Gone Home – Recenze
Téměř hororová adventura Gone Home vyšla i krabicově. Stojí za to si jí pořídit?
21. 9. 2014 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PC
Možná si říkáte, že se hře Gone Home věnujeme příliš pozdě a de facto máte pravdu. Hra vyšla již před rokem a to pouze skrze digitální prostředí na Steamu. Její úspěch však byl poměrně nebývalý a kritika nešetřila chválou. My se Gone Home věnujeme až nyní z toho důvodu, že společnost Comgad tento klenot právě vydala i v krabicové podobě. Pojďme se tedy zpětně mrknout na to, jaká hra tedy je.
Z Evropy do temnoty
Gone Home nemá klasický příběh jako ostatní hry. Na samém začátku se hlavní hrdinka Katie vrací domů. Kaitlin Greenbriarová se nějakou dobu zdržovala v Evropě a nyní se vrací do rodného domu. Pochopitelně už jen díky atmosféře to vychází na dobu kdy zapadlo slunce a kolem už se tvoří nepříjemné černé stíny.
Katie rázem zjišťuje že dorazila v sobě kdy se doma nikdo nehřeje u krbu. Na vchodových dveřích pouze nalezne vzkaz od své sestry Sam. Ta jí nechává informaci o tom, že doma nebude, ale díky její vynalézavosti najde po domě různé vzkazy, jenž jí řeknou něco více. A o tom to celé je. Pochopitelně hlavní hrdinka ví kdo je, nicméně hráč už na tom tak dobře není. Vše je třeba vypátrat a domyslet či odvodit z nalezených materiálů.
Nervy napnuté k prasknutí
Popravdě samotný příběh příliš zajímavý není. Vše je hlavně o tom, že se k různým informacím dostáváte náhodně, a tak se vám veškerý sled událostí vryje do paměti nepravidelně a vy si vše skládáte. Ve finále totiž zjistíte že osudy postav nejsou až tak zajímavé, ale styl jakým je odhalujete je opravdu parádní.
Na čem si však Gone Home zakládá, tak to je samotná atmosféra. Ta je totiž pořádně mrazivá. Většina prostor v nichž jste ještě nebyli vás pořádně vyděsí. Mnohdy nesvítí světlo, případně jen běží nějaký spotřebič a ozývají se podivné zvuky. Do toho všeho venku rámusí bouřka a díky světlu z blesků se kolem vás míhají roztodivné stíny. Gone Home se totiž daří něco podobného, jako nově oznámenému Kojimovu Silent Hills.
Žádní duchové, jen váš vnitřní strach
Hra vám vyšponuje nervy k úplnému maximu, aby se jen málokdy skutečně něco stalo. Ale když už se stane, máte z toho vztyčené chlupy na zátylku a jste řádně propocení. Oproti právě zmíněnému Silent Hills zde ale neočekávejte nějaké šílené duchy či roztřesené postavy ve stínech. Jistá dávka nadpřirozena tu je, ale nijak závratná. To ale atmosféře nahrává. Neděsí vás neznámo, ale důvěrně známé prostředí. V Gone Home je to jako skutečně chodit po nějakém tajuplném baráku v němž jste nikdy nebyli ale vše je až na pár výjimek zcela normální.
Hra je zpracovaná velmi pěkně a grafická stránka se skutečně vyvedla, alespoň pro účely takovéto hry. Zvuky rovněž dorovnávají atmosféru a jediné co se tedy dá vytknout, tak je délka samotné hry. Poprvé nevíte kde dané předměty jsou, takže se nemůžete posunout dopředu tak rychle, ale i tak je za nějaké tři hodiny hotovo. Druhé hraní už je pak jen v řádu několika desítek minut. I tak je hra ale výborná. Ostatně takový Outlast není o mnoho delší.
Gone Home není hra pro každého, ale dá se doporučit všem hráčům už jen díky atmosféře. Pokud vás baví adventury a máte rádi hledání v nejrůznějších koutech virtuální plochy, tak je to hra stvořená právě pro vás. Nečekejte však žádnou akci a nechte se unášet zajímavými vzpomínkami ostatních členů rodiny.