Armikrog – Recenze

Armikrog se snaží vyvolat vzpomínky na legendárního Neverhooda, ale bohužel se mu to příliš nedaří.

23. 8. 2016   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 4

Armikrog asi není nutné příliš představovat. Jedná se o adventuru, která je duchovním nástupcem slavného Neverhooda. Autoři se rozhodli vzkřísit legendu a dát jí nový dech na moderních strojích. Zatímco PC verze už je nějakou dobu venku, my se nyní podíváme na konzolovou verzi, která jde nyní do prodeje.

Návrat Neverhooda?

Ačkoliv jsem v té době byl ještě malý špunt, ke hře Neverhood jsem se tehdy na PC dostal. Nádherně zpracovaná adventura s mnoha hádankami, které jsem bohužel tenkrát nedokázal vyřešit do samotného konce. Některé scény byly naprosto legendární a humorný styl krásně seděl k tomu, co se na obrazovce odehrávalo.

Neverhood byl svět, ve kterém se odehrávala původní hra a jejím hlavním hrdinou byl Klaymen. Tentokrát tu máme nové postavy, kterými jsou Tommynaout a jeho věrný pes Beak-Beak. Příběh se pak odehrává na planetě Spiro 5, kde jsou oba hrdinové sledem událostí a hlavně nepřáteli nahnáni do pevnosti Armikrog. A to je tak nějak vše, nyní už je na vás, jak se příběh rozvine dále.

Něco tomu schází…

Hratelnost je v podstatě velmi jednoduchá, ale zabíjí ji pár designerských rozhodnutí. S vašimi hrdiny chodíte skrze jednotlivé obrazovky a hledáte, co byste zmáčkli, za co byste zatáhli, co byste aktivovali. Jenže poněkud na hlavu je fakt, že většinou musíte obrazovku projet metr po metru, abyste zjistili, s čím se vlastně dá interagovat. Stává se hlavně to, že oba hrdinové stojí vedle sebe a přesto vás hra nutí přepnout na konkrétní postavu, aby se dalo s předmětem pohnout.

Armikrog má zásadní problém a tím je fakt, že mě příliš nebaví. Ačkoliv jsem už tehdy jako prcek a navzdory tomu, že mi to příliš nešlo, hrál Neverhooda i dlouhé hodiny, tak u Armikrogu se toto neděje. Hra mě nenutila se příliš snažit a navíc uchvátit k tomu, abych jí věnoval svůj čas až do samotného konce. Je to možná i dáno poněkud nesourodou dvojicí hrdinů, kteří na sebe většinu času čumí a nic z toho. Humor se také téměř vytratil, a tak se z toho stává tuctová adventura ve stylu – najdi a použij, najdi a zmáčkni.

Vytratila se logika a rovněž i humor

Hádanky tu vůbec nejsou nijak složité. Jak už bylo zmíněno Neverhood měl spoustu momentů, kdy bylo opravdu nutné použít mozkové závity na plné obrátky a mnohdy ani to nepomohlo. Hra to byla poměrně náročná. U Armikrogu to neplatí. Sem tam vás něco zdrží, ale jinak hra drží trend moderní doby, a to být co nejpřístupnější široké veřejnosti.

Co jednoznačně hru vyzdvihuje, tak to je samotné zpracování. Grafika je naprosto nádherná a občas budete mít pocit, že se skutečně vrátila to staré známé, na které jsme tak dlouho čekali. Trochu překvapením je ve hře dabing, neboť v původní hře jsme se dočkali spíše jen zvuků. Nyní jsou obě hlavní postavy schopné mluvit, avšak příliš toho neřeknou, což je právě škoda. Hudební doprovod je fajn, ale není tak znamenitý jako kdysi.

PC verze se zpočátku potýkala s mnohými problémy. Nutno uznat, že v rámci konzolové verze je to mnohem lepší. Nestává se, že by vypadával zvuk či cokoliv podobného. Občas spíše narazíte na nějaký krkolomný pohyb postav či něco podobného, ale s potížemi, které by vyloženě narušily průběh hraní, jsem se nesetkal.

Armikrog je zkrátka fajn. Není to zrovna milník ve svém žánru a po dohrání si na něj asi za nějakou dobu nevzpomenete. Nejde mu však upřít jeho styl provedení a také pokus vrátit nás do nostalgicky známého světa. Pro fanoušky Neverhooda jde o povinnost, jelikož v mnoha ohledech svůj grál v tomto uvidí, jen už není tak vybroušen a chybí mu drajv jako dříve.

Armikrog nenabízí žádnou formu české lokalizace