Metro: Last Light – Recenze

Metro: Last Light je pokračováním Metra 2033 a dá se říci že velmi důstojným. Pojďte s námi pod zem.

28. 5. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: PC

Metro je zajímavou akcí, která potěšila naše smysly zhruba před třemi lety. Metro 2033 se zabývalo událostmi z post-apokalyptického světa. Svět tak jak jej známe, už dávno není a poslední zbytky lidstva se uchýlily pod zem do metra. Konkrétně do toho moskevského. Autorům se tímto tématem podařilo oslovit slušnou základnu hráčů, neboť se hra náramně podobala rovněž ruskému (ukrajinskému) Stalkerovi. Proto tedy přichází druhý díl, aby nás opět provedl tímto ponurým světem.

Jedeme pod zem

Metro 2033 vycházelo z předlohy knihy Metro 2033 od Dmitry Glukhovského. Ten napsal i další pokračování, čímž se mělo za to, že dalším dílem bude Metro 2034. Nicméně autoři nakonec změnili název na Metro: Last Light a rozhodli se příběh převyprávět po svém. Časově se však Last Light odehrává rok po prvotních událostech, tedy v roce 2034. Arťom je už v systému ruského metra hrdinou a vypomáhá při nejrůznějších akcích, které podniká řád Hraničářů. Nicméně i přesto že Temní byli zničeni již před rokem, přímo ze samotného metra se noří zcela nová a nečekaná hrozba.

Vy patříte do bratrstva nejlepších bojovníků jménem Sparta a asi vás nepřekvapí, tedy pokud jste hráli předchozí díl, že na vás v jednom kuse útočí komunisté a nacisté, kteří taktéž okupují podstatnou část podzemního systému a vedou tam jakési vlastní říše. Vše se zkomplikuje už na samotném začátku. Ukáže se, že jeden z Temných nakonec přežil, teprve mládě. Vaším úkolem bude jej vystopovat a zlikvidovat. Ale jak to už známe, vše se v jednu chvíli zvrtne a vy se probouzíte až na nacistické stanici.

Více z příběhu už asi nebudeme vyzrazovat. Kupodivu nabízí zvraty a dějová zápletka vám vydrží na nějakých 8-9 hodin čistého času. Samozřejmě vše stupňuje případná vyšší obtížnost, neboť prvně jsme hru prošli na normální. Je to právě příběh, který i když není nic nového pod sluncem, vás protáhne celou hrou a budete stále napnutí, jak to vlastně celé skončí. Co se pak týče náplně hry, ta je v podstatě totožná jako minule.

Strach je tvůj největší nepřítel

Důležitým aspektem hry a celkového univerza je i strach. Všudypřítomný strach z toho, že vás za každým koutem může něco dostat nebo vás alespoň pořádně vystrašit. Přesto si dovolíme tvrdit, že v prvním Metru těchto úzkostlivých momentů bylo více a mělo hustší atmosféru. Dodnes vzpomínáme s černými myšlenkami na temnou moskevskou knihovnu, kdy jsme měli srdce až v kalhotách. Last Light také děsí, ale zejména vizualizací. V této hře je skutečně tma a často musíte spoléhat jen na vaši baterku. Tu máte umístěnou na vaší helmě a musíte jí po čase dobíjet. Svítilna totiž slábne a za chvilku už vidíte jen slabý oranžový kužel. Dobijete jí však během chviličky a můžete pokračovat.

Do vašeho arzenálu se toho příliš nevejde, to je bohužel pravda, ale máto jistou dávku realismu. Celkově můžete najednou nést jen tři zbraně. Jednu menší a dvě větší. Velice dobře je zde promakaný systém nakupování zbraní a jejich vylepšování. Není problém vylepšit kteroukoliv z nich. Musíte však mít dostatečný počet speciálních nábojů, bez nich to bohužel nejde. Ty si můžete vydělat za různé minihry ve stanicích obydlených lidmi (kteří po vás nejdou pochopitelně) anebo je musíte najít například od padlých nepřátel. Mezi zbraněmi najdete revolvery, pistole, kulomety, pušky a odstřelovací pušky. Nechybí také zápalné světlice a také granáty.

