Carrier Command: Gaea Mission – Recenze

Přinášíme vám recenzi unikátního mixu strategie a FPS, nového Carrier Command

4. 10. 2012   Vytukej - Redakce  

Původní Carrier Command byl, i když si na to příliš hráčů nebude příliš dobře vzpomínat značně náročnou hrou, která si pro svou skvěle vypadající grafiku i inovativní přístup k boji získala srdce mnoha fanoušků. Studio Bohemia Interactive přichází po dlouhých letech s jeho remakem, dáli se to tak vůbec nazvat. Kdo jiný by měl přinést k životu v posledních letech marně hledanou náročnost a vše zasadit do nádherného skvěle propracovaného světa. Carrier Command: Gaea Mission tak po mírných průtahách při vývoji konečně vyšel a přinesl s sebou kvalitu, ale i nedodělky, které musí zalepit až budoucí patche.

Těžké začátky

Jak jsem se mohl přesvědčit už v betě probíhající na začátku léta, Carrier Command nedá nikomu nic zadarmo a na začátku hry to trvá dvojnásob. Dalo by se říci, že hráč musí titul přesvědčit, že to s ním opravdu myslí vážně, než mu dílo konečně ukáže, že za tu vynaloženou námahu stálo, naplno ho vtáhne do sebe a jen tak nepustí. To může některým hráčů, mezi něž se také své recenzentské imunitě řadím vyhovovat, ale nicméně slabší povahy zvyklé na co podbízivost všech jím hraných titulů tento fakt může přijmout jako velké mínus a Carrier Command tak po chvíli hraní nadobro vypne.

Ačkoliv na to nejsme u nás příliš zvyklý, nový počin od Bohemia Interactive se přesvědčivě prezentuje, jako plnohodnotná „tříáčková“ hra a nutno dodat, že až na jeden mínus, k němuž se vrátím později, jsem neměl nejmenší důvod mu nevěřit, že jeho vývoj spolkl o miliony více, než kolik ve skutečnosti. První co tak snad každého upoutá je nejen grafika i skvělá práce s atmosférou a kamerou, ale překvapivě hudba, jež díky své orchestrálnosti dává každé, i té nejmenší bitvě epickému významu. Ovšem i příběh se autorům celkem povedl a snaha o logičnost po delší době přináší svěží vítr. Nečekejte žádné hluboké drama, na které se bude vzpomínat za dlouhých zimních večerů, ale svůj úděl plní v kampani více, než dobře. Samozřejmě se podíváme do budoucnosti, zda alternativní, či reálné nechám na vás. Proti sobě soupeří v zničujících bojích United Earth Coalition a Asian Pacific Alliance. Právě druhá jmenovaná dokázala během války vyhnat UEC z planety Země do nezmapovaného vesmíru. Jako poručík Myrik tak dostanete příležitost obsadit planetu Taurus skládající se z malých ostrovů, což nebude ani v nejmenším lehké.

RTS nebo FPS?

Po krátkém okouzlení ale přichází ta těžší část, tedy první „výuková“ mise, jež nabízí a prezentuje v podstatě to nejhorší z celé hry. Tu jsem sice hrál již mírně opatchovanou, ale celkově se pohyb hlavních protagonistů podivně zasekával, působil nepřirozeně a vše přebíjeli snad jen poblikávající textury. O celkové podivnosti prvního výsadku, jež působí díky pár desítkách vojáků spíše seriálovým dojmem se raději nebudu příliš zmiňovat. Nicméně pokud nesnáze překonáte, dočkáte se sladké odměny. Jestliže jste hráli betu, či alespoň viděli některý z trailerů, nejspíše tušíte, že Carrier Command v sobě kombinuje hned několik žánrů. Hráč může projít částmi hry jako v klasické FPS, a také se dostane ke klasickému RTS hraní. Samozřejmě ale platí, že se nelze zaměřit pouze na jednu složku. V takovém případě vás čeká jistá smrt. Právě RTS složka mi ale přišla díky lepší ovladatelnosti zábavnější. Jako velitel celé lodi totiž máte k dispozici čluny, vozítka i různá vznášedla, která na první povel plní každý váš rozkaz.

