FIFA 17 – Recenze

Rok se s rokem sešel a EA si pro nás nachystalo další klasiku v podobě nové FIFA. Co si o ní myslíme? Má cenu se těšit?

7. 10. 2016   Vytukej - Redakce  

Recenzovaná verze: Playstation 4

Tak je to tu zase. Kromě krásných scenérií s opadaným listím, kromě nádherně zbarvených stromů a příjemné atmosféry přicházejícího podzimu, se můžeme každý rok, ve stejnou dobu těšit ještě na jednu věc. Na jednu věc, kterou rozhodně neocení naše přítelkyně a manželky. Na novou FIFU! Ha! Je to tu zas. Co si budeme nalhávat, každý rok se těšíme na nový engine, nové módy, novou hratelnost. S napětím očekáváme mílové kroky k realitě. Takže nám vyvstává otázka, jak je na tom nový ročník? Povedl se?

Engine z Battlefieldu, cože?

EA Sports dlouho dopředu avizovali změnu herního enginu. Starý Ignite nahrazuje nový Frostbite, na kterém běží třeba série Battlefield. Že by fotbálek od EA vypadal jako Battlefield? No nezlobili bychom se, to ne. Electronic Arts od Frostbitu slibovali vetší realitu soubojů, animací a kolizí. A nutno říci, že se to povadlo. Opravdu vše působí reálněji. Balon odskakuje dále od nohy, chová se nevyzpytatelněji (to snad potvrdíme my všichni amatérští fotbalisti – prostě u té nohy nesedí a nesedí). Je běžné, že když si vezmete hráče průměrného formátu (jasně, Messi s balonem tolik problémů nemá), řekněme třeba Jamese McCleana z West Bromu, přenesete balon a on ho má zpracovat, odskočí mu za autovou čáru. Chcete se s balonem rozběhnout, předkopnout si ho a nesprintovat obránce? Balon odskočí do autu. A tak dále. Jasně, stávalo se to i v předchozích ročnících, ale ne tak často. Nepůsobilo to tak autenticky. Samozřejmě, pořád to není dokonalé. Pořád tu jsou glitche, pořád se občas hráči zachovají jako naprogramovaní dřeváci a udělají absolutně fyzicky nemožný pohyb (animace stále mají velké mezery a hráči při nich leckdy vypadají hodně naprogramovaně a prostě jako počítačové figurky). Ale je to krůček k realitě. Nový engine sérii evidentně pomohl. To samé se dá aplikovat i na kolize. Srážky vypadají skoro jako ve skutečnosti. Už jsou málem definitivně pryč časy z před pár let, kde dva hráči na sebe padali jako prkna. V tomto ohledu bravo. Tleskáme.

Zase o něco vydařenější vzhled

S Frostbite enginem samozřejmě souvisí i celkové ztvárnění stadionů a obecně grafická stránka hry. Ani v tomto ohledu si opravdu nemůžeme stěžovat. FIFA je v letošním ročníku snad v nejlepší kondici, co se atmosféry a vymodelování publika týče. Jásot, pokřiky a zvuky jsou prostě skvělé, na to jsou EA experti. I modely diváků nepůsobí tak žalostně jako v minulosti. Atmosféra tedy také a jedničku. Možná i s hvězdičkou.

Když už jsem nakousl tu grafiku – Frostbite působí svěžím dojmem a hra tím pádem vypadá zase o něco reálněji. Obdivovat můžete, kromě modelů hráčů, třeba jejich pot kanoucí po obličejích. A celkově je grafické zpracovaní zatím na nejvyšší úrovni v rámci FIFA série (kdo by to byl čekal). Letos jsou FIFA a PES v grafické propracovanosti na hodně podobné úrovni.

Ale grafika přece jenom není to, proč fotbalové simulace hrajeme. Grafikou se můžete kochat, pokud jsme podivíni zavření doma a smažící pořád dokola singleplayer módy. Co si budeme nalhávat, jde především o hratelnost a herní model.

Znovu a znovu nakopávat míče! A hlavně – obrana!

