Zavřít reklamu

Devil’s Third – Recenze

Nintendo konečně vydalo Devil’s Third! Stálo to ale za to?

4. 9. 2015    

Recenzovaná verze: Nintendo Wii U (hra je exkluzivním titulem této konzole)

Na Devil’s Third jsem se těšil poměrně dost. Ačkoliv se ozývaly hlasy, že hra je dost podivného ražení a že až vyjde nebude stát za nic, tak i přesto jsem se těšil, že by mohlo jít o zajímavý titul pro Nintendo Wii U. Akčních her pro tuto konzoli příliš mnoho nevychází. Pojďme se tedy podívat na to, zda má smysl se touto hrou zabývat.

Ruský Ivan zachraňuje USA

Příběh asi netřeba hledat. Ten tu zkrátka téměř není. Je tu jakýsi výplach nějakého pokusu o čehosi. Hlavním hrdinou je ruský terorista Ivan (ano, myslíme to vážně), který je zavřený ve věznici a upřímně dle toho jak to tam má zařízené by snad bylo i lepší kdyby v ní zůstal. Jeho úkolem je zabránit svým bývalým parťákům v tom aby zlikvidovali USA. Zápletka jak noha. Hlavní hrdina totální pablb, nezajímavá hrouda svalů, která má akorát za úkol zlikvidovat vše co mu přijde do cesty a v podstatě nic dalšího vás nezajímá. Pak už je jdete a vnímáte to tak, že se musíte prostřílet do konce hry. Hrdinovi pohledy do minulosti jsou zde spíše jako trýznění hráče.

Nedá se to příliš pochopit, ale hra je na primárním ovladači konzole Wii U téměř nehratelná. Ovladač je pro tento typ hry absolutně nevhodný. Reakce jsou na něm příliš pomalé a k tomu si přičtěte úžasně nemotorného hlavního hrdinu. Pomalá hrouda svalů která si to pomalu šine dopředu, sem tam se někde kryje a střílí. Hratelnost je tedy rovněž úchvatná. Naprosto fascinující jsou u ovladače vibrace, které vás budou vytáčet během chvilky do běla. Protože ve chvíli kdy ovladač zavibruje, tak máte pocit že se vám snaží za každou cenu z ruky. Zřejmě aby sám upozornil na kvality dané hry.

Bouchačka a katana

Tedy jde se na věc. Do ruky čapnete pistoli a jdete. Ačkoliv má hra souboje na blízko, většinou budete stejně střílet a to je asi tak celé. V prvních dojmech to může působit tak, že Nintendo vstoupilo odvážně do akčních vod a servíruje nám vlastní Gears of War. Zdání brzy klame a vyšumí, neboť zjistíte, že nepřátelé se stále generují a nabíhají na vás v zástupech, které nemají žádný smysl a řád. Jste tedy v podstatě na jatkách, kde si stačí stoupnout a sypat jeden zásobník za druhým.

Kromě standardních soubojů jsou tu také boje s bossy, kdy máte za úkol nějak sofistikovaně sundat většího soupeře. Sofistikovaným způsobem je zde myšleno že vezmete všechny bomby a naházíte mu je pod nohy, vezmete kulomet a vysypete do něj vše co máte. Až si hra uvědomí že boss měl již dávno zemřít, tak jste prostě vyhráli. Hurá, sláva, boss byl poražen a vy si připadáte nepatřičně. Souboje s bossem kdy mu střílíte pět minut do hlavy už jsou dávno otázkou minulosti a nebo bizarností jako je Soldier of Fortune. Tohle zkrátka ne!

Hanba mluvit a hrát

U této hry nám nejvíce vadí to že nepřináší nic co bychom neviděli už někde jinde a to navíc před mnoha lety. Tragédie! Docela dost přemýšlím o tom, koho vlastně donutili tohle vydat na konzoli která si na tyto hry vůbec netroufá a hlavně je snad nejméně vhodná pro takovýto titul. Publikum Nintenda je přeci jen naladěno na jiné kousky a obávám se že tento titul nebude přijat s otevřenou náručí.

Grafická stránka je jednoznačně zastaralá o tom zkrátka není pochyb. Přímo ve hře mi to až tolik nevadí. Modely postav a celkové zpracování jsou sice na úrovni raných her pro Playstation 3, ale i to by se dalo odpustit kdyby zkrátka hratelnost nebyla tak strašná. Jenže teprve v cut-scénách pochopíte, co je to pravé vizuální peklo. Videa jsou učiněný horor. Takhle bídné zpracování jsem už dlouho v ničem neviděl. O hudbě nemá smysl se zmiňovat, žádné lahodné doprovody vás nečekají.

Krok do neznáma a možná spíš do h….

Hra trpí na různé neduhy, jako je neustále zlobící kamera, propady famerate či mizející textury. Ačkoliv hra běží na Unreal Engine 3, tak zde chybí jakákoliv snaha a také optimalizace. Skoro to vypadá jako kdyby v průběhu vývoje docházely peníze a tak se šetřilo a šetřilo a na chudáky testery již nezbylo.

Ačkoliv se to může zdát šílené tak hra nabízí také multiplayer. Zde si opravdu ťukám na čelo, jak to vůbec mohlo projít? Hra je naprosto šílená už v singleplayeru, natož se o tu nesmyslnost dělit s ostatními. Nehledě na to že v podstatě není s kým hrát. Nintendo je vůbec v online službách 100 let za opicemi, které bylo před opicemi. Hrůza, děs, hanba a bída. V multiplayeru je tu snaha o nějaký slabý příběh, kdy se hráč dostává na stranu jedné z frakcí aby pomohl v boji, není to zajímavé ani tak jako hlavní kampaň a dost pochybuji o tom že multiplayer vůbec někdo bude zkoušet.

Devil’s Third je bohužel tragédie. Zoufalý pokus o to, aby se na Wii U hráli také akční hry. Je to tuctová, zoufalá hra, která je bez špetky originality. Sypat kvanta zásobníků do nepřítele je už dávno z módy. Upřímně se nedá očekávat, že by hra nějak významněji uspěla.

Hra Devil’s Third nenabízí žádnou formu české lokalizace

Klady

- střelba

Zápory

- multiplayer
- zpracování
- stereotyp
- hratelnost
- příběh

Hodnocení: 35%