Gravel – Recenze

Podařilo se v nové offroadové závodní hře studiu Milestone vymanit z šedi průměru? Dozvíte se v recenzi!

9. 3. 2018    

Recenzovaná verze: PC

Jakmile se vysloví jméno italského studia Milestone, většině lidí se vybaví oficiálně licencované závodní tituly (WRC 4, MotoGP 15, Sébastien Loeb Rally Evo, Valentino Rossi: The Game), které však svým zpracováním a obsahem nikterak neohromily ani kritiky, ani veřejnost, a průměrné hodnocení těchto her se pohybuje většinou okolo 70 bodů na Metacritic. Prvním pokusem o vlastní, nikým nezaštítěný titul byly motorkové závody RIDE, opět byly však shledány průměrnými. Vloni dostaly pokračování, které ale přílišné zlepšení nepřineslo.

Gravel se snaží o to samé co RIDE – využít zkušenosti vývojářů z licencovaných titulů a nabídnout originální titul. Nejprve si však pojďme Gravel zařadit. Úplně opouští žánr simulace, a vydává se těžce arkádovým směrem. Jak z názvu vyplývá (gravel = šotolina, štěrk), asfaltu ve hře moc nenajdeme, a auta na něj postavená už vůbec ne. Výsledkem je tak jakýsi ještě zarkádovanější třetí DiRT.

Nic nového pod sluncem

Přirovnání k DiRT 3 se nabízí hlavně celkovým pojetím hry, hlavně jejího režimu kariéry a systémem vracení času, abyste mohli napravit nějakou hrubou chybu bez nutnosti restartovat celý závod. Nutno říct, že zde funguje krásně plynule a příjemně se používá. Kariéra je kompletně zaštítěna fiktivním televizním kanálem Gravel Channel, což v praxi znamená otravného komentátora na začátku téměř každého závodu a poměrně trapné filmečky „záporáku“ (k nim více později), a hlavně rozdělením postupu hrou. Slovo kariéra totiž úplně nevystihuje podstatu singleplayerové „kampaně“ hry (vývojáři si to nejspíš uvědomují, pojmenovali ji proto Off-road Masters). Kariéra totiž znamená začít někde vespod a postupně se drápat na vrchol, což je pro hráče systémem motivace – začíná sice s „trapnou“ Fiestou, ale pokud vyhraje tolik a tolik závodů, nakonec bude jezdit ve Veyronu. Přesně to ale v Gravelu nenajdete.

Nyní se dostáváme k přirovnání k onomu třetímu DiRTu. Ten má kariéru zpracovanou velmi podobně pomocí tzv. DiRT Tour se podobnou koncepcí postupu. Závody jsou v Gravelu rozděleny do tzv. Epizod, což jsou tématické (buď podle lokace – např. Oceania League, nebo druhu aut – např. Heavy Weight Monsters) série tří až čtyř závodů. Za každý závod dostanete od jedné do tří hvězd podle umístění – jedna je za dojetí závodu, dvě za alespoň třetí místo, a tři jsou za místo první, přičemž právě určitý počet hvězd je vždy nutný k odemčení dalších sérií. Pravdou je, že je hra poměrně benevolentní a nenutí vás vyhrát každý závod. Po zhruba každé třetí sérii přichází vždy speciální epizoda, tzv. Master, tedy jakýsi boss. Ve hře jsou celkem čtyři, a každý reprezentuje svou kategorii závodu: Stadium Circuit, Wild Rush, Speed Cross a Cross Country, a jezdí ve specifické třídě aut, kategorie závodů a aut však nejsou pevně propojeny.

A budu se bavit?

