Zavřít reklamu

Alan Wake – Recenze

Hororová recenze hry Alan Wake!

11. 6. 2010    

Že ve Finsku nejsou jen kvalitní hokejisté a špičkoví výrobci mobilních telefonů ví hodně lidí. Že jsou ale Finové úspěšní na poli videoher do roku 2001 nevěděl nikdo. Do té doby po neznámém studiu Remedy neštěkl ani pes. S příchodem charismatického noar hrdiny Maxe Payna se ale vše změnilo. Rokem 2003 a druhým dílem strastiplného příběhu bývalého newyorkského detektiva Maxe Payna si vývojáří z Remedy jen pojistili své dobré jméno. Možná právě proto přišlo v roce 2005 oznámení. Přesně tak, nyní je už řeč o hře Alan Wake, na kterou, aniž to většina jeho hráčů tuší, jsme čekali přes pět dlouhých let vývoje. Bavil-li vás Max Payne, svoji ponurou a děsivou atmosférou si místo ve vašem herním srdci získá určitě i Alan Wake – psychologický akční thriller, který je videohrou po stránce příběhu tak kvalitní, že by se za ní nestyděl kdejaký film, seriál, či kniha.

My name is Alan Wake. I´m a writer

V Remedy mají zkrátka New York rádi, a tak je hlavní postava – Alan Wake, taktéž newyorčan. S pěkným bytem, nádhernou manželkou a vlastně žádnými starostmi. Alan Wake je totiž spisovatel a nutno říci, že velmi úspěšný. Nebylo by to ale ono, kdyby slavného spisovatele neopustila múza. Krize je natolik silná, že Alan nedokáže napsat ani slovo, což ho po právu velmi zneklidňuje. Na popud jeho ženy se tedy vydáváte na venkov, do zapadlého městečka Bright Falls. Vše už ale začíná ještě před samotným příchodem do města, kdy začíná mít Alan hrůzostrašné a děsivě reálné noční můry, které ale připisuje svým depresím. Vrcholem všeho je pak zmizení jeho vlastní ženy, což uvádí Alana v domnění, že nejde o noční můry, ale skutečné události. Příběh se postupem hry stále zamotává, stejně tak ale odpovídá na četné otázky. Kde je skryta pravda a co se doopravdy stalo, však začnete tušit, až na úplném konci hry. Alan v průběhu pátrání po své ženě nalézá stránky své knihy, jejíž psaní si ale vůbec nepamatuje, postupně mu ale dochází, že se dostal do příběhu, který sám napsal.

To je vražda, napsala

Celá hra je postavena na seriálovém stylu, hra je totiž rozdělena do 6 kapitol, přičemž každá obsahuje strhující konec, při kterém se už nemůžete dočkat další kapitoly. Ta začíná klasickým seriálovým shrnutím posledních událostí, takže i když si dáte od hraní pauzu, (což se při naprosto úžasném vtáhnutí do děje stane jen stěží), zpětně se vždy zorientujete v ději. Začátek každé kapitoly je pak pomalý a častokráte začínáte vzpomínkou na život v New Yorku, což nemá plnit jen funkci vycpavače děje, ale poodhaluje pozadí postav a vůbec veškerých událostí, kdy se často ptáte „Proč? a „Jak?“. Popisovat děj hry jakou je Alan Wake je vůbec ošemetná záležitost. Rozptyl celého příběhu, který je fantasticky napsán Samem Lakem se dá jen stěží srozumitelně popsat bez jakýchkoli spoilerů, proto mohu jen doporučit si tuto hru zahrát, protože po stránce příběhu byste hledali v současné době konkurenci jen s obtížemi.

