Dark Souls 2 – Recenze

Dark Souls 2 se drží v kořenech svého předchůdce a přináší opět pocity zmaru a zoufalství. Jak dopadla hra v naší recenzi?

19. 3. 2014   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 3

Ačkoliv jste možná předchozí Dark Souls nehráli, dá se předpokládat, že jste o něm alespoň slyšeli. Jedná se skutečně asi o nejtěžší hru, společně s Demons Souls, jaká kdy byla vytvořena. V tomto trendu pokračuje i Dark Souls 2, které se právě dostalo na pulty prodejen. Dokázali autoři i přes absenci svých hlavních vývojářů naplnit tento cíl?

Hardcore na druhou

Přiznám se, že první hru z univerza – Demons Souls jsem příliš nehrál. Připadala mi extrémně náročná a složitá. Bohužel ani první misi se mi nepodařilo dokončit. Zřejmě i proto, že během celé mise hra nemá žádné checkpointy. Dark Souls bylo již o něco snazší a k hráčům přístupnější. Díky tomu se mi jej nakonec podařilo i dohrát a musím uznat, že nakonec to bylo jedno z nejlepších RPG jaké jsem kdy hrál.

Od Dark Souls 2 jsem očekával to samé a s nadšením jsem tedy spouštěl i nové dobrodružství. Od příběhu jsem nic nečekal, ten zde hraje velice podřadnou roli, stejně jako v předchozí hře. Jde jen o to s v podstatě dostat na konec a najít lék na svůj problém. A tím je vaše nesmrtelnost v podobě takové, že jste v podstatě nemrtvý. Úvod je zde minimální a v podstatě během chviličky se ocitáte přímo ve hře, která vám nic nevysvětluje a nechá vás v tom doslova vyráchat až po uši.

Člověk, přízrak nebo nemrtvý?

Na začátku se zhostíte role člověka, buďto ženy či muže, dle vašeho uvážení. Dále mu zvolíte nějaké to povolání, které dosti ovlivní jeho samotné proporce. Já osobně dávám přednost klasickému válečníkovi, neboť se mi nikdy nedařilo solidně hrát za mágy. Musím však uznat, že v prvním díle (a jde to i v druhém), vás může někdo napadnout či vám naopak pomoci ve vašem světě. Díky tomu zjistíte, že pokud je s vámi nebo proti vám velice schopný mág, nepotřebuje nabušené zbroje a dokonalé meče, stačí mu jen jeho ruce a dostatečná mana. I v takovém případě můžete velice efektivně zemřít.

Ve hře není žádná mapa, nic co by vám řeklo, co máte dělat dále. Narazili jste na dveře a nevíte kde najít klíč? Váš problém. Nikdo vám neporadí. Zkrátka chodíte po světě Drangleicu a hledáte jej. Autoři poněkud předělali systém checkpointů, tedy bonfirů. Opět rozsvěcíte záchytné ohníčky, u nichž se pak znovu objevujete. Bonfiry zde působí jako ústřední místa nebo lépe řečeno výchozí body. U nich máte klid a bezpečí. Doplňují vám životy, Estus lahve (doplňují životy v boji), také zde navracíte své postavě její smrtelnost. Ta vede k tomu, že vám padá více zkušeností za padlé nepřátele a také máte plné životy k dispozici.

Smrt je vaším přítelem

Pokud zemřete, tak se objevíte znovu jako nemrtvý. Tím pádem je nutné se buďto přes human effigy vrátit znovu do života. Těch máte však velmi málo a budete jimi raději šetřit. V takovém případě počítejte s tím, že vaše životy budou menší a pokud budete umírat stále dokola, tak se postupně sníží až na polovinu základní hodnoty. Co se týká zvyšování levelu, tak tato možnost je tu skrze jakési speciální NPC, ke kterým se pomodlíte a dostanete možnost zvýšit level. To mi poněkud vadilo, neboť v prvním díle máte tuto volbu přes Bonfire a ve dvojce jsem ztratil zkušenosti asi na tři levely jen proto, že jsem nevěděl, kde mám své zkušenosti (potažmo duše) utratit. Největší novinkou bonfirů je možnost se k většině z nich teleportovat a ušetřit tak naběhané kilometry. Asi je také dobré zmínit, že po přisednutí k Bonfiru dojde k obnovení všech padlých nepřátel v lokaci, kromě velkých bossů.

