Detroit: Become Human – Recenze

Studio Quantic Dream přivádí na PlayStation 4 další titul a opět jde o vynikající záležitost. Takový je Detroit: Become Human.

24. 5. 2018   Martin Pilous  

Quantic Dream je studio, které si razí svou osobitou cestu a přístup ve videoherním průmyslu. Rozhodně je třeba říct, že kdo si zahrál některou z jejich her, tak musel být překvapen tím, jak komplexní a osobité jsou. Nemluvě o příběhu, který se mnohdy mohl měřit i s hollywoodskou produkcí. David Cage a jeho tým jsou zkrátka mistři oboru. Zapíše se Detroit: Become Human mezi další skvělé kousky?

Popravdě, když byl Detroit: Become Human oznámen, tak mě to nechalo poněkud chladným, podobně jako je běžný přístup androidů. Trochu zde panovali obavy z toho, jak se autorům podaří vykřesat zajímavý příběh v rámci budoucího zasazení s bakelitovými hrdiny. Ukázalo se nakonec, že si vybrali velmi dobře a hra vás uhrane svým podáním.

Podoba s Heavy Rain

Předchozí tituly Heavy Rain a Beyond: Two Souls nabídly obě poněkud odlišný přístup k samotné hratelnosti. Detroit: Become Human se v tomto ohledu více podobá Heavy Rain. Nabízí tři hratelné charaktery jejichž osudy se více či méně prolínají v celkovém příběhu a s tehdejším příběhem o únosci dětí, má poměrně dost podobných prvků.

O příběhu příliš psát nebudu. Důvod je prostý. Nabízí spoustu zvratů a překvapení, čímž bych vás nerad připravil o vynikající zábavu. Nejvíce si hru užijete poprvé, kdy netušíte, co vás ještě čeká. Nicméně možností volby je tu opravdu mnoho, a tak se můžete připravit na to, že vás titul ještě mnohdy překvapí tím, jak se příběh následně vyvine.

Detroit v roce 2038

Jen ve stručnosti nastíním základní myšlenku hry. Vše se odehrává v americkém Detroitu, a to koncem roku 2038. Lidstvo žije v přetechnizovaném světě a jejich velkými pomocníky se stali androidi. Ti vypadají téměř jako lidé a mnohdy jsou k rozeznání jen díky jejich LED diodě. Nicméně, co se může stát, pokud si tyto na první pohled nemyslící stroje začnou uvědomovat až příliš dobře svou vlastní existenci? O tom je právě Detroit. Jde o povstání strojů proti lidem se všemi následky, které to sebou následně nese.

Hratelnými postavami jsou Kara, Marcus a Connor. Kara je android, který má sloužit v domácnosti, rovněž stejně je na tom i Marcus. Ten totiž má za úkol sloužit svému pánu ve velkém domě. Connor je pak speciálním androidem, který je určen k policejnímu vyšetřování. Každý charakter má svá specifika a mnohdy budete žasnout nad tím, jakým směrem se ubírají myšlenky dané postavy a budete obdivovat věrohodnou mimiku těchto „bytostí“.

Vše co uděláš, se nějak projeví!

Detroit kromě brilantního zpracování nabízí také možnosti volby, stejně jako tomu bylo v předchozích hrách. Quantic Dream se zkrátka zaměřují na to, aby hráč dostal zážitek, který jinde nenajde. Ano, máme samozřejmě spousty her, v nichž jsou určitá rozhodnutí. Jen málokdy ale tak zásadně mění vyznění a děj hry. Příkladem budiž série Mass Effect, kde hráč učiní během celé trilogie desítky rozhodnutí, aby se na konci dočkal pouze jednoho ze tří konců. V tomto ohledu je studio Quantic Dream mnohem dále.

Téměř každé rozhodnutí ve hře, ovlivňuje celkový vývoj. Ať už více či méně, tak vždy dojde k tomu, že následující události budou brát zřetel na vaše rozhodnutí. Díky tomu hra nabízí opravdu velké množství zakončení, která navíc mají různá dílčí rozhodnutí, jež mění konečné vyznění. Je až neuvěřitelné na kolik způsobů se dají některé kapitoly zahrát a co z nich nakonec vyplyne.

Samotná hra není až tak dlouhá. Můj odhad je, že první průchod mi mohl trvat něco kolem 10-12 hodin. Na poměry takové hry je to však solidní délka. Důležité ale je, že po dohrání pak hra nabízí neuvěřitelné možnosti, jak si s ní ještě pohrát. Děj se zkrátka mění s každým rozhodnutím a díky tomu, můžete zkoušet možnosti. Znovuhratelnost tedy nabízí opravdu vysokou a není divu, že spousta hráčů prahne po tom, aby se dozvěděla, co způsobí to či to rozhodnutí.

