Assassins Creed 3 – Recenze PC verze
Zapomeňte na Altaira i Ezia. Nový svět přináší nového hrdinu a spousty novinek. Nebo ne?
12. 12. 2012 Vytukej - Redakce
Assassins Creed 3 veskrze představuje největší změnu série, jaká naposledy nastala, když se Ubisoft odhodlal přejít z období křížových výprav do vrcholící Italské renesance. Regulérní třetí pokračování nás zavede do Severní Ameriky a vpraví hráče do příběhu Connora Kenwaye, či chcete-li Ratohnhake:tona. Ubisoft sliboval velké množství změn a posun od přece jen již poněkud zkostnatělého konce Eziovy ságy. Bohužel místo toho se mi dostalo do rukou dostalo malé zklamání. O tom ale později.
Sám sebe považuji za fanouška celé Assassins Creed série, i přes to, že se mi poslední díl, tedy AC Revelations příliš nelíbilo a přišlo mi spíše, jako snaha Ubisoftu umlčet fanoušky, dokud nevyjde regulérní třetí díl. Právě u něho jsem podlehl podbízivým PR řečem vývojářů o revolučnosti jejich dva roky vyvíjeného počinu a nadšeně se pustil do hraní. Hned od počátku je na hře vidět práce téměř tisícovky lidí i její monumentálnost, jež nás okázale během první sekvence vrhne do příběhu, který je díky zvratům sám o sobě důvodem proř titul hrát. Pokud jste ovšem čekali trailery značně propírané dětství Connora Kenwaye, nejspíše budete stejně jako já příjemně překvapeni. Hned několik sekvencí, kdy zvláště pak ta první se nenechá zahanbit ani největšími hollywoodskými blockbustery totiž budete hrát za Connorova otce, Haythama, rodilého Angličana, jehož do rozbouřené Ameriky přinesou jisté povinnosti. Právě zde si u mě vysloužil Ubisoft značné plusové body, jelikož se rozhodl nespoléhat pouze na osvědčené začátky dvou předchozích hrdinů a postavil fanoušky před svěží začátek příběhu a spoustu otazníků.
Spousta novinek?
Také ovšem začíná má série výtek. Příběh, v němž mimojiné potkáme například Benjamina Franklina nebo George Washingtona sledující Haythama Kenwaye, totiž slouží především jako lineární tutorial, který se následným přesunem na Connorovu linku protahuje na téměř polovinu hry, což je u titulu dělaného dovolím si říci i díky číslici 3 na obalu, pro stávající fanoušky série, kteří si většinu věcí jsou schopni, zvláště když jsou některé z nich automatizovány nebo úplně odebrány vybavit během jedné, či dvou sekvencí. Místo toho tak hráč musí doslova protrpět perné začátky v šedém a nevýrazném Bostonu. Ten je jedním ze dvou velkým měst (druhý je New York), jaká se ve hře objeví a zapomínat nesmíme na Frontier, tedy divočinu, jež je ovšem kapitolou sama o sobě. Jak jistě víte, Connor je syn Brita a Indiánské ženy, u jejíhož kmene je následně vychováván. Díky tomu hlavní charakter umí šplhat po skalách i stromech, lovit pomocí osvěžujících miniher, stopovat a celkově má jiný styl boje, než například Ezio nebo Altair.
Nebudu prozrazovat příliš věcí z příběhu, jen načrtnu, že časem se vám v rámci úkolů odemkne hned několik možností, jak trávit čas ve formujícím se USA. Povětšinou jde o krátké úkoly typu, zbav se výběrčích daní,což většinou skončí u vyvraždění poloviny vojáků ve městě, nebo pomáhání obyvatelům a ve frontier poté krom lovu a náhodných misí, kdy se hrdina například přidá k procházející skupině lovců nebo pomůže napadeným dobyvatelům této divoké krajiny. Vrcholem poté jsou námořní mise, jež jsem si vyloženě užíval. Bohužel úkoly ve městech jsou z velké části nudné a nějakého rozptýlení nebo navýšení obtížnosti se dočkáte až v divočině. Ovšem i zde se neustálé lovení a pomáhání brzo omrzí, alespoň v mém případě částečně díky přepracovanému ekonomickému systému. Pryč jsou časy, kdy jste s Eziem kupovali Coloseum a zlepšovali ekonomiku Říma spolu s tíhou vlastního měšce. Vše nahradilo postupné vylepšování sídla, jež je na hru podobného zaměření troufám si říci nepřiměřeně komplexní a složité, což nemusí být na škodu, ale především je v zásadě k ničemu. Obchodů je totiž poskrovnu, jejich sortiment poměrně mizivý a částečně také zbytečný, jelikož rozdíly mezi zbraněmi jsou velmi malé. Snad jediné, co jsem občas byl nucen koupit jsou šípy a střelivo. Léčivé nápoje jsem ani jednou nevyužil díky neblahému prvku, který se do Assassins Creed 3 vplížil z FPS, tedy automatické regenerace zdraví. Částečně díky němu se mi ve hře podařilo umřít pouze jednou a to při pádu do hlubokého údolí a ne v přímém boji.
