Lego: The Hobbit – Recenze
Lego: The Hobbit je tu a naše recenze s ním. Je lepší 13 kostičkovaných trpaslíků než 4 hobiti?
19. 4. 2014 Martin Pilous
Recenzovaná verze: Playstation 4
Co by to bylo za herní rok, kdyby společně s ním nepřišla nějaká ta Lego hra anebo dokonce Lego hry. Zdá se, že i letošní rok nás čeká doslova lavina kostiček. Někteří ještě nestačili dohrát ani Lego Marvel Super Heroes a už nás Travelers Tales zásobili doprovodnou hrou k Lego filmu. No a je to necelá dva měsíce a máme tady Hobita. Lego: The Hobbit pochopitelně doprovází úspěšné filmy dle knižní předlohy od J.R.R. Tolkiena.
Osud Středozemě ve vašich rukou
Pochopitelně se ve hře ujmete role jednoho neohroženého hobita, Bilba Pytlíka a společně s ním bandy třinácti trpaslíků. Gandalfa rovněž. Kdo nezná, neví. Kdo viděl filmy, zná, ale čeká na konec. Kdo četl, zná a rovněž zná i konec. Příběh je totožný, jako v knize i jako ve filmu. Nebudu tady více rozebírat, co v knižní předloze je či není, a přesto je to ve filmu obsaženo. Hra se blíží více filmovému podání a také servíruje pouze události prvního a druhého filmu. Autoři pochopitelně počítají i s posledním dějstvím v digitální podobě. Nicméně zatím není rozhodnuto, zda půjde o DLC do stávající hry či půjde o celou další hru.
Děj je tedy totožný. Bilbo se přidává společně s čarodějem Gandalfem na velkolepou výpravu do Ereboru, města trpaslíků. To je však nyní okupováno drakem Šmakem. Trpaslíci jej hodlají dostat zpět, a to za každou cenu a Bilbo jim má být nápomocen. Děj vcelku odsýpá i ve hře, i když narazil jsem na pár lokací a příběhových úkolů, které působily trochu nataženě. A tak nějak ve hře působí jako pěst na oko výprava Gandalfa a Radagasta do Dol Gulduru. Dokonce více než ve filmu.
Přehršel herního obsahu
Stejně jako ostatní Lego hry je i Hobit podáván se značnou nadsázkou a humorem. Ostatně primárně je hra určeně dětem. Mě však, jakožto velkému fandovi Středozemě a v podstatě i Lega, vůbec nevadilo se do známých místi opět podívat. Jelikož jsem měl možnost hrát i hru Lego Pán prstenů, mohu říct, že autoři vycházeli z toho samého.
V jiných Lego hrách máte povětšinou celistvou mapu, která se příliš nemění (výjimkou bylo snad jen Lego City: Undercover) anebo je hra rozdělena na jednotlivé lokace (původní Lego hry). Pán prstenů i Hobit jsou však udělány fikaněji. Mapa se vám postupně otevře celá, když projdete příběhovou linií a vy pak máte Středozem jako na dlani. Hra je sice rozšmelcována na jednotlivé lokace, ty jsou však v konečném důsledku v návaznosti na sebe umístěny na mapě a vy mezi nimi libovolně přebíháte.
Kromě plnění příběhových misí je zde možnost po dohrání hry nebo mezi příběhem, dohrávat vedlejší úkoly. A nutno říct, že jich je tu požehnaně. Kdekdo od vás bude žádat pomoc, ať už nahnat kozy do ohrady, nebo postavit nějakou konkrétní věc. Zcela nově je zde zasazen jakýsi systém obchodování. Na vašich toulkách získáváte řadu surovin, které můžete vyměňovat s obchodníky po celé Středozemi či si za ně vyloženě něco zakoupit. Hra opět nabízí přehršel bonusových kostiček, plánků na výrobu a dalších předmětů. Samotná kampaň vám vystačí na nějakých 9-10 hodin s tím že další vedlejší kousky vám hru protáhnou až někam k dvaceti, možná i více.
Stereotyp bohužel nechybí
Obsah hry je tedy skutečně košatý, a aby toho nebylo málo, tak v každé hlavní misi jsou různé překážky či předměty s kterými dokáže pohnout jen konkrétní postavička. Tím pádem je třeba se vracet a vše dokončovat, jestliže toužíte po stoprocentním úspěchu a trofejích ze hry. To je ale zároveň velký neduh samotné hry. V Hobitovi totiž snadno ztratíte přehled o tom, který z trpaslíků vykonává onu interakci, jež zrovna potřebujete. Pravda časem si možná zvyknete, ale v počátcích přeskakujete z jednoho trpaslíka na druhého a hledáte, který že to má to velké kladivo.
Co se však týče hratelnosti, tak po dohrání příběhu mě hra v podstatě nemotivovala k tomu, abych dosbíral ostatní předměty či se snažil získat veškeré postavičky. Ano, vedlejší úkoly jsou příjemné a ani se příliš neopakují, jenže pak jsou tu klasické mini-puzzly, kdy musíte přijít na to, jak se pro danou věc dostat a někdy je to spíše o vaše nervy. A to doslova. Jednoznačně plný potenciál využijete v případě, že hrajete hru ve dvou v kooperaci.
Grafika stejná, dojem stále dobrý
Lego: The Hobbit pokud jde o zpracování, tak nemá co nového nabídnout, ale to vůbec nevadí. Vývojáři jej postavili na staré dobré klasice a dokonce ani na nových konzolích se nesnaží o nový engine. Stále se upravuje ten starší a v určitých momentech mě doslova udivuje, nakolik se hra liší v jednotlivých detailech od Lego prvotin. Stíny a odlesky jsou jako skutečné. Navíc tomu hodně přidává fakt, že hra běží v nativním 1080p a to bez jakýchkoliv záseků. Dokonalý je jak dabing, tak hudba a to hlavně proto, že jde o licencované zvukové stopy, které jsou použity rovněž ve filmech. Zejména hudba vás chytne za srdce a budete si jí užívat plnými doušky.
Lego: The Hobbit je pěkná hra. Ono aby ne, ve své podstatě jsou pěkné všechny Lego hry a není na nich až tolik co zkazit. Zejména v případě že na všech pracuje neustále stejné studio. Na Hobitovi se stejně jako na Lego Movie Videogame projevuje jakýsi stereotyp a minimum inovace. Vypadá to, že autorům trochu dochází dech a chtělo by to s konceptem něco provést, neboť s každou další hrou, byť by byla povedenější, bude ono prvotní kouzlo a nadšení klesat. Otázkou tedy je zda jim to vydrží. I přesto se i Hobit dá doporučit všem těm, kteří milují a milovali Lego a stejně tak Hobita. Počítejte však s tím, že Lego Pán prstenů byl přece jenom o ten pověstný chlup lepší, a to možná i o dva.