Zavřít reklamu

Middle-earth: Shadow of Mordor – Recenze

Middle-earth: Shadow of Mordor se snaží napravit reputaci Pána Prstenů také ve videoherním světě.

28. 12. 2014    

Recenzovaná verze: Playstation 3

V posledních letech jsme měli tu čest s mnoha hrami z univerza Pána prstenů, ale jen málokterá nás dokázala pořádně zabavit. Výjimkou byly zejména strategii Battle of Middle-earth. Nicméně vývojáři z Monolithu to nenechali jen tak a pustili se do kvalitnější adaptace Tolkienova díla. Middle-earth: Shadow of Mordor vsází hodně na neprobádané území v univerzu, tak se mrkněme na to, jak se to podařilo a zejména na starších konzolích.

Mé jméno je Talion, Talion hraničář

Vývojáři se rozhodli vyrazit poněkud do neznáma a servírují nám období, které není příliš zmapováno. Zejména pro diváky filmových adaptací. Děj hry se totiž odehrává někde mezi Hobitem a Pánem prstenů. V době kdy Bilbo tajně drží prsten a Gandalf se líže ze svých posledních ran. V tom okamžiku se objevuje hrdina Talion, který si žije spokojený život se svou rodinou. Jeden z nejlepších hraničářů Gondoru si užívá klidu, dokud není drsně zavražděn i se svou rodinou. Jenže z nevysvětlitelného důvodu se opět objevuje ve světě živých v jiné podobě. Vydává se za odplatou proti Sauronovi a jeho přisluhovačům. Jenže ještě netuší, že to bude těžší než se zdá.

Nový Pán prstenů jde na hráče poněkud jinak než jsme zvyklí. Předchozí tituly byly buďto čistokrevné strategie, anebo se jednalo o akci z pohledu třetí osoby, jako nyní. Jenže Shadow of Mordor je mnohem drsněji a akčněji pojatý. Podobně jako Assassins Creed série či Batman: Arham série se vám snaží servírovat akční podívanou s perfektním soubojovým systémem a rovněž i otevřeným světem, který přidává hře na atraktivitě. Vždyť není nad to vyrazit kamkoliv po Středozemi a bacit přitom mečem pár orků.

Mix všeho možného

Ve své podstatě je pak Shadow of Mordor jakým si mixem a vlastně zároveň vykrádačkou ostatních titulů. Jenže jak již bylo naznačeno v předchozích řádcích, hra například není tak snadná jako AC. Většina soubojů je dosti drsnou záležitostí a jen těžko budete hledat způsob, jak vyváznout živí v případě, že se na vás sesype více skřetů najednou. Nic vám totiž hra nedá zadarmo. Herní náplň je pak totožná s tím, co známe z jiných titulů. Máte k dispozici hlavní i vedlejší úkoly a řídíte se tím, co vám mapa nabídne. Bohužel je trošku problém že co se týče příběhové linie, tak ta se časem poněkud utopí ve změti všeho ostatního, co hra vlastně nabízí.

Poměrně zajímavým prvkem ve hře je takzvaný Nemesis systém. Díky němu totiž můžete na některé nepřátele narazit vícekrát během hry. Pokud vás totiž nějaký z výše postavených skřetích bojovníků zabije, může díky tomu povýšit. V takovém případě je další setkání výsměchem směrem k vám. Skřet vás bude častovat nadávkami a potupnými hláškami. Bohužel pro vás má ale protivník také k dispozici různá vylepšení. Přijde buďto s novým brněním anebo novou zbraní. Pro vás je ale důležité, že máte k dispozici údaje o hierarchii skřetí armády a víte tak, který skřet spadá pod jakého velitele. Díky postupné likvidaci jeho pohůnků se vám tak může podařit jej následně snadněji zabít. Pokud tak neučiníte, může se vám souboj s velitelem vymstít, neboť poskokové se dostaví na pomoc.

RPG prvky jen pro okrasu

Hra má také jakýsi systém levelování vaši postavy. Strom dovedností je poměrně rozsáhlý a vyžaduje vaši trpělivost při jeho plnění. Abyste si totiž odemkli většinu nových schopností, tak budete muset pláně Středozemě pořádně smáčet skřetí krví. A bude to rovněž stát vašich nespočet životů. Díky tomu že jste ale vlastně po smrti, tak můžete umírat stále dokola a nikoho to trápit nebude. Teprve až se zlepšíte ve vašich dovednostech, tak vám hra umožní se utkat s těmi nejlepšími. Jinak budete dostávat značně na frak.

Hlavní kámen úrazu celé hry je ale v technickém zpracování. Zatímco next-gen verze byly opravdu pěkné a dobře se hra hrála, tak u old-genu tomu tak není. Bohužel dle srovnání je na tom vlastně PS3 verze asi ze všech nejhůře. Má spousty problémů co se týče frameratu, načítání atd. Často v dálce pořádně nevidíte, to co tam má být. Kdyby se však jednalo jen o vzdálené předměty, tak by se nad tím ještě dalo mávnout rukou, ale to že se vám načítají nepřátelé pět metrů před nosem je tristní. Mnohdy dochází k zásekům hlavní postavy, co se pohybu týče. Samotné grafické zpracování je taktéž znatelně nedotažené a v mnoha scénách připomíná stařičké LOTR hry z PS2. Velké zklamání, zejména pro fanoušky. Jediné co vše technicky zachraňuje je brilantní dabing. O některé postavy se postarali i herci z filmů.

Zpracování – mizérie

Shadow of Mordor mě nakonec za srdce příliš nechytl. Rovnou podotýkám, že jsem měl možnost vidět hru i na next-genu a je to mnoho řádů lepší záležitost, nicméně se budu věnovat hodnocení pro old-genovou verzi se kterou jsem měl tu čest. Hra je plná neuvěřitelných bugů, záškubů a problémů, které ji sráží na kolena. Něco takového se dá u hry tohoto rázu jen těžko očekávat, zejména když si za ní vydavatel řekne standardní cenu a ve finále vydá paskvil.

Je na pováženou, co tam vlastně autoři ty dva měsíce dělali, mezi verzí pro nové a staré konzole. Zřejmě se skutečně báli hru vypustit a podařilo se jim ještě odstranit spoustu vad, které hra má. Bohužel od toho se odvíjí nižší hodnocení. Poměrně slušnou záležitost z Tolkienova světa musíme hodnotit nízko, jen díky potížím v případě vyhlazení by se v budoucnu mohlo jednat o zajímavou záležitost.

Klady

- souboje
- systém úkolů
- Nemesis systém

Zápory

- grafická stránka
- technické problémy

Hodnocení: 65%