Zavřít reklamu

Bloodborne – Recenze

Dlouho očekávaný hit pro PS4 konečně vyšel. Hardcore RPG Bloodborne v naší recenzi!

24. 3. 2015    

Recenzovaná verze: Playstation 4 (hra je exkluzivním titulem této konzole)

Je to tu! Dlouho očekávaný okamžik nadešel. Od tvůrců brilantních titulů Demons Souls a Dark Souls dorazila další hra, která je předchůdcům v lecčems podobná. Tentokrát se From Software vyvarovali ikonického přídomku Souls a stvořili Bloodborne. A právě Bloodborne je dalším koněm zejména pro Sony vzhledem k propagaci a prodejům PS4. My se podíváme na to, zda má smysl tomuto titulu věnovat čas anebo je jej třeba uvrhnout do zapomnění.

Vítejte v Yharnamu

Už dostupné materiály dávají vědět, že tentokrát se přesuneme přece jen do méně známého prostředí. Zatímco Dark Souls nám nadělilo fantaskní středověký svět Drangleic. Bloodborne s největší pravděpodobností (stále se vedou dohady o tom, zda nejde o stejný svět v jiné době), nás zavede do jiného světa, a to konkrétně do města Yharnam.

Yharnam je rozsáhlé a neskutečně podivuhodné místo. Obrovské město nesoucí se v gotickém stylu, které v sobě nese nádech tajemného hororu a dávno zapomenutých křivd. Stylizací hra dost připomíná Vanhelsingovské univerzum. Ostatně i samotné postavy a vybavení ve hře působí dojmem, že oproti Dark Souls jsme se o pár století posunuli vpřed. Jenže místo aby se svět stal lepším místem, o to horší je nyní.

Noční můra začíná

Připravte se na absolutní noční můru. Prostředí vám nedá vydechnout a smrt číhá v každém rohu. Vy do tohoto světa vstupujete jako bezejmenný lovec. Lovec běsů a nočních můr. Hra opět disponuje zajímavou mytologií, která se rozšiřuje a osvětluje až společně s vaším postupem hrou. Samotný příběh ve hře nehledejte. Není vyprávěn totiž klasicky jako v jiných hrách. Veškeré střípky a informace si musíte totiž dohledat skrze svitky a vyprávění jiných postav. Ono se dá říct, že mnoho drobností si musí každý tak nějak vysvětlit po svém.

Začátek hry je kapitolou sám o sobě. Zatímco u jiných her si projdete prologem a naučíte se jednotlivé prvky, tak v Bloodborne vám nikdo nic vysvětlovat nebude. Jste vrženi do čirého šílenství a poperte se s tím jak chcete. Dopředu upozorňuji že první dva bonfiry jsou jediné dva body, které uvidíte po dobu zhruba tří až čtyř hodin. Bonfire je zde vyobrazen jako modrá lucerna. Jedná se o místo u nějž hru lze uložit a získat tak další checkpoint. Co mám možná autorům trochu za zlé, tak je systém cestování. Nelze od bonfiru zvolit lokaci, ale je nutné vrátit se do Hunters Dream  a teprve odtud zase do jiné lokace. Poněkud zbytečné.

Jde o to, že jakmile se dostanete k tomuto druhému checkpointu, tak máte možnost si otevřít cestu k prvním dvěma bossům. Bohužel je zde zádrhel v tom, že ačkoliv se jedná o začátek hry, tak u něj strávíte dost času. Oba bossové jsou v samém počátku opravdu nároční a pokud se vám nepodaří je porazit, tak budete stále procházet tu samou lokaci – znova, znova, znova, znova a znova a pak ještě znova. Samozřejmě je zde možnost se trošku před soubojem vylepšit, ale zisk zkušenostních bodů také nebude procházka růžovým sadem.

Lovec nebo kořist?

Nepřátel je ve hře mnoho a to i typově. Půjdou po vás šílení vesničané Yharnamu, dost připomínající ty z Resident Evil 4. Dále to budou psi, pavouci, obři, čarodějnice, hadi, vlkodlaci a mnoho dalšího. Autorům rozhodně nedochází inspirace a některé výjevy jsou opravdu děsivé. O to horší jsou pak bossové. Těch je ve hře taktéž slušná řádka a rozhodně se s vámi mazlit nebudou. Ze všech her od From Software jsou zde bossové asi nejtvrdší. V Bloodborne se vám běžně stane, že budete s bossem v aréně i dobrých 15 minut a nakonec jej neudoláte. Nehledě na to, že bossovi většinou stačí dvě rány aby vás odeslal k nejbližšímu bonfiru. O to těžší je boj kvůli tomu, že hru nelze nijak pozastavit. Pause mód tady není.

Za každého padlého nepřítele máte zkušenostní body. Tentokrát nejde o duše, ale o jakousi esenci krve, kterou potřebujete k tomu, abyste mohli vylepšovat jak postavu, tak i vaše zbraně a další dovednosti. K tomu abyste mohli upgrade provádět potřebujete odcestovat skrze bonfire do oblasti s názvem „Hunters Dream“. V této snové části je vaším rádcem a průvodcem místní tajemná žena u níž také vylepšujete vaše dovednosti. Podobně jako tomu bylo u Emerald Herald v Dark Souls 2. Tato žena je však pouze obří panenkou.

Stejně jako ona si ale budete připadat i vy, jelikož si vás vaši nepřátelé velmi snadno povodí. Náročnost hry je opravdu na pováženou. V poslední době jsem se s tak náročným titulem, vážně nesetkal a obtížnost se mnohdy rovná tomu, co jsem kdysi zažíval u první hry tohoto typu – Demons Souls. Pro mnohé bude změna i samotná výbava lovce. Místo klasických mečů totiž budete využívat spíše různé sekáčky a sekery.