Stadium Circuit jsou závody na dráze jednoduchého tvaru (osmička, dvojitý ovál, okruh) v prostorách dvou amerických stadionů – v LA a na Floridě. S masterem závodíte v trophy trucích, ale v jiných sériích proženete po malých bahnitých oválech i jiné kategorie aut.  Wild Rush jsou okruhové závody na užších tratích v přírodě, ve hře najdete dvě lokace – australský outback a zamrzlý vrchol Mont Blancu. Cross Country jsou také v přírodě, ale na sprintových tratích. Zde se také podíváte po celém světě, a to na Aljašku, do Namibie a k Pacifickému oceánu. Poslední druh, Speed Cross, se jako jediný jezdí na asfaltu, a (mohlo by se zdát, že to jde proti myšlence hry) nabízí nejvíce lokací (= tratí?) – 9. Zdání ovšem klame. Každá offroadová lokace nabízí několik konfigurací (layoutů) tratí, zatímco ty speedcrossové každá jen jednu, čímž se konečně dostáváme k problémům s tratěmi, které hru trápí. Zatímco totiž zmiňovaný DiRT 3 měl jednotlivé lokace vybudované tak, že měly unikátní atmosféru, a člověk se do nich rád vracel po dobu celé hry, zde v Garvelu působí jaksi genericky a bez duše, a jednotlivé layouty mají sice jiný tvar tratě, ale až na výjimky jsou si vždy velmi podobné, vracení se na ně proto není příliš zábavné. Speedcrossové tratě potom působí jako balzám na duši.

Jednolitost tratí jde bohužel ruku v ruce s nabídkou aut. Ve hře je celkem 7 kategorií vozů:

  • Speed Cross – vesměs rallycrossová auta: např. Mini Countryman RX, VW Beetle RX, Subaru WRX STI 2014 (celkem v kategorii 6 vozů)
  • Trophy Trucks – trophy trucky, ve hře celkem 3: Toyota T100, Ford F150 SVT Raptor, Chevrolet Silverado CK15
  • Extreme Racing A – rally auta skupiny B: Vauxall Astra, Lancia Delta S4, Toyota 222D, Lancia Delta ECV  (celkem 4 auta)
  • Extreme Racing B – starší skupina B – ve hře celkem 4: Lancia Stratos, Lancia 037 Rally, Renault R5 Maxi Turbo, Ford RS200 + DLC Porsche Pack – Porsche 911 RSR Rallye, Porsche 959 Rally
  • Extreme Racing C – vesměs 90. léta WRC: např. Subaru Impreza 1995, Ford Focus RS, Abarth 126 Rally 2016 (celkem ve hře 9 vozů)
  • Extreme Racing D – rally auta pod 300 koní: např. Abarth 131 Rally, Alpine A110 1800 Groupe 4, Subaru WRX STI 2015 (celkem 6 aut) + DLC Porsche Pack – Porsche 924 GTS Rallye
  • Cross Country A – dakarové speciály (celkem 5 vozů): Mitsubishi Pajero, Suzuki Grand Vitara Country Cross, BMW X3 CC, Toyota Landcruiser, Porsche Cayenne Transsyberia
  • Cross Country B – taktéž dakarové speciály: např. Renault Duster, Hummer H3 Custom, Nissan Navara, Toyota Hilux – celkem 8 vozů + DLC zdarma Free car Bowler Bulldog -Bowler Bulldog

Teď si asi říkáte: „Co má s tou jednolitostí, vždyť je těch aut spousta!“ Na pohled možná ano, dojem ve hře je však zcela odlišný. Každý vůz má nahraný vlastní zvuk motoru a praskání z výfuku (rallyové vozy jako Subaru nebo Lancer Evo zní zdaleka nejlépe), nicméně dojem z jízdy samotné je vždy téměř stejný. Hra samozřejmě rozeznává, zda má auto pohon na jednu nebo obě nápravy, to je však asi jediný rozdíl, který (kromě zvuku) najdete mezi Alpine A110 a Porsche 959. Táhnou téměř stejně silně a se stejnou charakteristikou, přestože Alpine na rozdíl od Porsche jaksi postrádá turbodmychadlo a dva válce. To samé platí u těžších vozů. Rozdíl v tahu gigantické šestiválcové Toyoty T100 a značně menšího osmiválcového Renaultu Duster se hledá jen stěží. Samotný pocit z tahu motoru je však upřímně asi nejlepší, jaký jsem kdy zažil. Vyloženě cítíte, jak by vás auto tlačilo do sedačky. Rozdíl v ovladatelnosti samozřejmě nějaký najdete, váha auta je znát. Má to však háček.