Za každým rohem něco číhá

V systému metra jste většinou vystaveni nepřátelům v podobě lidských vojáků. Ti se dělí do několika tříd a je možné je likvidovat buďto potichu anebo v Rambo stylu, kdy chytnete kulomet pevně do ruky a kropíte to na všechny světové strany. Některé bitvy jsou skutečně velké. Mnohdy je proti vám na druhé straně mnoho nepřátel, a pokud spustíte střelbu, budete muset využít všech vašich schopností a předností, abyste vůbec přežili. Tichý postup je nicméně velmi dobrá volba. Koupíte si tlumič na zbraň a vyřídíte všechny postupně anebo je budete pomalu obcházet a nožem vyřazovat z boje, případně je můžete jen omráčit (od toho se také odvíjí finální konec hry, jsou totiž dva).

Jenže nejen lidé budou těmi, kteří vám na cestách zatopí. V Metru se občas potulují i různé potvory, jako lezoucí červy, odporné velké kočky a další havěť. Veškerá sranda však přichází na povrchu, kdy se vás pokusí dostat i okřídlené potvory a sem tam i nějaký ten boss. Nečekejte však nějaké promyšlenosti. Zkrátka se na něj vrhněte se vším, co máte a sypte to do něj.

Smutné ale je, že většina vašich nepřátel se chová naprosto idiotsky. Často budete stát přímo vedle nich a oni nezareagují. Chápeme to, že autoři do hry nastrčili takzvaný efekt světla. Tudíž když zhasnete a plížíte se tmou, jste prostě neviditelní a odhalí vás leda svítilna nepřítele. Jenže vy můžete klidně stát za ním, funět mu na krk a nic. Bohužel i potvory se občas chovají divně. Místo aby útočili tak krouží okolo a očumují. Což vám dává možnost rychlé likvidace. Pravdou ale je, že některé potvory vydrží opravdu hodně a párkrát se smrti zkrátka nevyhnete.

Snaž se nebo zemřeš

Na povrchu není tak snadné přežít. Vy totiž musíte hlídat svůj kyslíkový filtr. Je nutné jej měnit po každých pěti minutách, jinak se vám Arťom složí k zemi a bude konec. Na to vás vždy upozorní vaše digitální hodinky. Vidíte i v Metru, přes jeho bídný stav, dochází k modernizaci. V minulém díle Arťom musel natahovat staré cibule. Navíc filtr by vám byl na dvě věci, pokud nebudete mít plynovou masku. Tu je sem tam nutné občas utřít, jinak nic neuvidíte. Krev z nepřátel vám na ní nechává rudé šmouhy, voda a déšť zase kapky a nutno říct, že tyto prvky hře skutečně dodávají pocit jedinečnosti ve svém žánru.

Metro: Last Light má o nějaký ten chloupek lepší vizuál než Metro 2033. To zkrátka znamená, že vypadá perfektně. Ačkoliv třeba Crysis 3 se snažil oslnit grafikou, tak jako hra dosti propadl, to ale u Metra neplatí. Navíc jeho zpracování nám přišlo mnohem lepší, třebaže nemá takové vysoce ostré textury. Zpracování je skvělé a je až neuvěřitelné jak si autoři dokázali pohrát s atmosférou jen tím, jestli máte nebo nemáte rozsvícenou svítilnu. Určitě se sluší dodat, jelikož jsme hráli PC verzi, že hra běží velice dobře i na starších strojích.

Metro: Last Light je perfektní hra. Není jí moc co vytknout. Dalo by se snad jen zapracovat ještě o něco lépe na scénáři a na inteligenci nepřátel. Pak by hře asi nechybělo nic. Metro vás pohltí a jeho tunely vás vydají zpět, až si to projdete od začátku do konce. Tohle za to zkrátka stojí a nebude vás mrzet ani absence jakéhokoliv multiplayeru.