Vybav se! I tak ale zemřeš!

Pokud jde o ikonickou sekeru, která byla prezentována snad na všech videích, tak ta se dá pochopitelně zlepšovat, což znamená že s ní klidně můžete projít celou hru. Tu můžete používat ve dvou variantách. Buď jí máte zavřenou a tak se stává smrtící nablízko, anebo ji můžete rozevřít a využívat ji na dálku, takže vaši nepřátelé schytají pár ran, aniž by se k vám dostali blízko. V druhé ruce pak máte pistol. Ta je spíše doprovodnou zbraní a pálíte s ní jen v případě že jste od nepřítele daleko či potřebujete nepřítele srazit na kolena.

K rychlému využití si můžete nastavit pár předmětů, jako jsou molotovy či další ozdravné prostředky. V průběhu hry se snadno můžete oživit anebo vystřelit. Nicméně v základu můžete mít maximálně 20 lahviček životů  a 20 střel z pistole či pušky. Ve chvíli kdy zemřete, tak se vám tyto lahvičky doplní jen v případě že jich máte nasbíráno nad 20. A dokud tedy máte nasbíráno přes, hra vám je doplní automaticky. Ve chvíli kdy dojdou tak už se vám obnovovat nebudou a vy musíte sbírat cestou. To samé platí o nábojích.

Pro mnohé bude velkým nezvykem absence krytí. Tedy pro pořádek. Ve hře je pár štítů, ale váš lovec je spíše stavěn na úskoky a útoky. Buďto sečnou zbraní anebo pistolí, které jsou ve hře také poměrně novinkou. Štít ale zpočátku nemáte, a tak jen uhýbáte a uskakujete. Takže na první bosse si musíte vystačit jen s rychlými manévry.

Brilantní atmosferické podání

Stejně jako v předchozích titulech vás hra nijak nepřipraví na to, co vás vlastně čeká. Díky tomu se musíte sami starat o své přežití. Nicméně je nutné dodat, že většina předmětů vám napoví k čemu se využívají. Rozhodně tu nenarazíte na složitosti jako v Dark Souls, že dokud předmět nepoužijete tak nevíte k čemu slouží. Vše tu má svůj jednodušší a prostší řád.

Na první pohled se může zdát že se vše odehrává jen ve městě Yharnam, ale v pozdější fázi hry navštívíte i různá jeho zákoutí a dostanete se i mimo zástavbu. Kupříkladu čarodějnický průsmyk, tajemný les či odlehlý hrad. Lokací je ve hře spousta a navíc budete objevovat i skryté, na které narazíte třeba i náhodou. Stejně jako v Dark Souls platí, že Bloodborne má spoustu překvapení.

Zpracování hry je dechberoucí. Zpočátku se vám bude zdát, že jde jen o vylepšený engine z Dark Souls, ale je vidět že autoři zapracovali na všem, co se dalo. Hra přináší dokonalou hru světel a stínů. Díky novému enginu tak vynikají detaily, které mělo již Dark Souls, ale nebyly tak propracované a hůře viditelné. Textury jsou nyní konečně ve vysokém rozlišení a například i oblečení hlavního hrdiny se chová poměrně věrohodně. Poněkud zamrzí fakt, že mrtvé nepřátele stále trochu divně kopete před sebou, jako tomu bylo u předchozích titulů. Z hlediska fyziky to působí podivně. Mírná drobnost které hře musím vytknout, jsou nahrávací časy. Pokud zemřete tak vás hra nechá čekat zhruba 15 vteřin, pokud by toto šlo nějakým patchem zrychlit, tak se zlobit nebudu.

Online v offline

Zvuková kulisa Bloodborne je taktéž brilantní. Není co vytýkat. Zejména s prostorovým zvukem si hru užijete plnými doušky. Mnohokrát budete mít pocit, že byste se měli ohlédnout, neboť slyšíte nějaké štěkání či čmuchání v horším případě i rozzuřené kroky. Samotná hudba je pak skvost, ať už se jedná o jakoukoliv skladbu. Zejména při soubojích s bossy si vaše uši přijdou na své.

Hra pochopitelně podporuje i kooperační hraní. Bohužel i přesto, že jsem měl přístup k serverům, tak jediné pomoci které jsem se při testování dočkal byla možnost využití offline spolubojovníka a poté možnost čtení zpráv od hráčů, kteří je pro vás zanechali. Přímo s živým spoluhráčem se mi zatím nepodařilo spojit. Vidím to tak, že hra tuto možnost nabídne zřejmě lépe až po vydání hry, neboť má nyní přístup k serverům minimum lidí.

Bloodborne je přesně tou noční můrou kterou ale chcete zažít. Jedná se podobně jako v Dark Souls o dokonalý příklad toho, že skvělé hry ještě existují i dnes. Problémem samozřejmě je, že hra není určena všem a zejména pro ty co nemají trpělivost, rozhodně určena není. Bloodborne je dalším titulem, který by vám neměl chybět v případě vlastnictví konzole PS4. Pakliže konzoli nemáte, tohle je jeden z kandidátů na to, abys vás přesvědčil k jejímu zakoupení.

V době sepsání recenze bylo odehráno zhruba 15 hodin, tudíž v ní není zahrnuto zdaleka vše.

Bloodborne neobsahuje žádnou podobu české lokalizace.

Klady

- zpracování hry
- atmosféra
- hratelnost
- délka hry

Zápory

- delší nahrávací obrazovky
- chybí cestování

Hodnocení: 97%