Call of Cthulhu – Recenze
Call of Cthulhu dorazilo se svou děsivou mytologií a pokusilo se nás vyděsit i v recenzi.
30. 10. 2018 Martin Pilous
Call of Cthulhu byl jeden z černých koní tohoto podzimu. Hra slibovala vynikající hororovou atmosféru, která bude těžit z díla H.P. Lovecrafta. Poněkud nedůvěra panovala z toho, že za hrou stojí Cynide Studio, které nemá za sebou tak silné kousky, vyjma snad prvního dílu Styx. Pravdou je, že hra Call of Cthulhu si také protrpěla své a její vývoj trval bezmála 7 let.
Děsivě dlouhý vývoj
Během vývoje se mnohé změnilo, zejména díky stárnutí enginu se postupně přešlo až na nejnovější Unreal Engine 4, aby byl titul alespoň konkurence schopný. Poslední trailery však ukázaly, že ještě není třeba házet flintu do žita a nová hororová záležitost by mohla podat skvělý výkon.
Hra začíná trochu pozvolna. Zaměřuje se prvotně na sžití s vaší hlavní postavou, kterou je Edward Pierce. Ten má poněkud problémy s alkoholem a nočními můrami. Poslední dobou se mu jako soukromému detektivovi příliš nedaří sehnat pořádný případ. Dílem osudu, ranou boží či možná satanovým přičiněním se k němu dostává případ rodiny Hawkinsových.
Vyšetřování kolem úmrtí rodiny Hawkinsových
Rodina zemřela za zvláštních okolností, a i když policie tvrdí, že v případu udělala první poslední, tak pozůstalí tomu příliš nevěří. Edward se tak vydává na ostrov Blackwater, který leží nedaleko Bostonu. Zde se pokusí vyšetřit, co vlastně stojí za touto prazvláštní vraždou. Ostatně byla to vůbec vražda?
Call of Cthulhu je rozděleno na kapitoly, přičemž můžeme říct, že první tři z nich jsou naprosto brilantní. Tím, že se titul odehrává v roce 1924 mu dodává na atmosféře z dob, kdy ještě nebyla běžná elektřina a další vynálezy. Vnímáte tak ponuré přítmí všude kam se pohnete. Vyšetřování začíná v malé rybářské vesnici na pobřeží a odtud vede do sídla Hawkinsových.
Takto se dá shrnout úvod hry, a to bez většího spoilerování detailů. Pravdou je, že název hry napoví, že se Edward dostane do křížku s jistým kultem a nebude chybět ani nadpřirozeno, ale o něm vám nechceme nic dalšího vyprávět. Je důležité si říct, že ačkoliv hra prošla komplikovaným vývojem tak má velmi dobrý příběh. Poslední dvě až tři kapitoly mohou působit jako spíchnuté horkou jehlou, ale většina příběhu dokáže hráče udržet v pozornosti.
Neviděli jsme to už?
Call of Cthulhu již mělo kdysi tu čest se podávat na naše obrazovky. Bylo to konkrétně v roce 2006. Hra nesla podtitul Dark Corners of the Earth a na svou dobu to bylo vcelku zjevení. Grafická stránka byla šílená, ale hra nabízela zajímavý mix všeho možného, což z ní dělalo velice netradiční kousek a mnoho hráčů na ni dodnes vzpomíná v dobrém.
Nové Call of Cthulhu je opět směsicí různých stylů hry. Předně je třeba říct, že hra vám neumožní jiný pohled než ten z vlastních očí. Výjimkou jsou animace, které nabídnou i pohled na samotného Edwarda Pierce. Titul není příliš akční záležitostí. Nelze očekávat, že byste vzali revolver do ruky a šli si to s monstry a všemocným zlem vyříkat olovem. Hra je hodně o průzkumu okolí, kdy interagujete s jednotlivými předměty a získáváte z nich informace. Každá akce ve hře má navíc své následky, o nichž si napíšeme níže.
Sázka na dovednosti hlavního hrdiny
Edward se po vzoru moderních her také zlepšuje ve svých schopnostech. Hra vám postupně odemyká dovednostní body, díky kterým lze vylepšovat schopnosti. Týká se to například vyšetřování nebo psychologie. Vyšetřování umožňuje Edwardovi snadnější nalezení jednotlivých stop. Psychologie zase dokáže pochopit lépe vztahy mezi postavami a jejich motivaci k daným činům.
Jsou tu však také schopnosti, které se vylepšují jen v případě, že najdete konkrétní předmět či si přečtete vhodnou knihu. Tohle vše pak Edwardovi umožňuje během rozhovorů či určitých akcí zvolit i jinak nedostupné možnosti. Hra nabízí poměrně dost konverzací, které jsou však poměrně dobře napsané a bude vás bavit si s ostatními povídat o minulosti i přítomnosti na Blackwater.
