně vybuchuje, do cesty vám padají zbytky zničených plavidel či obrovský maják. Po splnění mise a zachránění hostů místního rautu od bombového útoku se spustí opravdu pěkné otevírací titulky s exklusivní písní právě pro tuto hru – to vše ve stylu začátku Casina Royale. Po tomhle úvodu musí být každý hráč na zbytek hry opravdu natěšen.

Herní příběh, ačkoliv ho má pod palcem ostřílený filmový veterán, nijak zvlášť neoslní. Jedná se o klasickou honbu za padouchem, který chce zničit svět za pomocí chemické zbraně. Kromě jednoho dějového zvratu (který se odkryje až klasicky těsně před koncem) nás tu nic výjimečného nečeká a vzhledem k očekávání se jedná o mírné zklamání. Ale i tak se v rámci žánru stříleček jedná o vkusnou práci. Z filmového plátna tu narazíte pouze na Bonda a paní M, kteří jsou dokonale vymodelování a dokonce i nadabování svými reálnými předlohami. Ostatní postavy nemají žádný předobraz a jsou stvořeny čistě pro účely této hry.

Herní James je po vzoru posledních dvou Craigových filmů drsňák, který vše nejprve řeší, a až potom přemýšlí. Hře to ale neškodí, naopak – vše od začátku až do konce odsýpá a má to ten správný spád. V Blood Stone se nachází důmyslný krycí systém, který má v podstatě stejný základ jako Mafia II – po stisknutí jednoho tlačítka se přesunete do nejbližšího krytu, zpoza kterého můžete vyhlížet, lze například i obcházet rohy zdí a nechybí ani vítaný rychlý přesun z místa na místo. Celé se to ovládá velmi jednoduše a dokonce to i skvěle funguje – možná i lépe, než ve zmíněné Mafii II. Samouzdravování je dnes již standardem.

Známý špion unese najednou pouze dvě zbraně, tvůrci se očividně snažili udělat hru co nejvíce uvěřitelnou. Klasickou pracovní pomůckou je pistole a nějaká větší zbraň – samopal, sniperka, brokovnice či raketomet. Munice ale dochází poměrně rychle a ne zrovna snadno se shání, takže pozor na zbytečné plýtvání cenným střelivem.

Nebyl by to ale James Bond, kdyby si neuměl poradit i beze zbraně. Opět zcela jednoduchý, za to ale velmi efektivní systém – po dostatečném přiblížení se k nepříteli stačí stisknout jediné tlačítko, a agent si s protivníkem již poradí po svém. V tomto případě hra dokonale pracuje s okolím – buď protivníka shodíte přes zábradlí, praštíte mu s hlavou o kapotu auta, či ho zkrátka složíte pomocí rukou a nohou. Nedá mi jinak, než BS opět srovnat s druhou Mafií – nejen krycí systém, ale i souboj na blízko je mnohem zábavnější a dokonce tu i lépe funguje. Bond má v šuplíku opravdu úctyhodnou zásobu komb, která se vám za dobu hraní, která opět osciluje mezi šesti až sedmi hodinami, nemají šanci okoukat.

Likvidace nepřítele se hodí nejen ve stealth misích, ale i při obyčejném hraní. Například pokud se na vás hrne protivník a vy zrovna nemáte nabitou zbraň, stačí zaútočit na jeho odkrytý ohryzek a jste ze šlamastiky venku. Tohle ovšem ale slouží ještě k jedné, důležité věci – za každého ručně zneškodněného protivníka se vám “nabije“ ukazatel systému FOCUS AIM, který dokáže být skvělým pomocníkem v situacích, kdy se nacházíte pod křížovou palbou a únik se zdá být nemožný. Stačí opět zmáčknout jedno tlačítko, hra si sama na protivníka zamíří a po stisknutí myši je na jednu ránu po něm. Podobnou věc jsme třeba již viděli v Call of Juarez 2.

