Příběhy ze Severské mytologie – 2. část

V pořadí třetí díl našeho speciálu o Severské mytologii.

19. 2. 2018   Vytukej - Redakce  

Upozornění: Dnešní článek navazuje na 1. část příběhů ze Severské mytologie

Úvodním odstavcem bych chtěl napsat, že důvod, proč Vás chceme uvést do ledového či mrazivého světa, je přicházející titul God of War, kterého se dočkáme 20. dubna 2018. Pokud si chcete osvěžit v paměti jména, které dnes zazní, doporučuji také přečíst úvodní část celého speciálu. Dneškem tedy pokračujeme v příběhu o zrození života a o uvěznění Ódina, Viliho a Véa v propasti Ginnungagap.

Stvoření nového světa

Nastal čas pro stvoření veškerenstva. Vé, Villi a Ódin se na sebe podívali a promluvili si o tom, co je potřeba udělat, aby mohli vidět vesmír, život, dokonce i budoucnost. Rozhodli se tedy zabít obra Ymiho. Ptáte se, proč to udělali? Museli to udělat, aby mohli stvořit další světy, protože jejich život v propasti Ginnungagap neměl budoucnost. Byl to počátek všech věcí. Smrt, která umožnila zrození života.

Jakmile probodli ohromného obra, z Ymiho mrtvého těla vytrysklo obrovské množství krve. Byly to vodotrysky krve slané jako moře a šedé jako oceány. Ódin a jeho bratři vytvořili s Ymiho masa hlínu. Z jeho kostí navršili hory a útesy. Kameny a oblázky, písek a štěrk, jak je znáte, vznikly z Ymiho zubů a úlomků kostí, které polámali a rozdrtili Ódin, Vili a Vé, když s ním bojovali. Moře, která teď obklopují světy, jsou z Ymiho krve a potu. Když se díváte na oblohu, díváte se do nitra Ymiho lebky. Hvězdy, jež vidíme v noci, planety, komety, jsou jiskry vyletující z ohňů Múspellu. A mraky, která nám lítají na hlavou? Kdysi byli Ymiho mozkem a kdoví, o čem ještě teď přemýšlejí.

Svět je plochý kotouč a kolem něj se rozkládá moře. Na okrajích světa u nejhlubších moří žijí obři. Aby Ódin, Villi a Vé obry udrželi od těla, postavili kolem středu země zeď z Ymiho řas. Prostor za zdmi nazvali Midgard. Midgard byl prázdný, krajina však překrásná, ale nikdo se neprocházel po lukách, nerybařil v průzračných vodách a netoulal se skalnatými horami.

Ódin a bratři věděli, že svět není světem, dokud není obydlený. Chodili po horách a nížinách, hledali lidi, ale bohužel, nikoho nenašli. Až konečně na pruhu oblázků, na břehu moře nalezli dvě polena, jež přinesly vlny. Polena připlula s přílivem a byla vržena na břeh. První poleno bylo z dřeva jasanu. Pro některé, jasan je odolný, krásný strom a jeho kořeny vzrůstají hluboko do země. Jeho dřevo se snadno zpracovává, neštípe se a nepraská. Druhé poleno, které našli u moře hned vedle prvního, bylo ze dřeva jilmu. Je to půvabný strom, ale dřevo má tak tvrdé, že se z něj dělají ta nejpevnější prkna a trámy. Lze z něj postavit krásný dům či sídlo.

Bohové obě polena sebrali a postavili je na písek tak, aby byli kolmo. Polena byla vysoká jako člověk, Ódin je tedy uchopil a vdechl jim život. Už to nebyla mrtvá polena u břehu. Vili jim daroval moudrost, odhodlanost a nyní se mohla pohybovat nebo si něco přát. Vé polena vyřezal tak, aby mohla vypadat jako lidi. Vyřezal jim rty, oči a uši. Na břehu moře nyní stála dvě polena v podobě nahých lidí. Aby toho nebylo málo, Vé jednomu vyřezal mužské přirození a druhému ženské. Bratři poté ušili polenům oděv, aby se mohli zahalit a nebyla jim zima. Úplně nakonec dali polenům jména Ask a Embla. Ask a Embla se stali otcem i matkou nás všech, tak tomu říká legenda. Každá lidská bytost na zemi, vzešla právě z těchto dvou lidí. V Midgardu si postavili dům, kde byli chráněni před obry, nestvůrami a jiným nebezpečím.

To proto je Ódin nazýván Otcem všech. Byl totiž otcem bohů a také vdechl život dvou stvořením, které vzápětí začali vytvářet budoucnost nás všech.