Nadpis jako z dílny taktického génia Martina Pulpita je lehce zavádějící. Zatím co ve starších ročnících bylo až skoro k nevydržení neustálé nakopávání míčů za obranu (L2 + trojúhelník, a mazej, Walcotte!), loni už to tak příšerné nebylo, no a letos slouží nákopy za obranu a přenesení opravdu jako prima taktický prvek. Toť první poznatek z herní složky hry.

Hra se změnila, ale bohužel ne příliš. Herní mechanismy ve většině případech fungují stejně jako loni. Ne, že by to byla stejná hra, to určitě ne. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že už jsem vše někde viděl. Že se stejně jako minulý rok vztekám kvůli náběhům hráčů, šteluji taktiku každý zápas, zase se vztekám kvůli náběhům hráčů. Ne, není to tak zlé, celá hra vypadá plynuleji, tak nějak fotbalověji. Celé je to zase o malinko těžší na naučení, přibývají nové funkce (precizní přihrávky do běhu), některé triky jsou účinnější než dříve (přijmutí přihrávky do naznačení střely). A tak podobně. Vlastní taktika vám dává dostatek možností vymyslet, co vám vyhovuje, stačí si jenom pohrát z posuvníky a pak zkoušet dlouhé nákopy, hru po zemi, pasy za obranu. Možností je opravdu hodně.

Další příjemnou změnou jsou střelba a standardní situace. Ve FIFA 16 znamenala střela z dálky s hráčem se střelbou 80+ skoro jistý gól. Letos je tomu jinak, realitě totiž přispívá ovlivňování střely několika faktory. Svou roli hraje postavení, únava, atribut střelby, atd. V praxi to znamená, že i takový Kroos se prostě někdy ukopne a nedá gól z každé pozice za hranicí vápna. Také mi přijde, že jsou střely častěji zblokované obránci, kteří se letos opravdu snaží, stejně jako jejich parťáci v bráně. Brankaři letos doznali opravdu znatelného vylepšení. Chytají spolehlivě, přibylo jim několik desítek animací a hlavně nemají tak moc magické magnetické rukavice jako minulý ročník. Loni bylo do očí bijící, jak strážci svatyně sbírají všechny možné i nemožné centrované míče. Rohy, přímáky, centry. Nic nebyl problém. Letos konečně dělají při výbězích chyby (Čechíno by mohl vyprávět), podběhnou balon, špatně ho vyboxují, atd.

Když už jsme nakousli centry, dostáváme se nepřímo ke standardním situacím (kdo při standardkách centruje je lama, že jo!). Ty doznaly výrazných změn. Přímé kopy sice zůstaly stejné, ale obměnou prošly kopy rohové a penalty. Rohové kopy nově míříte přímo terčíkem. Na hřišti se vám objeví žlutý terčík a vy jej můžete nasměrovat kamkoliv do vápna. Přibližně do onoho místa (záleží na zručnosti exekutora) pak přiletí centrovaný míč. Samozřejmě zůstaly volby místa náběhu hráčů případně přepnutí na hráče ve vápně. Celé dohromady to působí originálně a otevírá to nové taktické možnosti. Penalty se také kopou jinak. Pravou páčkou si vyberete místo rozběhu vašeho kopáče, levou ho přivedete do běhu a nasměrujete, kam a jak vysoko má kopnout. Tímto způsobem se nám znova otevřelo daleko více variací zahrání penaltového kopu, za to pánům z EA tleskám. Příjemná změna.

Takže, hratelnostní stránka se dočkala změn. Byť pro některé třeba kosmetických. My, ostřílení veteráni, poznáme, že je několik desítek věcí jinak. Dokážeme vycítit, že hra běží na jiném enginu, oceníme nové standardky, ale stejně nakonec musíme konstatovat, že co do hratelnosti, je to spíše evoluce než revoluce.

Kéž bych mohl hrát Premier League

A dostáváme se k módům a srandě, kterou si můžete v novém ročníku užít. Ano, teď přijde konečně Alex Hunter! The Journey je příběhový mód do FIFA 17. Zkrátka a dobře, to v co jsme všichni doufali a modlili se. Můžeme prožít opravdovou virtuální fotbalovou kariéru, a ne jenom hrát zápasy.