To je v podstatě jediná vychytávka, kterou Bond ve hře má – žádné technické hračičky od pana Q. Jedinou užitečnou věcí je speciální telefon, pomocí něhož se dostanete do zvláštního módu, ve kterém vidíte svůj cíl, skryté nepřátele, či z cizích PC stahujete tzv. “inteligence“ – informace o technickém vybavení nepřítele. Krom toho s jeho pomocí deaktivujete kamerový systém v budovách, či si otevíráte zakódované dveře. To se děje pomocí prakticky primitivních miniher, které spočívají v mačkání tlačítek ve správném pořadí a ve správnou dobu. S tímhle si tvůrci mohli pohrát skutečně malinko více.

A jak tedy vypadá Bondův klasický pracovní den? Jsou tady honičky v autech (k nim se ještě dostanu), přestřelky, pěstní bitky, občas dojde i na lezení po budovách ala Ezio Auditore a na scéně se objeví i předmět, který Bonda ve filmech zaměstnává kromě akce nejvíce – a to žena.

Náplň misí je opět docela různorodá – záchrana rukojmích, infiltrace výzkumného centra, sledování, či klasická střílečka, kdy musíte zlikvidovat všechny okolo. Mise jsou opravdu rozmanité, prostředí se střídá s rychlostí svištícího Aston Martinu – podíváme se do kasina v Monte Carlu, do opravdu zimního Ruska, do Šanghaje či do barmské džungle. Prostředí jsou poutavé a škoda, že tak málo využité.

Velkým nedostatkem je až přílišná volnosti v jistých pasážích – konkrétně je řeč o stealth misích. Ty se prezentují jako supertajné akce, při kterých musíte zůstat za každou cenu utajen. Ovšem když se ale neuhlídáte a spustíte střelbu, prakticky se nic nestane a hra stále pokračuje dál. Právě proto se někdy i jinak atmosférické stealth mise zvrtnou v akční jatka, která původní záměr vývojářů zcela zhatí. A to je velká škoda.

Nakonec jsou potřeba popsat i ony zmiňované honičky po silnicích. Ty se ve hře objevují, řekl bych až nepříjemně často a po čase začnou nudit. Jízdní model je arkádový až běda, ale to by nijak nevadilo, to do takovéto hry jistě patří. Jenže na škodu je vysoké tempo honičky, která se tak stává poměrně obtížnou (ve vysokých rychlostech se velmi těžko drží směr s pronásledovaným, který hojně využívá zkratek) a pak je třeba vybrané pasáže několikrát opakovat, co po čase vede až k otravě. Pronásledování je leckdy až přehnaně dlouhé a ke konci již nudné – naštěstí je tu hojně checkpointů.

Nutno ale zmínit jistou podobnost s Call of Duty – také se tu hodně spoléhá na akci (samé výbuchy, které ovšem ale vypadají velmi dobře), které je často spouštěna skripty a celkově je patrné takové stejné hollywoodské pojetí, které má díky svižné akci a velice jednoduchému ovládání vyvolat u hráčů co největší “wow efekt“. To se hře ale místy docela obstojně daří.

Nakonec třeba promluvit o grafice, která je opravdu pěkná, modely postav jsou skvělé, stejně jako dabing a režie četných cutscén. HW požadavky se drží v mezích dnešního standardu, takže žádný problém.

Jak tedy Blood Stone shrnout? Jedná se o povedenou akční střílečku, která vás na dva letní večery dokáže poměrně kvalitně zabavit. Akční pasáže se střídají s stealth misemi, které ovšem nejsou dopilovány zcela k dokonalosti a často jsou to právě ony, kdo hře ubližují. Škoda rovněž nevyvážených honiček a stavby misí, které se poměrně často opakují – akce, padouch unikne, sedáte do vozu a ujmete se role pronásledovatele. Jinak se ovšem jedná o kvalitní práci, která každého fanouška Jamese Bonda jistě potěší. Díru do světa ale nová hra nesoucí mimo jiného kódové označení 007 neudělá. Lépe řečeno – příliš neoslní, ale ani neurazí. I tak se ale jedná lehký nadprůměr, který stojí za to vyzkoušet. 

Klady

- svižná akce
- pěkná grafika
- hratelnost
- soundtrack

Zápory

- nedotažený příběh
- stealth mise

Hodnocení: 75%