Blackhole – Recenze

České studio Fiolasoft vydává svou velkou hru Blackhole. Je hodná vaší pozornosti?

4. 3. 2015   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: PC

Indie her vychází vskutku hodně. Někdy si až říkám, kde se jednotlivá herní studia stále berou. Nicméně je nutné tuto scénu již brát jako velkou součást herního odvětví. Ostatně právě indie studia přinesla do herního průmyslu za poslední léta více inovace než všechna velká studia dohromady. My se nyní podíváme na to, jak dopadla česká hra s názvem Blackhole. Blackhole se však snaží být někde na pomezí mezi indie a plnohodnotnou hrou.

Černá díra v hlavní roli

Fiolasoft se před nějakým tím pátkem blýskl již hrou Pac-In, kde se jednalo o poměrně příjemnou adventurku. Tentokrát se snaží tým mladých nadšenců o hru, která vám zavaří i mozkové závity a ono světě div se, poměrně dobře to i funguje.

Jak již název napovídá, tak Blackhole řeší problém s černou dírou. Konkrétně s poslední která v našem známém vesmíru může napřímo ohrozit Zemi. A tak se kapitán Jetsen a jeho posádka vydávají na misi. Jejich úkolem je tuto díru uzavřít. Bohužel narozdíl od těch předešlých se jim místo uzavření podaří černou dírou proletět. Loď Endera je nekompromisně vtažena za Horizont událostí a ocitá se v neznámém vesmíru. Hlavní hrdina a posádka mají tedy jediný úkol, a to dostat se včas zpět, což znamená opravdu lodi.

O jedno rozlité kafe dále

Na samém začátku hry jsem měl poněkud problém. Možná je to tím že jsem zvyklý na jiný humor a příliš mi to nesedlo, anebo se tvůrci snažili být až příliš vtipní za každou cenu. Některé vtipy tak hned v úvodní scéně postrádaly to co se od nich očekává, a to zábavnou vložku. To že hlavní hrdina rozlévá kafe a do toho jiní členové posádky hážou jeden (ne)vtip za druhým poněkud sráží úvodní rozjezd hry. Ono v podstatě ani příběhově se hra zpočátku nejeví jako příliš zajímavá záležitost. Nenechte se však odradit začátkem, to důležité teprve přijde.

Jak bylo již naznačeno výše, tak se ocitáte na podivném místě ve vesmíru, které dostalo název Entita. Entita je rozdělena na šest velkých sektorů a v každém z nich je třeba sebrat důležitou součástku pro vaši loď. Záchrana vaší posádky, samotné lodi a veškerého lidstva tak může začít. Dále je třeba sbírat Selfburny, což jsou jakési orby v nichž jsou malí nanoboti, kteří dokážou vaši loď opravit. Nicméně jejich sesbírání bude časem poměrně náročné. A to může být hlavní kámen úrazu celého Blackhole.

Mozkové závity rotují jako obrazovka monitoru

Dost totiž pochybuji o tom, že se najde velká řada hráčů, kteří by hru dokončili. Není to proto že by hra byla špatná, ale hlavně proto že je nesmírně náročná. A nejde o pouhé přehánění. Blackhole vám nedá příliš vydechnout a hrne na vás jednu složitost za druhou. Za to patří autorům velké uznání, jak z hlediska level-designu, tak i z hlediska odvahy. V dnešní době je hráčská oblast zvyklá na poměrně jednoduché záležitosti a ve chvíli kdy se má přemýšlet je hra navždy uvržena v zapomnění. Bohužel díky tomu, dost často zažijete frustraci, která je někde na pomezí toho když vám v Doomu dojdou náboje a také toho když v Dark Souls nemůžete už po třicáté porazit jednoho bosse.

Ve hře je zajímavě promyšlena fyzika. Maličko mi v tomto ohledu připomněla hru FEZ. Blackhole vám dovolí měnit gravitaci jen na předem daných místech, ale je nezbytně nutné, abyste tuto funkci využívali ke splnění úrovní. Ono je pravdou, že vám k s úspěšnému průchodu misí bude stačit vždy sebrat jen jeden Selfburn a pro další se případně vracet. Obrazovka vám gravitaci upravuje převracením obrazu, což je v pokročilých levelech poněkud nepříjemné, ale záleží asi na každém z nás. Respektive kdo více skousne.

Hrátky s gravitací a fyzikou

Hratelností, tedy kromě otáčení gravitace, hra trošku připomíná nejnovější díly Raymana. Pokud totiž nemusíte měnit gravitační pole, tak skáčete přes různé ostrůvky, plošiny, bodláky a bůhví co ještě. Hra je tak klasickou skákačkou se zajímavými prvky. Kromě toho ještě ve hře najdete nejrůznější věci, které poodhalují příběh, ale jsou tak dobře ukryty, že jen těžko se vám podaří je získat všechny.

Jak odhalovaly už materiály před vydáním hry, tak Fiolasoft zvolil poměrně zajímavé grafické podání. Vše je takové mírně řečeno pohádkové, ale rozhodně to neurazí. Ke svému žánru naprosto adekvátní. Poměrně zajímavé jsou jednotlivé lokace, do kterých se hráč dostane. Jedná se o džungli, jeskyni a další zajímavé lokace o nichž asi nebudu více spoilerovat. Hra je i poměrně dobře optimalizovaná v době testování, jsem si hraní mohl dovolit na velmi výkonném stroji a jen místy jsem zaznamenal potíže s propady FPS. Asi největší chybou byl jeden jediný pád hry při loadu z první herní obrazovky.

Anglický vs. český dabing

Pokud jde o ozvučení, tak nemám výhrad, kromě jedné jediné. Hudba a veškeré efekty ve hře jsou perfektní, co mi však vadilo, tak byl dabing. A paradoxně ten v naší mateřštině. Blackhole je plně nadabován v češtině a také angličtině. Upřímně jsem ale musel přepnout na anglickou verzi, neboť česká na mě působila byť kvalitně ale mnohem méně profesionálně. Občas narazíte i na gramatickou chybičku, ale není to nic co by nějaký z dalších patchů nespravil.

Nebojím se Blackhole označit za jednu z nejlepších her poslední doby na tuzemské herní scéně. Ostatně jak dokazují i některé ohlasy ze zahraničí, hra se jednoznačně líbí. Sice se nesnaží o nic převratného, ale to co je pro ní důležité, tedy herní prvky, přináší opravdu kvalitně. Až na poněkud nedoladěný český dabing a přílišný humor. Autoři slibují do budoucna přidání multiplayeru a dalších vychytávek, čímž by se měl titul stát ještě atraktivnějším. Pokud hledáte výzvu a jste vyznavači adventur, tak mohu jen doporučit.

Hra Blackhole obsahuje jak kompletní český dabing, tak i anglický včetně možnosti titulek.