Nejdůležitější rada, u téhle hry nedejte na první dojem! První uvítací závod vás posadí do Celicy 4×4, přičemž ve výchozím nastavení asistentů ve hře je téměř vše nastaveno na maximum. Auto se proto chová jako motokára, a pokud stejně jako já ponecháte nastavení jak bylo, v dalších závodech s Mitsubishi ASX a posléze s Toyotou T100 budete nepříjemně překvapeni. Osmiválcový truck s pohonem na zadní kola totiž drží stejně jako ona poměrně lehká 4×4 Celica. Pro podstatně lepší pocit z jízdy si proto snižte TCS (kontrola trakce) a pomoc se stabilitou na medium. Opravdu je to obrovský rozdíl.

Když už jsem nakousl nastavení, hra za vypnutí asistentů a zvýšení obtížnosti nabízí bonus k bodům, které získáváte za driftování, skákání a vysokou rychlost během závodů. Pomocí těchto bodů pak zvyšujete váš level, za které se odemykají nová auta a polepy na ně. Mezi nastavením najdete i možnost nastavení poškození auta. To je ve výchozí podobě pouze kosmetické, lze jej však přepnout na aktivní. V praxi to pouze znamená po nárazu těžší řízení a omezený výkon motoru, nic sofistikovanějšího nehledejte (vzhledem k arkádovosti hry to dává smysl). Denní doba a počasí jsou v kariéře pevně dané, nastavit je lze pouze v režimu Free Race, do nějž se vám odemykají tratě pravě během kariéry.

Kdy že ta hra vyšla?

Zmíněný první dojem při uvítacím závodu se týká i grafického kabátku hry. Ta má na PC při prvním spuštění nastavenu „kvalitu“ rozmazání na Ultra, což hru, pravda, rozmazává naprosto dokonale, vypadá to však naprosto otřesně. Co nejdřív tedy vypnout! Uvidíte totiž pak, že ve hře jsou dokonce i nějaké textury. Nějaké. Zázrak se nekoná. Gravel běží na Unreal Engine 4, což je ve správných rukou velmi silný nástroj, jak dokazuje např. Hellblade: Senua’s Sacrifice nebo čerstvě odložená PS4 exluzivita Days Gone. Milestone však takové ruce nenašli, protože jediné, co na hře vypadá jako z roku 2017, jsou sluneční paprsky a jejich odrazy ve vodě a na karoseriích. To totiž umí Unreal 4 i bez toho, aby na něj kdokoliv sáhl. Zbytek hry se kvalitou grafického zpracování vyrovná tak maximálně již tolikrát zmiňovanému DiRTu 3 z roku 2011, přičemž světla aut jsou v Gravelu zpracované naprosto tragicky – externí kulaté reflektory na náraznících jsou čistě bílé plochy, a o parabolách továrních předních lamp ani nemluvě. Samotné modely aut jsou, stejně jako vlastně celá hra, o zhruba jednu generaci konzolí pozadu, a porovnání např. s Forzou nebo Project Cars ani nemá smysl. Proto také běží na postarší i5 3,2 GHz, GTX 1060 6GB a 16 GB RAM na kompletní Ultra nastavení (až na ten bloom, samozřejmě) bez jediného záškubu.

A v šedi zůstává…

Co říci na závěr? Na začátku článku jsme si položili otázku, zda se Milestone překonalo. Bohužel nikoliv, máme tu další průměrný titul, který zrovna nehýří obsahem, a ten, který v ní je, je tak nějak typicky milestonovsky průměrný. Za cenu 50 € se rozhodně nejedná o výhodnou koupi. Lépe uděláte, pokud si koupíte jakýkoliv díl série DiRT (kromě Showdown…), anebo si počkejte na Steam slevy. Přiměřená částka je dle mého soudu okolo 20 €.

Klady

- Zpracování tahu motoru
- Nabídka vozů
- Vcelku příjemný jízdní model
- Běží na slabších strojích

Zápory

- Malá motivace k postupu kariérou
- Nevýrazné a nehojné tratě
- Zastaralé grafické zpracování
- Poměr cena/výkon
- Špatné zpracování charakteru aut

Hodnocení: 62 %