Konec pobíhání po střechách
Pokud máte na série Assassins Creed rádi především volný pohyb po městě, který byl v minulých dílech zvládnut naprosto bravůrně, hra vás možná trochu zklame. Sice nabízí dvě města, ale ani jedno není příliš velké, ale především trpí dvěmi nešvary. Tím prvním je samotná architektura. K autorům sice směřuje pochvala za to, že se snažili udělat víceméně realistické prostředí pro hráče, ale díky tomu domy i města vypadají fádně, velice podobně a neupoutá vás ani žádná pamětihodnost, snad krom Bostonského přístavu. Navíc pohyb napříč městem pouze po střechách je také nemožný a po pár hodinách hraní rychle zjistíte, že kůň je ta nejcennější komodita v celé hře (ve frontier dvojnásob). Pryč jsou totiž úzké uličky s bezpočtem zatáček a možností na pokračování v cestě. Americká města mají široké ulice a i mezery domů jsou někdy tak velké, že jste nuceni seskočit a pokračovat pěšky.
Nějaký rychlejší pohyb, pokud zrovna nesedíte na koni vám ale znemožní i vojáci. Na střechách je jich hojné množství a během pár sekund bez rozmyslu volají na poplach a ani na zemi není AI o moc lepší. Vojáci jsou bez ohledu na věk i postavení většinou rychlejšími běžci než vy, navíc až s potměšilou zálibou začnou střílet do vašeho koně, jakmile se k němu jen na krok přiblížíte. Na druhou stranu infiltrace pevnosti a podobné mise jsou díky značně podezíravější umělé inteligenci alespoň větší výzva, za kterou budete Ubisoftu děkovat a občas i nadávat. Jak jsem naznačil, změn se dočkal i bojový systém. Jestli ovšem k lepšímu je nejspíše na každém z vás. Souboje jsou opravdu více akčnější, rychlejší a Connor, potažmo Haytham má v zásobě spoustu nových komb i specifický styl boje. Naopak mi nevyhovuje bezdůvodná změna ovládání některých skvěle fungujících prvků z minula a snad i brutalita, která jde leckdy až za únosnou míru. Přece jen, jako asasín by se hlavní hrdina měl alespoň trochu krotit a místo pěti brutálních seků tomahawkem do obličeje prokázat svým předkům i řádu nějakou úctu. Příliš mi nesedly ani takzvané Eye Candy momenty, tedy nejrůznější zpomalené záběry, které i přes to, že jsou velice efektní dost častou vytrhnou hráče z tempa celéhé souboje.
Nový engine, staré problémy
Jednou z nejvíce prezentovaných novinek na Assassins Creed 3 je i značně vylepšená verze enginu AnvilNext, kterou ve hře Ubisoft poprvé použil. Musím uznat, že například oproti AC: Revelations se jedná zvláště u detailů o velký skok. Například pohyb ve sněhu nebo velké bitvy, či scény s velkým počtem NPC vypadají mírně řečeno dobře, ale i tak je na hře patrný otisk současné generace konzolí. Textury velkých ploch, jako opevnění místo bytelné kamenné hradby někdy vypadají spíše jak papírové kulisy, bugy po prvních pár misích možný vlivem pathe částečně odezněly a na všezahalující mlhu jsem i přes nejvyšší nastavení grafiky již vcelku zvyklý, i když se nemohu ubránit dojmu, že za Eziovy éry začínala podstatně dále. Oceníte ale i přírodu, která je na venkově skvěle vykreslena a díky změnám počasí i ročních období nabízí neustále něco, nad čím se pozastavíte. Spoustu kladných bodů musím příčíst i Lorne Balfeovi, který se překonal a přinesl vynikající soundtrack, jež vás neustále doprovází a skvěle dovede vystihnout změnu tempa hry nebo příběhový zvrat.
Na Assassins Creed 3 naleznete desítky negativ a mnoho věcí, za něž lze hru strhnout. I přes to ale budete pokračovat v hraní, jelikož titul má také mnoho skvělých částí. Ať již jde o tradičně dobrý příběh obohacený o velké zvraty, skvělý soundtrack, velké bitvy nebo divočinu, kterou si oblíbíte daleko více, než města. I tak si ale troufám tvrdit, že v přímém srovnání s předchozími díly by Assassins Creed 3 prohrálo.