Hratelnost zůstala zachována

Hratelnost je totožná jako v předchozích titulech. Hráč ovládá přidělenou postavu v rámci dané kapitoly. Pravdou je, že Detroit nabízí o něco větší lokace, ale určitě neočekávejte nic obrovského, stále se drží v určitých mantinelech, přes které zkrátka nejde jít. Interakcí je ve hře poměrně hodně, od rozhovorů po průzkum nejrůznějších předmětů.

Občas jsou v rámci titulu i pasáže, kdy je třeba reagovat opravdu rychle a zejména souboje jsou tímto systémem řešeny. Takzvané quick-time eventy se občas objeví a nejsou tak snadné, jako tomu bylo v dřívějších hrách, neboť rychlost vašich prstů opravdu nešetří. Velký dík ale patří studiu za to, že už vynechali pokusy o to, kdy musí hráč držet krkolomně pět či šest tlačítek najednou.

Detroit má navíc tu výhodu, že u každé mise nabízí vývojový diagram. Tam můžete vidět svá rozhodnutí, která byla učiněna a k čemu vás nakonec dovedla. Ostatní možnosti jsou sice skryté, ale dávají tušit, kde je máte učinit pro to, aby se vývoj dané scény změnil. Není tedy nutné vyloženě rozehrávat nový příběh, ale stačí si zvolit danou misi a zahrát ji jinak. Některé jsou poměrně dlouhé, a tak nabízejí také záchranné checkpointy. Pochopitelně u komplexnějších završení hry je pak nutné odehrát spoustu kapitol směrem zpět, aby došlo k jednolitému vývoji.

Znovuhratelnost je opravdu vysoká

Hra samotná pak nabízí v menu také různé bonusy, které si zakoupíte díky kreditům. Ty získáváte tak, že pokud odehrajete kapitolu způsobem, jakým ještě zahrána nebyla, přičtou se vám nové. Díky tomu se pak odemykají další bonusy, jako je soundtrack či modely postav a různé arty. Hra tedy méně trpí na nedostatek obsahu, jako tomu bylo u Beyond: Two Souls.

Pokud jste už viděli některé materiály k Detroitu, tak je vám asi jasné, že opět se tvůrci nechtěli nechat zahanbit z hlediska technologií. Detroit: Become Human nabízí naprosto úžasnou grafickou stránku. Modely postav jsou naprosto precizní a co se týče mimiky postav, tak naprosto zřetelně rozeznáte, na co myslí, či že je něco trápí. Technologie se posunula opravdu daleko a příběh androidů tím získává na intenzivitě.

Co mě ale zaskočilo, tak jsou některé scény. Jsem zvyklý z různých filmů a seriálů, že občas se v nich objeví drsnější témata, ale tentokrát se ani David Cage nebál a do hry vložil některé drsné záležitosti. Rozhodně to ale nevadí, hra dostala vyšší rating než obvykle a z hlediska příběhu tam ony scény velmi dobře pasují. Některé mi však vyrazily dech svým podáním a velkolepostí, neboť v rámci videoher jsem asi nic podobného ještě neviděl.

Silné scény a vyvolání emocí

Nutno k tomu všemu přičíst silné emoce, které to ve hráči vyvolá. Hra dokáže zalomcovat i s těmi největšími tvrďáky a mnohdy budete svým hrdinům držet palce ve vypjatých chvílích. Je opravdu skvělé, že i hry se snaží přivést emoční procítění. Milovníci příběhu a filmových scén si zkrátka přijdou na své. Je mi jasné, že se najdou i odpůrci, kteří budou Detroit kritizovat za nedostatek hratelnosti, ale kritika bude v tomto případě naprosto neopodstatněná.

Společně s grafikou musím pochválit i zvuk. Prostorový zvuk je zde naprosto precizní. Výborně byli vybráni i herci a dabing je na nejvyšší úrovni. Co si ale doslova užijete, tak to je soundtrack. Ten je vynikající, a i když se o něj tentokrát nepostaral Hans Zimmer, tak jednotlivé skladby přinášejí balzám na uši. Dokonale navíc zapadají do scény, kde jsou použity a gradují tak emoce či napětí, které vyvolá již obrazový vjem.

Detroit: Become Human je po God of War dalším silným zářezem společnosti Sony a nutno uznat, že ačkoliv jsem v něj neměl velkou důvěru, tak mě titul opravdu dostal. Vynikající scénář, který tentokrát nemá žádné díry, skvěle napsané, a hlavně zahrané postavy a k tomu brilantní znovuhratelnost. Co víc si tedy přát? Tato hra bude rozhodně apelovat u hráčů na ocenění hry roku a minimálně v některé z dílčích kategorií zvítězí.

Detroit: Become Human nabízí českou lokalizaci v podobě titulků

Recenzovaná verze: PlayStation 4 (hra je exkluzivním titulem této konzole)