V praxi to funguje podobně jako u jiné EA značky – The Fight Night. Máte tu nějaký příběh, Alex Hunter, kluk z předměstí s opravdovým talentem od boha a rodinnými problémy. To je stručné shrnutí a solidní základy pro mód. Na začátku své kariéry se rozhodnete pro jeden z anglických týmů. V podstatě každá akce, kterou ovládáte (trénink, zápas, atd.) je proložena filmečky posvouvajícími příběh dál. Během filmečků máte většinou možnost nějaké odpovědi během rozhovorů (děj to sice moc neovlivní, ale alespoň vám to dává iluzi volby). Podle toho, kterou možnost odpovědi zvolíte, pak dostáváte body do tří charakteristik – temperament, vyváženost nebo chladnost. Jak se protloukáte příběhem, vylepšujete si Alexovy atributy a pomalu ale jistě z něj formujete fotbalovou extratřídu. Zkrátka a dobře se jedná o takový Be a Pro mód s příběhem. Nápad je to výborný, provedení ucházející, ale každopádně to bude letošní tahák! Kdo by nechtěl nastoupit v 70. minutě a rozhodnout vyrovnaný zápas na Stamford Bridge!?

Nejhranější mód Fifa Ultimate Team se stal zase o něco atraktivnějším. Především kvůli snaze autorů oživit ho novými nápady. Poprvé se tak můžete zúčastnit výzvy tvoření týmu nebo si zahrát implementovaný Fifa Interactive World Cup (výrazně obměněný). Obě nově přidané funkce zajisté nalákají nové hráče, ty staré pak potěší. Ve výzvě tvoření týmu dostáváte pravidelně se měnící úkoly. Princip je jednoduchý, například – vytvořte sestavu složenou ze dvou londýnských týmů, přičemž v základní jedenáctce musí být 6 národností, hráči musejí být ze dvou lig a celková soudržnost má překročit 70%. Všechny hráči vám pak zmizí. Zní to těžce? Taky že je. Ale odměny za splnění jsou lákavé. Fifa Interactive World Cup byl mód, ve kterém mohli změřit síly ti nejodvážnější z nás. Každým měsíc byl limit 90 zápasů. Po jejich odehrání se zjistilo, kdo je z hráčů nejlepší a ten pak postoupil do finále, kde se na jednom místě utkal o opravdový titul šampiona FIFA. Letos to funguje trochu jinak. Neprobíjíte se přes měsíční kvalifikace (těch 90 zápasů bylo opravdu docela dost) a nehrajete s už vytvořenými týmy. Hrajete totiž se svým Ultimate Team miláčkem. Skrze vyřazovací turnaje se se snažíte probojovat do víkendových lig a ty posléze vyhrát a kvalifikovat se do finále. Doporučuje všem soutěživým FIFA maniakům.

Další módy zůstávají bez větších změn ve výčtu i v provedení. Seasons, Kariéra, Tréninky, Be a Pro. Vše při starém. Tady bychom snad ani žádné výrazné změny nečekali.

Je slušné dodat, že letos EA zvládli úvodní přetlak na serverech, při vydání FIFA se každý rok navalí miliony a miliony hráčů. Loni to dopadlo špatně a online v prvních týdnech skoro nešlo hrát. Letos už to zvládli chlapíci o mnoho lépe. A až na pár cuků jsme žádný výpadek nezažili (samozřejmě kromě naštvaných vypnutí soupeřů, za stavu 0-5! *efektní nasazení slunečních brýlí*). Za tohle opravdu tleskáme, protože to není nic lehkého.

Abychom si to shrnuli. Letošní FIFA udělala zase krůček vpřed. V pořádný skok můžeme doufat zase do příštího roku. Nový engine hře pomohl posunout se zase blíže realitě. Letošní evoluční ročník vypadá skvěle, hraje se dobře a přináší řadu změn, především co se módů týče. Tuším, že rok 2017 bude na poli fotbalových simulátorů opravdu zajímavý.

Fifa 17 nabízí kompletní českou lokalizaci v podobě českých titulků