Mario Tennis: Ultra Smash – Recenze

Mario a jeho bláznivá parta se vrací v populárním tenisovém podání – Mario Tennis: Ultra Smash!

6. 12. 2015   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Nintendo Wii U (hra je exkluzivním titulem této konzole)

Mario! Zase ten Mario. Titulů, v nichž ze stáje Nintenda vystupuje tato ikonická postavička je opravdu velké množství, nebylo tedy překvapením, když i letos se Mario se svými parťáky postavil na tenisový kurt. Řeč je samozřejmě o hře Mario Tennis: Ultra Smash. Jak se Nintendu povedl tento kousek?

Mario na kurtu řádí

S tímto titulem jsem měl tu čest již pár měsíců před vydáním, kdy jsme s kolegy na novinářské akci Nintenda měli možnost si nadcházející tituly vyzkoušet. Nutno říci že ve dvou, třech či dokonce čtyřech hráčích se jedná o parádní zábavu a velmi jsme si prezentaci včetně hraní užili. Je však faktem, že jsme hru dohromady hráli necelou hodinku, a tak nás bavila. Nyní v plné verzi se začínají poněkud projevovat její nedostatky.

Tento díl Mario Tennisu nenabízí žádný příběh. Hra má k dispozici čtyři režimy, v nichž můžete hrát. Knockback Challenge mě bohužel příliš nebavil. Vyberete si dostupnou postavičku a postupně proti vám nastupují ostatní. Přičemž se postupně zvyšuje obtížnost a vy tím také získáváte herní měnu a trofeje. Zajímavějším režimem je Mega Battle v němž se hraje klasický tenis, ale postavičky díky houbičkám dosáhnout obří velikosti a také pořádné rány do míčku.

Ve čtyřech nebo ve dvou?

Dobře je vyřešen i herní prostor. Postavičky si nijak zvlášť na kurtu nepřekáží. Pouze u některých v případě zvětšení dojde k tomu, že mohou překrýt druhého hráče ve čtyřhře. Ale nejde o nic zásadního. Co je trošku na pováženou, je ale jakákoliv absence dalších schopností. Ostatně dřívější tituly je měly a nyní tu nejsou. Za tohle je ode mě palec dolů.

Mario Tennis: Ultra Smash poněkud překvapivě podporuje veškeré ovladače, které Nintendo ke konzoli vyrábí. Můžete tedy hrát na obrazovkovém Wii U gamepadu, ale také s pohybovým ovladačem či dokonce s klasickým páčkovým ovladačem. Ostatně toto je však další problém Nintenda. Hra je koncipována pro více hráčů na jedné obrazovce, jenže bohužel cena veškerého příslušenství je stále dosti vysoká, a tak je velmi nepravděpodobné že budete mít doma více než dva ovladače.

Pokud jde o ovládání, tak to je poměrně přesné. Zásadní problém ale přichází ve chvíli, kdy chcete míči dát nějakou faleš či rotaci. Vše jde pouze přes přídavná tlačítka, nikoliv pohybem. Chcete míček dostat do růžku? Bohužel, hra sleduje pouze pohyb, pokud byl proveden tak míč odehraje. V případě že se snažíte o něco více, budete poněkud zklamáni.

Dříve jsme se bavili více

Proti grafické stránce nelze říci křivého slova. Pravdou je že Nintendo Wii U je hardwarově již poměrně výběhový kus, i tak se ale Nintendu daří přivádět na svět povedené grafické kousky. Například Yoshi’s Woolly World byl famózní. Ale nyní zpět k Mariovi. Vše je v krásné malebné grafice, která má zejména za úkol nalákat dětské publikum k hraní. Možná by se slušelo přidat více efektů a poněkud vylepšit hudební podkres jinak ale k Mariovi nemáme výhrady.

Celkově je tedy Mario Tennis: Ultra Smash někde na pomezí. Nejedná se o příliš dobrý titul, ale ani není nijak výrazně špatným. Hlavním problémem je, že cílí spíše na menší publikum a nenabízí toho kromě samotné hry příliš. Dalo se určitě zapracovat na větší dynamice a případně více režimech. Dá se předpokládat, že se Mario s raketou v ruce opět vrátí a tak mu budeme přát, aby to tentokrát bylo o něco lepší.