Díky tomu že vás hra nijak nenavádí, tak dochází k tomu, že se dostanete do úzkých. Zkrátka vás hra někam nechce pustit anebo je problém že přes danou lokaci se nelze s aktuálními statistikami dostat dál. Není totiž žádnou výjimkou, že přijdete do místa, kde se na vás vtrhnou čtyři nepřátelé a udolají vás. Ostatně hra si pořád zakládá na tom, že jsou nepřátelé poschovávaní za rohy a ve stínech. Tyto výpady vás mnohdy překvapí a mnohdy i zabijí. Pokud jde o bosse, tak ti jsou opravdu parádní, drsní, přesto ale méně nápadití než v Dark Souls. Dvojka působí proti jedničce v některých ohledech trochu vyčpěle a hned uvedu proč.

Level-design poněkud zevšedněl

Dark Souls 2 se odehrává v Drangleicu, což je další velká část světa v Dark Souls. Dragleic byl známý zejména draky, které jsme v jedničce viděli pouze příležitostně. Po staletích však říše padla a nyní je vše v rozvalinách a obývají tento kraj všemožné zrůdy. Lokace jsou tedy na první pohled velice zajímavé a poměrně i rozsáhlé. Jak se ale ukazuje na bližší pohled. Nejsou tak zajímavé, jak se prvotně zdají. Záhy totiž zjistíte, že leveldesign není až tak nápaditý jako tomu bylo v prvním díle a to mě na Dark Souls 2 vadí asi ze všeho nejvíce.

Grafické zpracování Dark Souls 2 je pro mě osobně trochu zklamáním. Oproti prvnímu dílu bylo přislíbeno, že se dočkáme lepších textur a vyššího rozlišení. Vyšší rozlišení se koná, nicméně lepší textury podle mého názoru už vůbec. Dle mého bylo jemně vylepšeno jen nasvícení hry a jinak vše zůstalo v podstatě stejné. Neshledal jsem větší rozdíly, a to i při detailnějším zkoumání. Pokud jde o hudbu, tak ta je stejně skvělá jako tomu bylo u předchozího dílu, jen si občas hra řekne, že teď se jí hrát nechce a hrajete tedy jen za doprovodu vašich kroků. Tyto potíže však měl i předchozí díl.

Co však zůstává v Dark Souls 2 dokonale zachováno, tak to je atmosféra samotné hry. Ta je zkrátka dokonalá. Lepší byste jen hledali. Pocity zmaru, beznaděje, frustrace a strachu jsou plně na místě. Nemůžete si být jisti ničím, jen tím že rozhodně zemřete a mnohokrát. Upřímně Dark Souls 2 může vyvolávat až depresivní stavy, neboť není neobvyklé, že v zoufalé snaze se dostat z ponurých kanálů, budete umírat stále dokola a žádná spása bohužel nepřijde.

Dark Souls 2 není úplně dokonalé, ale svému předchůdci rozhodně nedělá ostudu. Hra nepřináší příliš změn, ale to jí vůbec neubližuje. Dokonalá hardcore hratelnost zůstala zachována a díky tomu je i druhé Dark Souls světlou výjimkou mezi RPG hrami. Mě osobně však oslovil první díl více. Musím však doporučit hru pouze těm, kteří mají zkušenosti s předchozí hrou anebo mají pevné nervy. Pro ostatní bude Dark Souls 2 cestou do pekel a velkým zklamáním.

PC verze se chystá k vydání 25. dubna letošního roku.