Pětileté čekání při hraní hry poznáte často na grafické stránce, to by mělo vadit ale spíše těm nejnáročnějším pařanům. Navzdory dlouhému vývoji a malému týmu, se vývojáři vypořádali s tímto nedostatkem bravurně a tak si při menším zamhouření očí, nebudete moci na krásu města Bright Falls a především jeho lesnatého okolí vůbec stěžovat. Příjezd do města přes řeku je vůbec jednou z mála pasáží za svitu slunce, většinu hry totiž strávíte za svitu luny. Město a jeho obyvatele totiž nepostihlo nic většího než samotná temnota. Hlavní a vlastně i jedinou zbraní se tak stává co jiného než světlo. Tím ochromíte síly temna a nepřítele pak už odstraníte klasickou střelnou zbraní. Těch není zrovna mnoho a nábojů do nich také ne, krom těch střelných však můžete disponovat zbraněmi světelnými. Ultimátní zbraní tak netradičně není rotační kulomet, jaderná hlavice ani biochemické zbraně, nýbrž prachobyčejná vystřelovací světlice, která je ale jako jediná schopna zničit hned několik nepřátel najednou. K ruce pak přijdou i světlice, které pohodíte po nepřátelích a nebo dokonce oslepující granáty.

Do lesa jen s baterkou!

Obrovskou chválu si zaslouží autoři co se týče zpracování atmosféry, kdy se ploužíte lesem s baterkou v ruce, podpírající kolt s pár náboji. I přes již zmíněnou starší grafiku, které si puntičkáři všimnou právě v lesních pasážích hry, hra vyniká skvělým zpracováním světelných efektů, baterkou počínaje a světlicemi konče. Pět ódy by se dalo i na nepřátele, kteří sice moc rozumu nepobrali, po stránce animace a designu vám ale svým hrůzostrašným chováním a děsivým vzhledem často naženou husí kůži. Světlo ale ve hře není jen obranou proti nepřátelům, ale splňuje podstatu jakéhosi symbolu dobra. To v praxi znamená že společným jmenovatelem řešení všech problémů, překážek a pastí je právě světlo. Například pobyt pod pouličním osvětlením vás nejenom ochrání, ale dobije i potřebné zdraví, které se jinak v neutuchající tmě doplňuje hodně zvolna. Hratelnost je striktně lineární a i přes rozlehlejší herní prostranství vede vždy jen jedna správná cesta. Většinu času však budete trávit uprostřed lesů, což může po čase působit mírně stereotypně. Ztratit se v nich ani nikde jinde určitě nemůžete. V lesích stačí jen sledovat vyšlapanou cestičku a i v případě menší dezorientace vše vyřeší ukazatel, který zatáčku za zatáčkou ukazuje kudy máte jít. Jestli je až přílišná linearita na škodu, se dá soudit jen těžko. Při velkém důrazu na příběh, který je hlavním motorem celé hry, si ale osobně myslím, že je tomu tak jen dobře. Alan Wake je často neprávem stavěn jako odpověď na „soňácký“ Heavy Rain, což je jak po dohrání obou her zjistíte, hloupost. Obě hry si sice zakládají na silném a emotivním příběhu, v dalších neméně důležitých principech hry se však rozcházejí. Rozhodně se tedy nedá mluvit o „microsofťáckem“ Heavy Rain. Klasické srovnávání jablek s hruškami, řekl by Přemek Podlaha.

Dopsáno a dohráno

Vyřknout konečné rozhodnutí u hry jakou je Alan Wake je velmi těžké. Někomu může sednout, jako zadek do kalhot, jinému možná přijde jako stereotypní seriál. Mě osobně Alan Wake přinesl dobrých 13 hodin skvělé (a především strachující se) zábavy. Skvělý thriller, který vás dostane svojí atmosférou a hratelnost shazuje snad jen grafika, která používá textury v nižším rozlišení, často toporná AI a mírně stereotypní časté lesní pasáže. Jde však jen o drobné kaňky na jinak skvělém díle a proto můžu víc než jen vřele doporučit.

 

Klady

- Děsivá atmosféra
- Příběh

Zápory

- Některé textury
- Málé lokace

Hodnocení: 88%