V akci to poté vypadá následovně. Hráč s křižníkem Carrier dopluje k jednomu z ostrovů a začne ofenzívu nebo defenzívu dle toho, o jaké jde území.  Ta se dělí na obranná stanoviště zadržující protivníka, klasické těžební základny a samozřejmě produkční centra mající za úkol rozšířit řady vojáků a zkoumají se nové technologie. Vždy můžete vypustit maximálně 4 jednotky pozemní a 4 vzdušné s tím každá z nich má vcelku obstojnou nosnost, takže toho lze pobrat poměrně hodně. Ani to však leckdy nestačí. Pevným základem je totiž strategie a jeden chybný krok může znamenat váš konec. Určitě se vyplatí v první vlně útoků zničit přístav nebo radar a zamezit tak proudění nových jednotek a komunikaci. Následně se musíte prokousat skrz menší základny a samozřejmě nakonec přijde i zničení kontrolního centra a ostrov je váš.

Vše má své využití

Vše, co na nepřátelských ostrovech zabavíte, ale nalezne svého uplatnění. Jelikož je váš křižník Carrier vybaven prakticky vším, od výzkumných laboratoří po velké sklady, všude je něco potřeba. Zanedbávat se nevyplatí ani levelování jednotek. Zatímco na počátku hry začínáte s ubohou hordou slabých vojáků, po pár desítkách hodin máte pod palcem úderné komando, jež se nezalekne ani Chucka Norrise a techniku schopnou dělat nemožné. A i když se to na první pohled nezdá i v Carrier Command lze stavět jednotky dle obrazu svého. Sice nemůžeme vysloveně určovat směr jejich vývoje, ale díky spoustě upgradů si každý přijde na své.

Právě po pár hodinách se tak naplno projeví, v čem spočívá kouzlo titulu. Jakmile se naplno prokoušete všemi možná složitějšími ovládacími prvky a za heroické hudby dobyjete s úsměvem na rtech další ostrov, jste na dlouho dobu ztraceni. Občas špatné textury přestanou být problém, stejně jako hrůzný dabing některých postav. Neustále je co objevovat, neustále je k dispozici nová technika. Připojme k tomu návykové vozítko Walrus nebo létající Mantu, kdy každé z nich je možné opravdu do detailů vylepšit a máme na druhý pohled skvělou akční strategickou hru.

Labilní umělá inteligence

Ovšem s počtem odehraných hodin začnou na povrch vylézat i chyby Carrier Commandu, které sice jde ve větší míře ignorovat a doufat, že je opraví budoucí patch, ale občas vcelku naštvou. Snad nejvíce mě iritovala umělá inteligence protivníků. Sice ve větší míře plní své povinnosti, ale také až příliš často definitivně vypne. Poté se nestačíte divit jakými cestičkami si to nepřítel kráčí směrem k vám a obdivně zíráte na vojáky jdoucí bez výstřelu vstříc proti vašim zbraním. I jednotky UEC mají své slabší chvíle, které ale jdou korigovat právě díky RTS stránce hry. Navíc, jak jsem zjistil, bez výjimky se postup vpřed daří lépe, pokud místo umělé inteligence za kokpitem například manty sedíte právě vy.

Zapomněl jsem ovšem zmínit snad největší zápor, na jaký jsem po dohrání kampaně a pár misí ve strategic módu narazil. Je jím překvapivá absence multiplayeru, který by s největší pravděpodobností dokázal zvednout hodnotu hry i známky v recenzi o značný kus výše. Nemám tušení, proč se právě tato část titulu do finální verze Carrier Command nedostala, nicméně její absence opravdu zamrzí. Doufejme tak alespoň, že autoři hru více hráčů do titulu přidají později ve formě nějakého většího updatu.

Verdikt

Carrier Command Gaea Mission se tváří jako dost kontroverzní hra. Na jednu stranu je díky chybám pro nováčky nepřátelská a nepřívětivá, ale po pár odehraných hodinách vyleze na povrch její pravá tvář. Přívětivé ovládání, hezká grafika nebo skvělý hudební doprovod jsou ale jen nepodstatnou záležitostí oproti vynikajícímu skloubení RTS a FPS žánru, jaké se tuzemským tvůrcům podařilo. I přes to se ale nemohu zbavit hořké chuti, kterou po sobě chyby a bugy zanechaly.