Assassin’s Creed: Rogue – Recenze

Shay Patrick Cormack dokazuje, že Assassins Creed: Rogue není žádné ořezávátko.

22. 11. 2014   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 3

Assassins Creed: Rogue měl být původně jen menším počinem který uspokojí hráče na starých konzolích a dá jim možnost opět se stát elitním zabijákem historie. Zatímco však hlavní titul – Assassins Creed: Unity se potýká s nemalými potížemi už od vydání, tak Rogue je dokonalým příkladem skvělé optimalizace. Má ale assassinské, respektive templářské dobrodružství co nabídnout?

Templar Creed: Rogue?

Assassins Creed: Rogue je příběh, který v podstatě vyplňuje události třetího a čtvrtého dílu. Setkáte se i s postavami s nimiž už jste měli tu čest, ale také se spoustou nových. Hlavní postavou je Shay Patrick Cormack, který jako jeden z mála assassinů otočí a přidá se na stranu templářů po jistých událostech. Upřímně řečeno, Shaye jsem si velice oblíbil oproti například Connorovi či Edwardovi. Ostatně i samotný příběh je trochu temnější než je u assassinské ságy zvykem a rozhodně to hře přidává na atraktivitě.

Díky Shayovi se najednou uskutečňuje něco, co v podstatě spoustu hráčů do té doby zřejmě nenapadlo. Hra nám ukazuje templáře z druhé strany a nestaví je vyloženě do role nepřátel, čímž najednou vidíme a chápeme jejich cíle a ideály. Cormack má své názory a vidí i odvrácenou stranu velkého historického konfliktu. Poprvé v sérii také máte dojem, že ho neženou jen jednoduché pudy či trapné rozkazy od jiných postav.

Nic nového pod sluncem

Rogue se dá asi nejblíže přiblížit k Black Flag. Už čtvrtý díl přinesl parádní námořní bitvy. Ohromný a rozlehlý svět s vlastní mapou, což přináší Rogue rovněž. Ten se však přesouvá z teplem rozehřátých tropů do severní oblasti. Není tedy žádný div když místy narazíte na ledovce, zasněžené ostrovy a v nejsevernější části hry už je to skutečně i divoký ledový Blizzard, který se vám bude snažit překazit vaše manévry s Morrigan (což je vaše loď).

Podobně jako v Black Flag máte k dispozici bezpočet sběratelských výzev. Hlavních i vedlejších úkolů a také lov zvěře a námořní bitvy. Hra je opět členěna na větší a menší ostrůvky. Kolem vás pochopitelně čeká rozlehlá masa vody. Nejprve se ale zaměříme na lov zvěře. Ten zde je ale poněkud zbytečný, protože kromě toho že můžete díky kožešinám vyrobit nějaké ty lepší předměty je tu opravdu k ničemu. Není mi trochu jasné, proč oproti Black Flag není nutné vylepšovat ani vaši výbavu a ani vaši loď. Obojí je zbytečném, neboť i bez toho se dá kampaní projít bez větších potíží.

S lodí to nejdál dotáhneš! Možná až na samotný sever

Lodní bitvy jsou poměrně zábavné a Ubisoft je do hry napasoval zejména proto, že pro něj bylo složité tuto technologii uvést do chodu. Nicméně oproti minulému Black Flag, tak nějak postrádají šmrnc a omrzí se rychleji. Zřejmě je to i tím, že nedoznaly žádných velkých změn a už je tedy máme okoukané z minula. V bitvách jde opět zejména o to, získat co nejvíce zásob za které můžete renovovat nemovitosti, opravovat a vylepšovat loď, anebo je také prodávat kvůli financím. Brzy se vám to však omrzí stejně jako vysbírávání herního světa. Rogue toho nabízí co se týče obsahu opravdu hodně, otázkou je, kolik hráčů po dohrání bude dokončovat veškeré vedlejší možnosti. Oproti slušným lodním bitvám je zde ale mizerný soubojový systém napřímo, který se od minule vůbec nezměnil a naopak je snad ještě méně intuitivní. A upřímně řečeno jen výjimečně se vám může stát že byste bitvu nezvládli a Shaye tak odsoudili ke smrti.

Grafické podání je v rámci old-genu na velmi slušné úrovni. Autoři nenechali nic náhodě a zapracovali na hře jak to jen šlo. Veškeré detaily jsou zpracovány s velkou péči a precizností. V rámci možností se jedná o nejlepší zpracování assassina jaké jsme na starých konzolích měli tu čest vidět. Na to že starý hardware už je téměř u konce svého cyklu, tak stále dokáže překvapovat. Proti grafickému ztvárnění nelze říct křivého slova a dabing je rovněž na té nejvyšší možné úrovni. Oproti Unity navíc Rogue netrpí žádnými technickými potížemi.

Přírůstek do rodiny

Herní doba v Rogue se dá odhadovat na nějakých 10-15 hodin, pokud jde o hlavní kampaň. Jestliže se člověk snaží o posbírání veškerého digitálního bordelu a smetí, tak se v klidu může připravit až na 50 hodin herního času, což už je slušná porce. To co vám nabídne Unity v podobě multiplayeru a případné kooperace v příběhu, to v Rogue vůbec nehledejte. Tentokrát se jedná o čistou singleplayerovku a není to úplně na škodu.

Assassins Creed: Rogue je přesně to co jsme tento rok v sérii potřebovali. Dobré pokračování, které sice nepřináší v podstatě vůbec nic nového, ale dobře doplňuje předchozí hry a dějově do univerza zapadá. Pokud nemáte možnost zahrát si Unity, tak je Rogue vhodným kandidátem, ba možná i lepším. Pro fanoušky jistota, pro ostatní v případě snížení ceny v blízké době vhodný kandidát na dlouhé večery.