Rozhovory postav dávají Edwardovi na výběr. Odpovědět se dá například až 8 různých možností. Dopředu však nevíte, co to přesně způsobí či vyvolá. Sem tam se hra také zpomalí a nabídne vám možnost si vybrat, jak postupovat dále. Utéct či zůstat? Vzít poručíka s sebou anebo jej nechat na místě? To vše se ve hře následně projeví. Samotných konců hry je rovněž více.
Šílenství se projevuje postupně!
Poněkud nás ale překvapilo, když jsme se dostali zhruba do poloviny hry a měli jsme pocit, že kromě toho že hra má dobrou atmosféru a dokáže i místy vylekat, tak není až tak šílená, jak ji autoři prezentovali. Spisovatel H.P. Lovecraft měl zvláštní styl psaní a některé jeho povídky se dokážou člověku dostat pod kůži. Překvapivě tak v polovině hry dojde ke zvratu, kdy najednou máte o všem pochybnosti.
Příběh nabere poněkud jiný spád a vy si nejste jistí dalším krokem. Tady musíme ocenit, že tvůrci podali velmi dobrý výkon. Příběh, scénář a atmosféra jsou naprosto stěžejní prvky a daří se je výborně kombinovat. Hra nabízí i stealth pasáže a tady už jsme tak nadšení nebyli. Jsou sice relativně snadné, neboť jde pouze o to se vyhnout nepříteli, ale ne vždy je to tak snadné.
Stealth jako nevhodná složka hry
Občas nám přišlo, že nepřítel je tak nevhodně nastražen, aby vás pokaždé zmerčil a tím že stealth pasáže zde nefungují zrovna na výbornou, tak byl opravdu mnohdy problém se přes něj dostat. Tohle nás trochu štvalo a frustrovalo. Zejména tyto oblasti jsme pak několikrát opakovali, abychom konečně našli správný způsob, jak se mu vyhnout.
V rámci vyšetřování je Edward nucen občas zapojit i hlavu, což znamená že vy musíte přemýšlet nad dalším postupem. Hádanky jsou tu velmi dobře vyvážené. Nejde o nic, co byste mohli vyřešit okamžitě, ale stačí se nad nimi trochu zamyslet a do pár minut ji překonáte. Tenhle přístup se nám líbí a samotné hádanky jsou dobře podané. Tak akorát, aby bylo jasné, co se má dále udělat.
Akční pasáže titul má, ale nejde o nic převratného. Největší zbraní Edwarda je dozajista jeho zapalovač a lucerna, kterými likviduje temnotu kolem sebe. Co nás trochu překvapilo, tak byl fakt, že lucerna má jen omezenou kapacitu oleje. Může se vám stát, že tak světlo dojde. Popravdě to není tak šibeniční, jak se zdá. Olej nám docházel jen v jedné části, kde je to navíc podmínkou, abyste se dostali dále, ale rovnou zde byla možnost doplnění. To se autorům příliš nevydařilo.
Hrůzy a běsy v českém podaní
Grafická stránka je poněkud diskutabilní. Tvůrcům se bezpochyby podařilo velmi dobře navodit atmosféru plnou temnoty a hrůzy. Nadšenci do hororů budou mlaskat blahem. Co už se však příliš nepovedlo, tak jsou modely některých postav. Občas máte pocit, jako byste hleděli na několik let starý titul. Je to trochu škoda, ale zřejmě si dlouhý vývoj vybral svou daň. Dabing postav je vcelku povedený, hudebního podkresu je minimum, což je trochu škoda. Hra trpí na drobné zasekávání a sem tam drhne inteligence některých nepřátel.
Velmi dobrým krokem od českého distributora bylo přidání češtiny, která rozhodně bude důležitým aspektem pro některé kupující. Ta se povedla a dává lépe porozumět příběhu, co však jediné jsme zaznamenali jako neduh, tak že zde není podpořeno skloňování jmen. Občas to působí jako pěst na oko. V jednom případě jsme dokonce zachytili, že zatímco se mluvilo o jedné postavě, tak v titulcích bylo chybně zobrazeno jméno jiné postavy.
Call of Cthulhu nás nezklamalo. Má své mouchy, ale dají se mu relativně odpustit. Není tedy důvod, aby se někdo obával o výslednou kvalitu. Autoři odvedli solidní kus práce a téměř pohřbený titul nakonec dokázali vydat ve velmi slušném stavu. Pro fanoušky akčnějších her to nebude pravé ořechové, ale ti co se rádi bojí a nemají problém jen s lucernou vejít do strašlivého sídla, tak ti si přijdou na své.
Call of Cthulhu nabízí kompletní českou lokalizaci v podobě titulků
Hru na recenzi poskytla společnost Comgad.cz